Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dvorní noblesa

Výběr: Gora
13. 12. 2019
11
17
1075
Autor
bixley

Opět starší a upravený text

Osud tomu chtěl, že jsem v devadesátých letech v rámci svých pracovních povinností navštěvovala řadu redakcí kulturních časopisů. Po domluvě data a hodiny příchodu s redaktorem či šéfredaktorem časopisu už jen zbývalo najít na mapě umístění redakce a v patřičnou hodinu se tam dostavit.

Najít ulici s číslem popisným nebylo nikdy tak problematické, jako najít onu redakci. Zpravidla mi bylo vystoupat po strmých nebo točitých schodech obytného domu, kde měla redakce pronajat jeden byt, popřípadě vyjít na jakousi pavlač či verandu, nebo – ještě lépe – projít přízemím domu, vyjít plechovými vrzajícími vraty na dvůr plný louží a stavebního materiálu do dalšího objektu a mezi mnoha firemními cedulkami najít jméno redakce.

Přestože rozmluva s redaktorem či šéfredaktorem dávala tušit, že redakce je dobře vybavena, především počítačovou technikou, za vrzajícími vraty, blátivými dvorky a oprýskanými zdmi polepenými plakáty jsem měla neustále nutkání představovat si výjevy ne nepodobné scénám z Kafkova Procesu. V těch několika vteřinách mezi zazvoněním zvonku a objevením redaktora ve dveřích mi před očima probíhaly následující filmové výjevy:

Výjev první: Otvírají se dveře a v nich stojí redaktor v zablácených bagančatech, zdraví mne, potom bere do ruky vidle a prohazuje mi cestu hnojem, vede mě po jakémsi provizorním prkně zřejmě do bývalé stáje či chléva, kde jsou dřevěné žlaby a kamenná koryta využity pro úschovu a třídění redakčních rukopisů. Redaktor mě vede k počítači, ze kterého smete kousky slámy, odfoukne piliny a seznamuje mě s obsahem chystaného čísla.

Výjev druhý. S rachotem se otvírají železné dveře a vítá mě redaktor. Vcházíme do rozlehlé redakce, která je zcela evidentně pozůstatkem jakési divadelní dekorace, velké železné konstrukce, na jejíž stupních stojí redakční stoly plné pavučin s počítači pokrytými sazemi. Mezi stoly pobíhají kočky, lísají se nám k nohám a hlasitě mňoukají, snad aby daly najevo, že ony jsou tu nejdůležitější, jinak by nás zakousla některá počítačová myš.

Výjev třetí. Otvírají se zpuchřelé dveře a já koukám do tmavé chodby, z níž slyším redaktorův hlas: „Jen pojďte, já vám posvítím.“ Potom tmu protne bledé světlo baterky a já pomalu a opatrně postupuji uzoučkou chodbou připomínající sklepení. Nakonec se dostaneme do větší osvětlené místnosti. Ukazuje se, že jako redakční stoly se tu používají staré ponky a hobliny na zemi svědčí o tom, že občas je tady nutné nějaké prkno přihoblovat. Jako židle slouží putýnky obrácené dnem vzhůru. Usedám na jednu z putýnek a dívám se do počítačové obrazovky, na níž svítí text připravovaného článku…

Poté se dveře skutečně otevřely a tok mých představ skončil. Usmíval se na mě redaktor a zval mě dál. „Nezlobte se, nedávno jsme se stěhovali, máme tu ještě nepořádek,“ omlouval se, ale útulná a uspořádaná redakce ho usvědčovala z přehnané starostlivosti. Dostala jsem se do místností nedávno rekonstruovaných, nově vymalovaných a zařízených moderním nábytkem. Na stolech stály tiše hučící a blikající počítače, všichni členové redakce byli vstřícní a nabízeli mi čaj, kávu nebo džus.

Patřilo to patrně k paradoxům tehdejší doby: za blátivými dvory byla ukryta dvorní noblesa. Kam se dnes však poděla?


17 názorů

bixley
11. 03. 2021
Dát tip

jamardi, myslím přece jenom, že je to dnes lepší. Díky.

Křivodržko, máš pravdu, v těch devadesátkách to někdy jinak nešlo.


Jamardi
11. 03. 2021
Dát tip

Je dobré, když je člověk příjemně překvapen. Je to tak i dnes, protože pokud na pracoviště nechodí zákazníci, je možné šetřit na nájemném. Jsou třeba kanceláře v bývalé výrobní hale, dvůr i schodiště jsou původní.


bixley
13. 02. 2021
Dát tip

To jo. :-)


moje babička měla přísloví....Navrch huj...vespod fuj.....tady by to šlo použít naopak...:-)))))


bixley
17. 12. 2019
Dát tip

Přesně tak. :-)


Prosecký
17. 12. 2019
Dát tip Gora

Noblesa zmizela v povrchnosti. Nikomu se nechce namáhat, ani přemýšlet. Téměř všechno se vyřeší nějakou aplikací.


bixley
17. 12. 2019
Dát tip

Díky, Staňo.


dadadik
17. 12. 2019
Dát tip

No jo no.. :)

je za tím kus nostalgie za čímsi.. :)

 


bixley
14. 12. 2019
Dát tip

Díky za tip, philogyny.


bixley
13. 12. 2019
Dát tip

Alegno, díky za tip.


bixley
13. 12. 2019
Dát tip

To jsem ráda, Kočkodane, vidle nemusím. :-)) Díky.


Kočkodan
13. 12. 2019
Dát tip

Renato, za tohle dílko na tebe vidle nevemu. Tím neříkám, že bych za nějaké dřívější vzal. Ani se Irče moc nepodivuji, že spokojeně zamručela.


bixley
13. 12. 2019
Dát tip

Díky, Ireno, opět starší text a současně nostalgická vzpomínka...


Gora
13. 12. 2019
Dát tip

Skvěle, Renato. Pobavilo  - a nechybí ani umírněný morální apel...


bixley
13. 12. 2019
Dát tip

Určitě, byla to zvláštní doba plná budovatelského nadšení... :-) Dík.


revírník
13. 12. 2019
Dát tip

To muselo být milé překvapení, když ti ty několikavteřinové hrůzostrašné představy redaktor příjemně vyvrátil.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru