Když tulipány čelí času

 

Viz https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=486668

 

Sbírkou Vteřiny mezi tulipány navazuje Hana Karolina Kobulejová na Milénia o sakurách. Jak již jsme u ní zvyklí, opět název její sbírky v sobě spojuje motiv času a symboliku nějaké rostliny.

 Tulipán je považován za znak věrnosti, upřímnosti a spolehlivosti. Původně bylo jeho pojmenování zřejmě odvozeno od slova turban, který svým květem mohl připomínat.

 Oproti sbírkám, kde autorka kladla důraz na nadčasovost (milénia), v této knížce se dotýká spíše pomíjivosti – každá vteřina je cenná, každá vteřina odpadává jako okvětní plátek tulipánu.

 Její básně jsou něžnými doteky slov. Vyjadřují její touhy, sny, ale i obavy. Zračí se v nich potřeba žít naplno, cítit, milovat. Miniatury psané volným veršem připomínají jarní květy, prahnoucí po životě.

 Motiv pomíjivosti i naděje a zároveň symbol rostliny najdeme v básních: Interpretace s vůní jahod, Znamenitosti s fíky či u Oddenky.

 Vesmírnou symboliku nalezneme v básních Orionidy, Observatoř či Plejády.

 Za zástupce vody, země, vzduchu a ohně můžeme považovat texty: Jezerní, Reliéf, Pestrobarevné poryvy vánků a Vonná svíčka či Zářící prskavky.

 Opět zde narážíme na onu letmost, pomíjivost, na okamžik, který znamená změnu. Svíčka roztaje, prskavka po chvíli zhasne. Před tím ale jasně zazáří.

 Téma světla je u autorky také jakousi stále vinoucí se nití její tvorbou. V Eudaimonii světla dává dohromady motiv štěstí jako hlavního cíle lidského směřování a vybřednutí z tmy. „Sirius je pozorovatelný/ z jakéhokoli místa/ i skrz listoví ostružin“, píše zde doslova. V každé situaci, za všech okolností, se upíná k něčemu trvanlivému, něčemu, co nehasne, neuhnívá, nekončí.

 Autorka dává najevo, co pro ni znamenají smysly a umění – odstíny barev v malbě, hudba či vůně. Stačí se začíst do následujících textů: Malebnost empatie, Ombré surrealismu, Skoro jako znělky mondénů či Krásná apassionata naděje.

V řadě jejích básní zaznívá naléhavě neodbytný a stále se vracející apel měnit nepříznivé v pravý opak, nepodlehnout, nerezignovat.

 Mottem H. K. Kobulejové je interakce, sdílení. Chce být v kontaktu se svými čtenáři. Nabízí jim určité obrazy, cesty – a očekává, kudy se kdo vydá.

 Někdo by mohl namítnout, že na škodu může být hojnost cizích výrazů. Nejsou tam ale samoúčelně. Zapadají jako dílky do skládanky či mozaiky do autorčina citového rozpoložení, do jejího až vysněného pohádkového světa, v němž i ta největší obtíž padne. Stačí pouze jediné – mít vůli a chtít se jakékoli nepřízni postavit.

 Knížka má 64 stran, obsahuje 45 krátkých básní a autorčiny abstraktně laděné kresby.

 Každý, kdo se nechce poddat všednosti, otupění a kdo se nechce smířit se zánikem za života, si v jejích črtách může najít něco, co ani nezvadne, ani neuhnije – a ani nezhasne. A to něco je chuť se nevzdat.

 

Ukázky:

 

 Reliéf

 

 Hory měníme v nížiny

a nížiny v horské hřebeny

 

 tak horlivě probíhá

osudové sepjetí

 

 a vně každé buňky

spouští dominový efekt reakcí

 

 až sochy moai na Velikonočním ostrově

pociťují vlastní symboliku

 

Teorie Gaia

 

 Přeji si znovu zaplavat s delfíny

 

 podepřít evoluci

ať vyvíjí se správným směrem

a navrátit souznění

do všech koutů planety

 

 ať je Chagallova Paříž z okna

hezčí než v roce 1913

ať toto platí

pro všechna okna

 

 Přeji si každý den dát pohlazení

 

V provensálském stylu

 

 A vskutku

parfém je nejpohodlnější šat

 

 Obejmi mě!

 

 Než vlákno po vláknu

zahalí mou nespoutanost

 

 hlubokomyslněji

 

 a horkou nití vytvoří

originální dekorace

 

 jimiž zútulní bellevue objetí

 

 

Energie

 

 Proudí s hrdostí

 

prohlubuje prostory

intuitivně vzdává hold

 

 obezřetně provokuje

 

 příjemně osvěžuje

obratně spojuje

 

 hmotu s astralitou

 

 která nám cokoli povolí

nejkřehčí koncesí

 

 

 

  (Vteřiny mezi tulipány, H. K. Kobulejová, Plot, 2019, ISBN-978-80-7428-365-9, s. 64)

 

 

---