přemlouvání

Krásné vyznání a přiznání. Malebné vzpomínání, až se divím, že tak jemné, něžné, chutné. Trochu postrádám tvoji bouřlivost výrazů. Pecky. Měníš styl? Je to bezva.

phil, já si je nechala zase nabarvit a pak dva měsíce tahala nitky - zánět jako prase... :) pro parádu se holt musí něco vydržet

Někdy nevím, co napsat. Vzpomněla si, jak si kdysi nechala nalepit umělý řasy. Dojel pro mne manžel. Já zamrkala. Řekl mi: ty někoho máš. Neměla. Jeli do Rakous. Plavala ty svý bazény. Oči nepředstavitelně pálily. Plakala do vody. Uplavaly...    :) 

všem děkuji za čtení :)

levandule... mám radost :)

Četla jsem si ji na hlas, moc mě to baví - je to jako doopravdy, jako by to někdo vypravoval, žádné smyčky kličky, život, co bolí a voní. Pro mě je dobrá ta básnička, kterou dokážu přečíst nahlas tak, aby bavila i mě:) Tahle třeba. Tak jen, že jsem tu zas byla na návštěvě ... když nebyli doma:))

Přemýšlím, co napsat. Tím zjednodušeným způsobem(oproti Tvé časté obrazotvotrné košatosti) působí rezignovaně i láskyplně zároveň.  I tak si ji čtu. Pomalu, klidně. A přitom srkám každé slovo. 

Řekla bych: vyznání lásky... 

Je to pěkné :-)

ta je dokonalá - jako vyprávění u horkýho kafe, hltám příběh, řasy nepočítám ... kafe má bejt hořký :) ty ho máš vždycky trochu sladký ... jen maličko:)

...polévka je grunt...

„Nejsi můj start

ani  nepotrháš cílovou pásku

ale něčím jsi“

Pokud bychom zůstali u běžecké terminologie a týkalo se to mne, tak bych možná mohl být překážka...

Mimochodem nebylo nutné nikterak dlouhé přemlouvání sám sebe, abych tvoje dílko otevřel a četl. ;-)

Dosť dobré, veľmi....