U výčepu stáli andělé

        U výčepu stáli andělé.

        Notovali si neznámou melodii, jak už měli upito.
        Z kapes jim čouhaly seznamy lidí.
        „Ještě vyzkoušíme tu broskvovou vodku a půjdeme,“ řekl jeden z nich.
        Na talířku pípy cinkly mince.
   
    „A pak se ptají jestli je vhodné napsat humornou knihu o Hitlerovi. Co je to kurva za otázku?“ ozvalo se za jejich zády od jednoho ze stolů.

    „Všiml jste si pane kolego,“ řekl jeden z andělů. „Jak se lidé chovají podivně, když myslí na sex? Když se domnívají, že by to mohlo vyjít. Jejich obličej to úplně změní.“
    „Hrachová polévka zalitá smetanou,“ řekl druhý anděl a stočil zrak k nebesům, aby mohl dopít panáka.

        SVATEBNÍ KOLEKCE! AGENTURA S KOŽENOU BIŽUTÉRIÍ SHÁNÍ ESTÉTA!
        Vyřvával automobil na silnici za oknem.

        „Náhončí pracují s biči a medovými slovy,“ řekl chlap od stolu v putyce.
        „Jednou jsem svědčil na svatbě a připadal jsem si jako idiot. Opil jsem se a mačkal ruku sestře nevěsty, která už se stala nevěstou dávno předtím. Ani jeden z nás nevěděl o co jde. Přišel jsem o dva zuby,“ vykládal jiný chlap.
        Měli zaražené pohledy doprostřed stolu jako lidi, co se snaží vyvolat ducha.
        „Všimli jste si u některých ženských v kalhotách, jakej mají nádhernej průhled mezi nohama? V tom rozkroku. Průhled do minulosti či do budoucnosti. Každému jak je libo. Meze se nekladou,“ řekl do popelníku třetí chlap.
        Odložené cigarety vysílaly kouřové signály.
        Všichni čekali, že se něco přihodí.
        Nic se nedělo.    
        Vztáhli prsty po cigaretách, synchronně, jak akvabely v bazénu s modravou vodou, aby potáhli, než jim to v hospodě zakáží.
        Měli divné tušení.
   
        „Když ten Platon vypustil do světa povědomost o Atlantidě. Měl vůbec tušení co tím způsobí?“  zeptal se anděl kolegy, když  jukal od výčepu na lidi.
        Ten se však pokoušel, namísto odpovědi, lusknout prsty, aby objednal kořalku, kterou ještě nevyzkoušeli.