První sníh

Modře svítá

jakoby za obzorem blikal policejní maják

a hvězdy blednou jako vzpomínky

flitr galaxií na nebi co mrká jako neon, jemuž chybí písmena

do tajenky snad

ta chvíle je brzkého rána  

kdy se před ránem stahují šaty přes hlavu

a opile se líbá

a tančí na ticho s kalhotkami u kotníků

a být to venku tak se díváš, jak přichází den

protože bych ti to udělal zepředu

abys cítila věky mého těla  

ale takhle se tvůj pohled zabodne do stropu

a zůstane navěky v něm, jestli včas nezavřeš oči

a za zdmi se již značí jízdenky v prvních tramvajích

jež tykadly světel ohmatávají města v temnotách

podobny slepci s bílou hůlkou

a po vláknech kolejí běží pavučinou

polapit další lidskou mouchu

a pomalu z ní vysát krev a věnovat ji semaforům do žil

a alespoň na chvíli tak zastavit čas

dát přednost protijedoucím mířícím ke svému narození

závidět ptákům, jež jsou nad vším a mít chvíli na to otřít skla od nočního hmyzu

jež po našem vzoru vlétá do světla

shořet a rozbít se o neviditelnou věčnost

která je mezi námi a říkáme jí velké mlčení

neboť ona chvíle kdy Bůh hledá slova

trvá po tento vesmír

ale to nic

ještě na chvíli mne obejmi a spi

já se budu dívat na obzor

jak nachoví

jak Kristus pod ranami

jak černá jako růže

a zkusím spočítat vločky

až to přijde