Láska má tolik tváří

    "Právě jsem zjistila, že jsem lesba," sdělila mi dojička Marcela.
    "Jak se to stane?"
    "Pomiluješ se se ženou."
    "To je ono," kývl jsem hlavou. "Vždycky jsem říkal, že jsem lesba."
    "Ty nemůžeš být lesba, když se ti to tam kejvá."
    "To není fér."
    "Copak je tady něco fér?" řekla dojička Marcela a pustila se do kydání hnoje.
    Ta holka měla sílu jako bejk.

    "Ještě pořád hledáš štěstí? Ještě máš pořád plné kapsy čtyřlístků?" Mrkla na mě od vidlí.
    "Nikdy jsem neměl moc trpělivosti na hledání čtyřlístků. Ale štěstí jsem měl víc než dost."
    "Kumulace vesmíru," řekla Marcela a zabodla vidle do hnoje.
    Byla nádherně cítit potem a hnojem.
    Bylo v tom něco těžkého, co drtí... jak to napsal pan Nezval v Edisonovi.
    ODVAHA A RADOST Z ŽIVOTA I SMRTI. 
    Marcela prošla kolem mě a zastavila se u dívky, která tam postávala, jak nádherné sloupové hodiny.
    Ty dvě se vlhce políbily.

    Proč já nemůžu patřit mezi lesby?
    To opravdu není fér.