Slunečné odpoledne v deštivém světě

Roztékám se

Jak vlhký list květiny, co těší se na tebe

Ranní rosa už odkapává poledne

Tak kde jsi?

Fialove zvonky rozeznívají svou zvonkohru 

A ty zvoníš také

Pevný, jak opěrný rám, připraven k výstavbě

Rozčesej mi řasy a pohlaď po líčkách

Teď jsem jen tvá, květina bledá

Dívám se do divadla a opakuju náš monolog

Výtah jezdí nahoru a dolu 

Bílé slunce se dotýká tvé nahé pokožky

Já svou identitu vtiskávám do tvých paží

Fialové zvonky rozeznívají svou zvonkohru

A my zvoníme také