Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dvorní noblesa
datum / id13.12.2019 / 501486Vytisknout |
autorbixley
kategorieFejetonyDalší dílo autora
zobrazeno290x
počet tipů7
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
Prolog

Opět starší a upravený text

Dvorní noblesa

Osud tomu chtěl, že jsem v devadesátých letech v rámci svých pracovních povinností navštěvovala řadu redakcí kulturních časopisů. Po domluvě data a hodiny příchodu s redaktorem či šéfredaktorem časopisu už jen zbývalo najít na mapě umístění redakce a v patřičnou hodinu se tam dostavit.

Najít ulici s číslem popisným nebylo nikdy tak problematické, jako najít onu redakci. Zpravidla mi bylo vystoupat po strmých nebo točitých schodech obytného domu, kde měla redakce pronajat jeden byt, popřípadě vyjít na jakousi pavlač či verandu, nebo – ještě lépe – projít přízemím domu, vyjít plechovými vrzajícími vraty na dvůr plný louží a stavebního materiálu do dalšího objektu a mezi mnoha firemními cedulkami najít jméno redakce.

Přestože rozmluva s redaktorem či šéfredaktorem dávala tušit, že redakce je dobře vybavena, především počítačovou technikou, za vrzajícími vraty, blátivými dvorky a oprýskanými zdmi polepenými plakáty jsem měla neustále nutkání představovat si výjevy ne nepodobné scénám z Kafkova Procesu. V těch několika vteřinách mezi zazvoněním zvonku a objevením redaktora ve dveřích mi před očima probíhaly následující filmové výjevy:

Výjev první: Otvírají se dveře a v nich stojí redaktor v zablácených bagančatech, zdraví mne, potom bere do ruky vidle a prohazuje mi cestu hnojem, vede mě po jakémsi provizorním prkně zřejmě do bývalé stáje či chléva, kde jsou dřevěné žlaby a kamenná koryta využity pro úschovu a třídění redakčních rukopisů. Redaktor mě vede k počítači, ze kterého smete kousky slámy, odfoukne piliny a seznamuje mě s obsahem chystaného čísla.

Výjev druhý. S rachotem se otvírají železné dveře a vítá mě redaktor. Vcházíme do rozlehlé redakce, která je zcela evidentně pozůstatkem jakési divadelní dekorace, velké železné konstrukce, na jejíž stupních stojí redakční stoly plné pavučin s počítači pokrytými sazemi. Mezi stoly pobíhají kočky, lísají se nám k nohám a hlasitě mňoukají, snad aby daly najevo, že ony jsou tu nejdůležitější, jinak by nás zakousla některá počítačová myš.

Výjev třetí. Otvírají se zpuchřelé dveře a já koukám do tmavé chodby, z níž slyším redaktorův hlas: „Jen pojďte, já vám posvítím.“ Potom tmu protne bledé světlo baterky a já pomalu a opatrně postupuji uzoučkou chodbou připomínající sklepení. Nakonec se dostaneme do větší osvětlené místnosti. Ukazuje se, že jako redakční stoly se tu používají staré ponky a hobliny na zemi svědčí o tom, že občas je tady nutné nějaké prkno přihoblovat. Jako židle slouží putýnky obrácené dnem vzhůru. Usedám na jednu z putýnek a dívám se do počítačové obrazovky, na níž svítí text připravovaného článku…

Poté se dveře skutečně otevřely a tok mých představ skončil. Usmíval se na mě redaktor a zval mě dál. „Nezlobte se, nedávno jsme se stěhovali, máme tu ještě nepořádek,“ omlouval se, ale útulná a uspořádaná redakce ho usvědčovala z přehnané starostlivosti. Dostala jsem se do místností nedávno rekonstruovaných, nově vymalovaných a zařízených moderním nábytkem. Na stolech stály tiše hučící a blikající počítače, všichni členové redakce byli vstřícní a nabízeli mi čaj, kávu nebo džus.

Patřilo to patrně k paradoxům tehdejší doby: za blátivými dvory byla ukryta dvorní noblesa. Kam se dnes však poděla?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.12.2019 17:00:12dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Přesně tak. :-)

17.12.2019 16:40:451 tipů dát kritice tipProsecký

Noblesa zmizela v povrchnosti. Nikomu se nechce namáhat, ani přemýšlet. Téměř všechno se vyřeší nějakou aplikací.

17.12.2019 16:34:39dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, Staňo.

17.12.2019 15:50:20dát kritice tipdadadik

No jo no.. :)

je za tím kus nostalgie za čímsi.. :)

 

14.12.2019 08:10:13dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky za tip, philogyny.

13.12.2019 17:15:15dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Alegno, díky za tip.

13.12.2019 17:14:44dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To jsem ráda, Kočkodane, vidle nemusím. :-)) Díky.

13.12.2019 16:33:55dát kritice tipKočkodan

Renato, za tohle dílko na tebe vidle nevemu. Tím neříkám, že bych za nějaké dřívější vzal. Ani se Irče moc nepodivuji, že spokojeně zamručela.

13.12.2019 09:52:43dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, Ireno, opět starší text a současně nostalgická vzpomínka...

13.12.2019 09:46:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Skvěle, Renato. Pobavilo  - a nechybí ani umírněný morální apel...

13.12.2019 09:22:08dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Určitě, byla to zvláštní doba plná budovatelského nadšení... :-) Dík.

13.12.2019 09:19:00dát kritice tiprevírník

To muselo být milé překvapení, když ti ty několikavteřinové hrůzostrašné představy redaktor příjemně vyvrátil.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.