Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přání babičce

21. 11. 2019
1
8
688
Autor
Bumbrlíček

Čokoláda, pralinky,

cukrovinky slaďounký.

Každý je má rád,

kdo ne,

není náš kamarád.

 

Šlehačkou dort ozdobíme

s babičkou to oslavíme.

 

Párky, droždí, hrášek,

lepší než lecjaký prášek.

Ke zdraví kousek zázvoru,

hned máme lepší náladu.

Kafíčko, čaj, víno, rojbos,

to vše na velký podnos!


8 názorů

Musaši
23. 11. 2019
Dát tip

Norsko,

já myslím, že babička dobře ví, co má doma za poklada, pokud Bumbrlíček podle svých receptů i peče a vaří a babičce to pak předloží.


Ó děkuji za tak krásnou a dlouhou kritiku, muselo to dát daleko větší práci než tato básnička , že toto vzbudí až takovéto emoce jsem ani nedoufala  Krása.  Děkuji i za ostatní názory jo a babička ví 


a dál: zobrazuje se vztah mezi starým končícím a mladým nastupujícím. babička může znamenat moudrost, která zanechá stopy. moudrost, na kterou bude navazováno. ale taky může znamenat přestárlost, přežitek. vědomí, které skomírá. poznání, které nutno nahradit, protože se objevily nové skutečnosti. babička představuje jiné pojetí světa než ten, který jí chystá oslavu. to, jestli jejich vztah je boj, nebo komunikace, nebo symbióza, nebo směs mnoha vztahů, nebo něco jiného, záleží na čtenáři. všechno záleží na čtenáři. text nic nevnucuje. je možné, že mezi vnučkou a babičkou je vztah jen jednostranný - vnučka chystá oslavu a babička třeba ani nepřijde. možná babička lpí na minulosti, kdy ještě nebyla babičkou, a od vnučky (přítomnosti, budoucnosti) se distancuje. v takovém případě by text říkal, že minulost a přítomnost jsou oddělené, a ne, že přítomnost vzniká z minulosti. text vytváří možnost, že že minulost se sice zobrazuje v přítomnosti, ale místo toho, aby byla v ní byla aktivní, nebo aby upomínala na vzájemný vztah, se projevuje jako mlčení. jako bůh. to, že babička je v textu nepřítomná (zmíněná jen názvem a příslibem "s babičkou to oslavíme"), je zároveň způsob, jak ji učinit neustále přítomnou, i kdyby nebyla. začínám se příliš zamotávat do spirituálního přesahu dásně, už toho nechám. snad tě moje dlouhé nadšení moc nenasralo, bumbrlíčku.


přeju všem babičkám dobré dásně. jsem tak nadšená, že sem musím nacpat velkou oslavnou kritiku:

na první pohled je Přání babičce "pouhá" oslavná pozdravná filosofická dáseň oslavující jídlo, mezilidské vztahy a touhu po přijetí (jíst = udržovat vztah) a touhu po poznání (co může jídlo způsobit a kam se to všechno vejde). na druhý pohled dáseň kritizuje přežíračský způsob života a lidskou úlisnost, s jakou je babička schopna přesvědčit vnučku "když nebudeš papat, nebudeme tě mít rádi. sněz pralinku." a tím jí určit směr, kterému dítě přirozeně vzdoruje, zároveň má ale strach z babičky - takže dítě nakonec přijme systém a dál ho podporuje (a kdo ho nemá rád, není kamarád). máme tu odkaz k rakovinným buňkám, které, jak říká moje babička, mají rády sladké. zásobovat buňky sladkým = rozvíjet rakovinu. v první části, kde se píše o hromadě sladkých sraček, se tedy zračí vnuččin pocit křivdy a přání zničit babičku rakovinou, případně jiným onemocněním. pak je tu kouzelná stopa "Párky, droždí, hrášek, / lepší než lecjaký prášek", což jednak ukazuje manipulaci s babičkou "bude ti líp než v rauši" a jednak vnuččinu jistotu "jídlo je nejsilnější jed" a podporuje se představa, že babička bude brzy zničena. (a taky oceňuju, že je v dásni zdrobnělina prachu. prach je můj kamarád)

zdraví a zázvor, to je pomrkávání lišky (vnučky-vražedkyně), která tím mystifikuje babičku a čtenáře, že v jídle bude něco zdravého, a tím jsme zase o kousek blíž babiččině zničení a čtenářově zmatení. dáseň nám ukazuje jednotlivá jídla jako zaostřené detaily - je to přesné, viditelné, a zároveň tušíme, že to nemůžeme všechno vidět. že v té směsi ostrosti a materiálu, který vypadá něžně (například šlehačka) se skrývá ještě něco víc. ještě něco víc než hrozba, kterou představuje vnučka a jídlo pro babičku, ještě něco víc než křivda, která byla spáchána na vnučce babičkou. nějaké odvěké mezilidské nepochopení, které zároveň je provázeno nepochopením toho nepochopení. babička přece věří, že je hodná babička. babička si přece zaslouží oslavu. vnučka možná chce s babičkou slavit a chce aby všichni byli šťastní. a přece to provazuje vidina něčeho strašného. a navíc, je tu ještě rojbos. a čtenář si může nacházet nové otázky: kdo je ten boss? co způsobí roj? odkud se vzal? jsou vnučka i babička jen figurky pro roj a bosse, pro bossí roj? bosý roj? rojvos? ale možná je to falešná stopa a rojbos je skutečně rojbos. tak či tak, je zřetelné, že pod první, oslavnou říkankovou vrstvou textu, se vytváří obludně velký podnos. kdo to všechno unese? kdo to všechno přežije? dáseň vypadá mile, vesele a hravě, schovává se za "dětskou" formu, a přitom rozvíjí vrstevnaté drama. prosím tě, já jsem tak nadšená, smím sem zavolat nějaké redaktory, ať ti dají vývěr nebo ať ti poskytnou smysluplnou zpětnou vazbu a odhalí další přesahy dásně?


Norsko 1
22. 11. 2019
Dát tip

Babička neví, co má doma za poklada


Musaši
22. 11. 2019
Dát tip

Párky , droždí, hrášek ? - To je skoro jako když pejsek a kočička vařili dort. Chudák babička !


Norsko 1
21. 11. 2019
Dát tip

Všechno se ti  "rýmuje",  jen zázvoru náladu je výjimka. Záměr?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru