Zima

Jsme jak můry uvnitř ohně

které hoří jako neon

plamen jsem a stojím rovně

stínů těla chameleon.

Smutek střídá naši radost 

jak se slovo míjí s tichem

zatím zima píše žádost

postát chvíli nad tvým břichem.

Pomodlit se ke tvé kráse

roztát chvíli nad tvým klínem

a led přivést k věčné spáse

v lednici se starým vínem.

Pak rozlomit náš chléb ve dví

do ran špetku bílé soli   

ať z nás nikdo navždy neví

že nás právě touhou bolí.