Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dávno

19. 11. 2019
1
2
212
Autor
David100

Dávno

 

Dávno, chtěl bych jen potichu plout

Dlouhou řekou, nechat se unášet tmou.

V čase zpátky nahlédnout do hlubin v ní

A ten obraz schovat si do konce dní.

 

Tam kde řeky v peřejích síla je brát

Být jak skála, nebát se ničeho vzdát.

V kalných vodách se strachem být se sebou

Tmavé noci, nepodlehnout.

 

Dávno, po proudu unášel čas

V kapkách stéká, přání co šeptám ti zas

Paprsky slunce nemohou proniknout tmou

A život, je jenom náhodnou hrou.

 

Dávno, voda už zklidnila spěch

Opustit řeku, to břímě musíš si nést

A do té doby, po kterou zbývá jen žít

Na druhém břehu, počkám tě, budeš-li chtít.

 

Tam kde řeky, v peřejích síla je brát

Být jak skála, nebát se ničeho vzdát.

V kalných vodách, se strachem být se sebou

Tmavé noci, nepodlehnout.


2 názory

Safián
19. 11. 2019
Dát tip
Má to něco do sebe, ale cesta k výslednému tvaru bude ještě dlouhá. Také se mi to zdá příliš mužské. Tomu asi čtenářky nebudou rozumět. Možná se mýlím.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru