Klid

Díky, mirku,

publikování vázaných veršů teď na nějakou dobu přeruším a zkusím to zase s volnými.

Phil,

klasika vždy potěší, když ho čtou i autorky moderní poezie. Díky.

Já to teď na nějakou dobu taky zkusím "navolno", ať mám co mazat.

krása...ta první ještě o kousíček víc *

a tak ráda četla

Není vůbec zač. :) 

atkij,

moc děkuji.

Výběruji. Hlavně za první.

atkij,

díky za chválu i za tvůj postřeh. Chybička opravena.

DN, "hedvábné sonety" ? To mi ještě nikdo nenapsal. Líbí se mi to. Díky.

Skvělé!

chybka - jak pavouk...

Velmi povedené. Napsané s lehkostí a citem. Oči po něm kloužou jako po hedvábí. :) 

K těmto dvěma sonetkům mě inspirovala báseň  Klid od Patricka Kavanagha, irského autora, na nehož mě upozornil Oran. Líbila se mi natolik, že jsem si ji opsal do sešitu. Možná by se mohla líbit i jiným milovníkům poezie dvacátého století.

Klid

A někdy je mi líto, tráva když

v tichých dolících zarůstá kameny

a srha naklání se u cest zježděných,

že nejsem venkovanů slovy,

jež u mysu stojí mluvíce

o tom, co mladá kukuřice, brambory a vodnice,

obětované vítězství na březích jejich světa.

Tady klid stále v letu loví,

má pestré hřebínky, korálky z rohu a je zjizvený.

Na mysu řechtá živého plotu pruh

a zajíc shlíží na brázdu listím zapadanou

a v hrůbku pod plevelem leží převrácený pluh

a někdy brázdy domů nese na ramenou.

Z té krajiny dětství šplhá jenom blázen

utkat se s tyrany Láskou a Životem a Časem.

Goro,

já už si ale teď budu muset od vázaných veršů odpočinout. 53 sonetů jsem v jednom zátahu nenapsal ani nepamatuju, takže si třeba trochu oddechnu u volných veršů.

Souhlasím s KK, moc dobré čtení...

fialko,

ty jsi na mě vždycky moc hodná. Já jsem ale moc rád, že mám fanoušky jako jsi ty.

Romane, moc děkuju za tip.

Nami, dík. Jsem rád, že se líbí. Snažil jsem se, aby to byla taková pohodářská poezie, pohodářská klasika. Někteří mi píšete, že se mi to povedlo a já jsem rád, když taky někdy můžu vyjímečně někomu zlepšit náladu.

Diano,

vím, že ty jsi fanoušek vázaných veršů. Je nás málo takových, a mně stojí za to věnovat se menšinovému žánru - sonetům právě kvůli lidem jako jsi ty.

Štírko,

mám radost z toho, že ty básničky na tebe takto působí. Ano, snažil jsem se, aby tak působily a doufám, že ani ty poslední čtyři sonety z tohoto cyklu, které ještě zbývají, nebude nikdo vnímat jako tragedii.

Krásné :-)

Moc hezké.

Tak tohle mne dostalo! Nádherné, hluboké, krásně znějící, díky za to potěšení a radost. *******

Dnes na mě Tvá poezie působí jako balzám na rány... je prostá, promlouvá jasnou řečí a pro mě je teď něčím, co mi v životě schází... pocitem obyčejnosti - prosté, nádherné, dokonalé a zároveň je smířením s během světa... Díky !

Vážím si toho, co mi píšeš a nejsem zase tak zaťatý, abych se po neúspěchu tohohle celku(Znělky pro nikoho) zařekl, že už sonety dál psát nebudu. To ne. Nějakou dobu počkám a pak z experimentu s vložením sbírky vyvodím nějaké závěry. Pokud bylo úspěšné aspoň něco, znamená to, že bych měl pochopit proč to či ono bylo úspěšné a jaká cesta se tedy přede mnou bezděčně rýsuje.

Stále treba opakovať, písať voľné verše by bolo pohodlnejšie, človek nie je až tak viazaný pravidlami, kvôli ktorým by "odbočil". Preto obdivujem tvoje sonety, majú myšlienku, plynú prirodzene, nemám pri nich pocit, že niektoré slová sú tam iba kvôli stope alebo rýmu. Tieto verše splňujú moje predstavy o dobrej poézii.