Čertův trest

Běžela v krátké, červené sukénce, rozepnutá bunda za ní vlála a dva culíky po stranách hlavy jí rytmicky poskakovaly. Pospíchala po setmělé ulici, už dávno měla být doma. Zas dostane vynadáno a zasloužený trest. Je sice Mikuláš, ale slíbila, že dorazí včas. Někdo za ní běžel. Ohlédla se a ve stínu lip, které lemovaly celou jejich ulici, uviděla obrovskou temnou postavu.

Zakopla, upadla a při tom si narazila koleno. Zůstala sedět na zemi a začala naříkat. Temná postava se náhle zjevila vedle ní. Byl to čert, nebo spíš mohutný muž v jeho převleku.

„Copak maličká, ublížila sis? Moc jsi utíkala, tak jsem si říkal, že jsi určitě hříšnice a musím tě chytit a potrestat.“

Podívala se na něj ze země. Byl opravdu velký, chlupatý, v začerněné tváři mu svítilo bělmo a zuby.

„Pane čerte, byla jsem celý rok hodná. Akorát dneska ne, měla jsem přijít včas a už mám dvě hodiny zpoždění. Utíkala jsem domů a vy jste mě vylekal, až jsem upadla.“

„No to se podívejme. Takže jsi zlobila, a ještě na mě svádíš svůj pád. Budu tě muset odnést do pekla a tam to vše prošetříme.“ Sehnul se, mohutnou rukou po ní chňapnul a vytáhl ji do stoje.

„Ne, prosím, to ne. Já nechci do pekla. Už budu hodná.“

Na prosby nebral ohled. Chytil ji kolem pasu a přehodil přes rameno, jako kdyby nic nevážila. Začala se zmítat, tak ji bolestivě pleskl přes zadek. Začala tiše naříkat.

Šli temnou ulicí, nikoho nepotkali. Všichni už seděli u večerních zpráv a děti ulehaly do svých postýlek.

Čert ji nesl na zádech a jeho ruka se pomalu sunula po jejím stehně, výš a výš. Zachvěla se, věděla, že tohle je zakázané, rozbušilo se jí při tom srdce jak splašené.

Probudila se ve velké, zválené posteli. Polštáře byly celé černé od mouru a chlupatý převlek se válel na zemi u postele.

Slastně se protáhla a pohladila svého čerta po svalnaté hrudi.

„Ty můj ďáblíku, kolegyně měla pravdu, že tahle hra zaručeně oživí náš manželský život. Jenom doufám, že nás neviděli sousedi, když si mě nesl přes rameno jak pytel mouky.“