Škvár

po třinácti letech jsem opět zde.

je to tu pořád stejný.

řek bych, že i ty smradlavý ksichty jsou tu stejný.

no nic, k věci. zčistajasna jsem si prostě vzpomněl a řek:

tyvole, vždyť já tenkrát psal nějaký sračky na internet

a myslel jsem si, jak jsem strašně hustej. jdu to omrknout.

a ono hovno.

jedna sračka za druhou.

jéžíš, já byl vůl.

ještě štěstí, že jsem zrovna moc plodnej nebyl. ostatně jako teď.

vím, co máte na mysli, prasata, tak zavřete klapačku a dočtěte tenhle škvár.

měl jsem raděj místo smolení těchhle blbostí drtit klacek.

z toho byl alespoň nějaký užitek.

ale co, je to za mnou. námi. vámi. prostě celým posraným světem.

je to venku a já s tím udělám velký hovno.

ostatně tak jako vy všichni tady.

a víte co, jedno je nad slunce jasný a můžu sám sobě říct: nebudeš slavnej, protože umíš hovno.

zkuste to taky a řekněte to nahlas.

teď hned.

doma, v práci, v mhd, ve frontě na gloryhole, na fotbale.

prostě nebudeš slavnej, jelikož umíš hovno.

nebojte se.

všichni kolem patrně umí stejný hovno jako vy. možná ještě větší.

jděte se zabít.

si řeknete, hm, to je ale prozření.

hned ráno, až vstanu, myslím z postele,

dopotácím se k zrdcadlu a tam si to povím.

naflušu si do ksichtu a dám si pořádného facana. kdyby to šlo, tak se i nakopu do prdele.

no nic, tak zase příště.