Druhý den vánoční

Ten krásný čas,

druhý den vánoční.

Sníh padá zas,

rolničky v dálce zní,

jen smutný muž,

zahřívá lavičku.

Mráz jako rúž,

a vločky na víčku.

Ten smutný čas,

čas již se vydat k bytu.

Navzdory všem těm krás.

Jen s taškou z igelitu,

a v hlavě panika,

první krok nejtěžší je,

slib myslí utíká:

víc už se nenapije.

Tu náhle, z jeho igelitky,

vykoukne kapr. Bez výčitky:

„Kámo, chceš vědět, jak mi je?

Já přežil tydle divný svátky,

můžeš mě do vln hodit zpátky,

neb tebe stará zabije.“