TŘI REALITY

„Měl jsem krásný kulaťoučký knoflík se dvěma dírkami. Kde jsem k němu přišel, to ti nemohou prozradit. Každá z děr v knoflíku byla branou do jiné reality. Abych se mohl protáhnout tenoulinkým otvorem a dostat se tak „za zrcadlo,“ musel jsem zanechat všechno, co mě pojilo se světem. Krev, maso, kosti a dokonce i myšlenky, které jsem za svůj život nashromáždil.

Při vypuštění posledního pocitu, který mě poutal se světem, jsem se automaticky protáhl pravou dírkou. Šlo to samo od sebe. Byl jsem vcucnut neznámou silou.  Na druhé straně knoflíku jsem vnímal svět jako nádherný světelný kolotoč, nebylo v něm nic, co by dlelo nahoře nebo dole. Celá existence dýchala transformačním teplem jako jeden nedělitelný celek. Houpal jsem se v těchto výšinách, a chtěl jsem tam zůstat navždy.  Ale neznámá síla mne vytáhla zpět k bráně a před vchodem do tunelu na mě čekal můj starý šat. Nemohl jsem dírkou proletět, dokud jsem si jej nenavlékl. Řeknu vám, že se mi moc do těch ubohých hadrů nechtělo, ale co jsem mohl dělat? Zpátky jsem se vrátit nemohl a musel jsem se obléci.

Okamžitě jsem ucítil známý tep a myšlenky. Všechny problémy se vrátily a nádherná lehkost jednoty, kterou jsem prožíval, odezněla. Zůstala mi jen stopa pocitu, že božské v nás existuje.  Prožil jsem něco fantastického!“

„A co ta druhá dírka? Co bylo ukryto za ní?“ Ptal se chlapec, kterému jsem příběh vyprávěl.

„Brrr! Děly se tam strašidelné věci. Noční můra. Abych mohl vstoupit do levé dírky, musel jsem si opět vysvléknout všechen svůj nahromaděný šat až na kost svého Já. Poté jsem automaticky proplul otvorem. Na konci tunelu jsem zažil obrovskou tíhu.  Musela tam na mě čekat. Nasával jsem bolesti světa. Prožíval jsem utrpení miliónů lidí a tisíce ošklivých myšlenek se přicuclo k mého Já a všechny ty pijavice ze mě vysávaly energii.  

Já zčernalo a pěnilo, ale to peklo trvalo naštěstí jen chviličku, a když jsem se vrátil do své reality, do svých starých hadrů, zhluboka jsem si oddechl a prožíval nesmírnou úlevu.“ 

„Ukaž mi ten knoflík.“ Žadonil chlapec.

„To nemohu. Vypadl mi z ruky a zatočil se na chodníku, a když jsem jej zvedl, nevěděl jsem která dírka je branou k blaženosti a která je vstupem do pekla. Vyhodil jsem  knoflík z mostu do řeky. Možná, že proud vody oba otvory vymele, až spolu splynou.