Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Promarněná zloba
datum / id19.11.2019 / 500839Vytisknout |
autorrevírník
kategorieFejetonyDalší dílo autora
témaPřírodní
zobrazeno287x
počet tipů7
v oblíbených0x
Prolog


Toto jsem zhruba před čtvrt stoletím napsal do třebíčských okresních novin a doufal jsem, že tam si to snad přečte i neznámá paní Svobodová. Tak snad přečetla.

Promarněná zloba

 

 

Promarněná zloba

 

Nenapadlo mě, že tak běžnou činností, jakou je těžba dřeva, někoho vážně popudím. Asi mě to napadnout mělo, přece vím, že lidé nejsou vůči dění v lese lhostejní.

Zavolala mi paní, představila se a zvýšeným hlasem se do mě pustila, cože to provádíme s lesem tam u silnice za viaduktem, že tudy jezdí denně autobusem a najednou se musí dívat, jak ten les hrozným způsobem devastujeme. To jsem si ovšem o naší těžbě nemyslel, z toho slova mi až přeběhl mráz po zádech. Ale zároveň jsem vítal, že se někoho ta věc osobně dotýká a já mám teď příležitost vyvrátit vžitou představu o necitlivosti lesníků k lesu.

Vzápětí vyšlo najevo, že se k tomu nedostanu. Paní pověděla, co chtěla a zavěsila.

Co jsem měl dělat? Vždycky mi přijde líto spravedlivého hněvu, když se vyplýtvá v nepochopení. Takové rozhořčení může mít velkou cenu, proto by se nemělo nechat vyšumět do ztracena odmítnutím diskuse. Škoda, že paní nepřijala mou nabídku na setkání, kterou jsem v rychlosti do jejího monologu vpašoval. Ale možná ji neslyšela, byla velmi rozčilená.

O tom jsem však nepochyboval, že když už se k tomu telefonování odhodlala, musí jí na tom lese opravdu velmi záležet.

Nic jsem paní Svobodové nezazlíval, jen jsem litoval, že dál dobrovolně žije ve zlobě. Kdyby byla na můj návrh přistoupila, mohli jsme si při jejím nevšedním zájmu o les možná nakonec porozumět. Dobře si umím představit, co si taková zapálená obránkyně lesa myslí, když vidí z okna autobusu, jak stromy, které zná po celý život, najednou padají pod pilami dřevorubců. Mohl jsem se pokusit jí vysvětlit, že pro borovici je sto čtyřicet let věk už dost pokročilý a ty stromy proto byly k těžbě zralé. Mohla se dozvědět, že hustý drn pod nimi již dávno nedovoloval, aby se samy obnovovaly. Zavedl bych ji také do té části, kterou jsem nechal stát, aby tam v polostínu starých borovic viděla nálet boroviček, smrčků, doubků a břízek. S nadějí, že ji tím získám na svou stranu, bych se jí zapřisáhl, že ten kousek lesa přes jeho pokročilý věk v dohledné době kácet nebudeme, protože těm malým stromkům je nejlíp pod mateřským porostem, jen tady, v klidu a bezpečí se můžou nově opadlými semeny dál zahušťovat a přirozeným výběrem zdravě tříbit. Tam snad, kdybych ji poprosil, ať nás tak nezatracuje, bych mohl uspět.

A kdyby pak ještě byla ochotna věnovat mi pozornost, zeptal bych se, jestli si umí představit, kolik dřevní hmoty každoročně v lese naroste pouhým ztloustnutím živých stromů o jeden letokruh. Čísly bych ji neunavoval, jen bych jí vysvětlil, že tolik hmoty, kolik obsahuje poslední letokruh na všech stromech polesí, můžeme si v podobě celých stromů bez obav každý rok vzít, stačí jen pečovat o nepřetržitou obnovu, aby dorůstaly stromy nové, a tak se to také děje, a to už od dob osvícené císařovny. Je pravda, že na způsob, jak toho dosáhnout, jak udržet na svém polesí tu žádoucí rovnováhu mezi růstem a výtěží, nemá každý lesní hospodář stejný názor, a proto ani stejný recept. Ale jedno je jisté: ta rovnováha již hrubě přes dvě století trvá. A tak my současníci těžíme stromy, jejichž mládí zažili lidé dávno v prach obrácení. A naše dnešní mlaziny bude sklízet nejdřív třetí generace po nás. Nebojte se, paní Svobodová, snažil bych se ji uklidnit, nikdo v budoucnu nám nebude zazlívat, že jsme les ochuzovali o dřevo, tak jako my to nezazlíváme těm minulým. Každoroční odnímání takového množství dřeva z lesa, kolik ho za ten rok přibylo, je to poslední, co by lesu mohlo škodit, pokud s ním jinak zacházíme ohleduplně a pokud také tu a tam některá jeho místa necháváme vlastnímu vývoji, abychom se od něj učili té nejlepší a nejjistější cestě k jeho trvalosti a neustálé obnově. Protože sami nikdy nejsme a nebudeme dost moudří.

Všemi možnými prostředky bych se býval snažil, aby pochopila, co si málo uvědomujeme: tu skoro zázračnost nekonečně se opakujícího cyklu obnovy, dorůstání, zralosti a sklizně hodnot, jež nám les poskytuje a jež se rodí bez našeho přičinění – a­ pro většinu lidí bez povšimnutí – z pouhých živlů, ze země, vody, slunce a vzduchu. Proti tomu bych jí namátkou vyjmenoval jiné věci, na nichž jsme si již zvykli být závislí a které se na rozdíl od dřeva produkovaného lesem nikdy neobnoví, nýbrž jednou beze zbytku vyčerpají. Zeptal bych se jí, jestli by o tom nechtěla v klidu přemýšlet. A vyjádřil bych naději, že by k nám pak byla o poznání shovívavější.

Ještě mnohem víc bych býval s paní Svobodovou probral, protože její nevšední rozhořčení mi za to opravdu stálo. Ale nechtěla už se mnou mluvit.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.11.2019 17:11:37dát kritice tiprevírník

Ono je to, Karle, někdy ošemetné, vysvětlovat někomu, kdo takové vysvětlení nechce poslouchat. Ale potřebné to je.

23.11.2019 14:52:55dát kritice tipK3

S toho si nic nedělej, Jardo. Nedaleko od nás byl jeden vrch porostlý ohromnými duby. Před dvěma lety je lesníci porazili. Soused nadával. Já se jich zastal, vždyť je to hospodářský les, asi měli svůj věk na kvalitní dřevo, povídám mu. Trochu jsem otupil jeho ostré hrany:).

22.11.2019 15:07:19dát kritice tiprevírník

Taky jsem v to tenkrát doufal.

22.11.2019 14:48:55dát kritice tipvesuvanka

Jako vždy krásně napsané. Snad si rozhorlená paní Svobodová Tvůj podrobný článek s vysvětlením přečetla v novinách. TIP

21.11.2019 08:42:58dát kritice tiprevírník

Přemku, chlapče milý, to snad ani není možné. Ty, ve svém věku, jsi ze mě udělal kouzelného dědečka? No, tož to ti mockát děkuju. Ale hlavně ti děkuju za to občasné pohlazení stromu.

21.11.2019 07:06:161 tipů dát kritice tiplastgasp

Jardo děkuji tobě i pané Svobodové, bez níž by tento krásný, vyprávěný příběh, nevznikl. Já si z tebe již vytvořil takového kouzelného dědečka, který umí laskavě a poutavě vyprávět o lese, který se v tvých příbězích ožívá a podobá se lidskému koloběhu života, jen v delším čase. Od té doby co tvé vyprávění čtu se na les, stromy a živočichy v něm dívám jinýma čima. Jak cítím vůni dřeva, čtu v myšlenkách tvé příběhy. Dokonce si některou břízku, či borovici pohladím. 

19.11.2019 09:25:49dát kritice tiprevírník

Ireno, Renato, Luboši, všem vám děkuji za účast a za to, že jste se mi ozvali. Aspoň vím, že to přece k něčemu bylo.

19.11.2019 09:05:26dát kritice tipKočkodan

 

Jardo, já nepromarním prílezitost, ze mohu pod dílkem napsat komentár. Takze ti - na rozdíl od paní Svobodové zcela klidne a beze zloby - sdeluji: Líbilo se mi. Snad to takhle strucne stací (vím, mohl jsem z dané moznosti vytezit asi víc a rozepsat se).

 

19.11.2019 09:02:59dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Souhlasím, Jardo, že je třeba moudrého přístupu k lesům, který Ty sám prosazuješ. Ale věc je někdy dvojsečná. V minulých staletích lidé vykáceli dost lesů, protože dřevo tenkrát bylo jedním z hlavních stavebních materiálů, dnes sice umíme dřevo nahradit umělými hmotami a les tak v mnoha případech ušetřit, ale lidstva zase mnohonásobně přibylo, takže spotřeba dřeva je skoro stejná. Navíc se nám pak hromadí ty plasty. Nicméně věřím, že při tomto moudrém přístupu budeme mít krásnéa zdravé lesy.

Ale napsal jsi to jako vždy moc hezky a každý by se nad tím měl zamyslet, nejen paní Svobodová. T.

19.11.2019 08:47:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nejsem sice p. Svobodová a ani bych si netroufla odborníkům mluvit do toho, co je nejvhodnější pro ten který les, ale ráda se od tebe, Jardo, dozvídám informace v literaturou zaobalené podobě:-)

19.11.2019 08:10:19dát kritice tiprevírník

Kdo ho sázel nevím, ale ve vlastnictví ho mělo před válkou a ještě pár let po válce lesní družstvo Čechočovice, než připadl Státním lesům. Ty to tam znáš?

19.11.2019 07:21:39dát kritice tipProsecký

A čí to původně byl les? kdo ho vlastnil před rokem 1945? Kdo ho sázel?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.