Ach ty minulé životy

Věříte na minulé životy? Já tedy rozhodně ne! Tenhle skepticizmus se mě pevně drží už od hypnotické seance, kterou jsem v záchvatu nadšení podstoupil minulý týden. Po probuzení z hypnózy mi bylo řečeno, že jsem byl v minulém životě Napoleon Bonaparte. Tuto skvělou informaci mi osobně potvrdil vyhlášený ostravský senzibil a psychotronik Ctirad S., který se specializuje na vzpomínky z minulých životů. Věnuje se tomu už dvacet let a počítá si pouhých tisíc korun za sezení. Cenu tisíc korun si účtuje už od konce devadesátých let, což je důkazem duchovní inflace v našem regionu. S touto novinkou jsem se pochopitelně ještě ten večer pochlubil v místní hospodě. To jsem ještě netušil, jak je zjišťování minulých životů v poslední době populární.

„Víte o tom, že jsem byl v minulém životě Napoleon Bonaparte?“ skromně jsem pozdravil své kamarády ihned po příchodu. „To vy jste byli v minulém životě tak maximálně koloťuci.“

„Proč si myslíš, že jsi byl zrovna Napoleon Bonaparte?“ zeptal se mě štamgast Lojza, což mi bylo divné, protože Lojza jinak do našich keců nikdy příliš nezasahoval. „Máš pro to své tvrzení nějaký konkrétní důkaz?“

„Byl jsem v centru na hypnóze a dokonce mám i účtenku. To je přece jasný důkaz,“ začal jsem ho poučovat. „V centru bydlí v garsonce jistý senzibil Ctirad, ten tě uvede do hypnózy a přitom tě provede tvými minulými životy. Nakonec tě probudí a řekne ti výsledek. Samozřejmě je těch prožitých životů spousta, ale on ti vypíchne ty nejvýznamnější.“

„To je ale nějaké divné,“ opáčil Lojza. „Já byl u Ctirada loni a podle něj jsem byl v minulém životě taky Napoleon Bonaparte. Je to vůbec možné, že bychom oba byli v minulém životě Napoleon Bonaparte? Tedy pokud Napoleon nebyl schizofrenik.“

„Tak to je asi vážně blbost,“ zamyslel jsem se nad tou neuvěřitelnou náhodou. „Někde se musel seknout, nebo mu jeden z nás v hypnóze kecal!“ podíval jsem se přísně na Lojzu. „Proč by nám Ctirad lhal, když je to logicky nemožné?“

„Protože už dávno zapomněl, komu co nakecal,“ vysmál se nám Karlos. „Já jsem byl v minulém životě Tutanchamon a tomu se dá věřit. Byl jsem totiž na hypnóze v Praze, dva a půl tisíce to sice stálo, ale tam jsou na to nejlepší. Nějaký Ctirad z Ostravy, kamaráde nenech se vysmát, v té Praze ho ani neznají. Na hypnóze se nesmí šetřit, vy volové, jinak to není zaručené!“

„Já jsem ale byla v minulém životě taky Tutanchamon, tak bacha,“ vstoupila do diskuze Lojzova žena Maruna. „Mám to potvrzené od sousedky, je to kartářka známá jako Madam Inge. A určitě jsem byla lepší Tutanchamon než ty!“

„Ty jsi nemohla být nikdy Tutanchamon, protože jsi žena,“ pokoušel se ji setřít Karlos. „A kartám se nedá věřit a Madam Inge už vůbec ne, to ví každý!“

„Je mi tě líto,“ ušklíbla se Maruna. „Ty prostě mechanizmu převtělování duší vůbec nerozumíš. Současné pohlaví není důležité, důležitá je pouze energie přenosu samotné kontemplární duše.“

„Co je to kontemplární?“ zeptal se jí manžel Lojza, což dokazuje, že to doma moc nerozebírali.

„Nevím,“ přiznala se Maruna. „Ale Madam Inge tomu tak říká.“

„Podle mě pohlaví důležité je,“ bránil se uraženě Karlos. „Já se vám taky neseru do vaší Marie Curie! Držme se každý svého!“

V následné hádce jsme pak všichni zjistili, že jen u našeho stolu sedí dva bývalí Napoleonové, dva Tutanchamonové, jedna Johanka z Arku (Johanka v průběhu hádky po sedmi rumech usnul) a jeden Mozart. A proto na minulé životy od toho dne zásadně nevěřím. Proč bych se měl jako bývalý Napoleon scházet s nějakými podnapilými Tutanchamony, Johankou, Mozartem a potom se ještě večer porvat s dalším Napoleonem, který po mě začal řvát, že byl Napoleon dřív než já, tak ať se jdu bodnout.