Dědictví

Strýc Podzim

Se ve svém stěžování

Na prolezlost smrtí rozhodl

Že mi předá živnost

 

Když jsme přišli na hřbitov

Byl díky podzimnímu kvítí

Nejbarevnější částí

Šedivého města

Cítil jsem se jako postižený

Na kolorterapii

 

Sestrami byly stromy

S odvážnými přelivy

Vlnily se nad hroby

 

Za zdí na třešni

Visely za hubičky

Sardinky jako na Lofotech

 

Strýc bral do rukou

Mrtvá těla

Ukazoval mi, co mám udělat

Až umře

 

Dotýkal jsem se těl

Zabaloval je

Čekal jsem

Co mi začne vadit

 

Nevadily mi jejich smrti

Ale nemohl jsem se

Dotýkat sám sebe

Ve vaně v koupelně

 

Nemohl jsem se

Dotýkat své ženy

V posteli v ložnici

 

Dotýkal jsem se pohledem

Těl chodců na ulici

Představoval si je

Jako nebožtíky

 

Starší lidé

Se nutili do radosti

Protože věděli

Že už to nemohou odkládat

 

Šel jsem se podívat

Do nemocnice

Tady to všechno začíná

Zde se svíčky na dortu

Proměňují v majáčky sanitek

 

Díval jsem se do obličejů

Lidí, kteří se budou nechat řezat

Smutné obličeje

Mezi sochami radosti

 

Ženy v bílých pláštích

Mi připadaly

Jako poslední možné

Dárkyně rozkoše

 

Nevěděl jsem

Zda se mám nechat zapsat

Do listu čekatelů

Na tuto transplantaci

 

V šeru před nemocnicí

Jsem zaslechl hospodský hukot

Setkal jsem se tam s alkoholem

Parťákem funebráků

Připil jsem si s ním

Na možná poslední večer

 

Nemohl jsem pochopit

Jak to strýc všechno prožil

 

Opilý ve tmě

Jsem začal hledat štědřenec

Ptal se na barvu

Jeho listí v této době

Těšil se

Až rozsvítí jaro

---