Křeslo

Líbí. Tip.

jo

jo, a když si teď čtu komentáře a zjistím, že tento text komusi přijde jako bizardní, tak si nedovedu představit v kotextu poezie, bizardní není.

a nebo někomu není jasný výuznam slova bizardní

jejda, tohle jsem dělal pžed vánoci s mamkou

Možná by bylo potřeba to křeslo někam lokalizovat.  Ale i tak tip.

Ještě jsem tady (tvoje avi)...

V haiku můžeme považovat za kýčovitou buď většinu slov, pojmů, předmětů atd. nebo nic. Kam potom s tou přehršlí všech těch sakur, pavučin, stop, mlh, čajů, stínů, motýlů, berušek apod.? Haiku nestojí na zdánlivé originalitě pojmů za každou cenu, na atrakcích, ale úplně na něčem jiném..."sníh padá na sníh"...geniální obrat, ale pokud se toto bude hodnotit jenom jako obnošený a vděčný kýč (sníh), tak je mi líto, ale komentátor nepochopil zhola nic a měl by se spíše věnovat komentování/ kritikám detektivek.

Sentimentalita - naopak, smazáním kontaktu v mobilu při pohledu na prázdné křeslo - i když kdykoli později - mi přišlo dost tvrdé. Kontak na mámu, která již nežije mám v mobilu pořád...co je víc sentimentální?

Pravdu mají všichni: prázdné křeslo je sentimentální a kýčovité, ale zároveň je to podařený formálně i obsahově dobrý text.

Zboro: A co takhle vnímat sentiment jako podvědomý impuls. Ve chvíli ztráty je vcelku běžné propadat sentimerntu, a proto bych i zde odpustil "nezúčastněnému pozorovateli" jeho nevědomou citovou zainteresovanost, které se promítne do kýčovitého obrazu. Z hlediska haiku je to zajímavý text na hraně, který by bylo možné číst jako takový, v němž snaha nehodnotit selhává a podléhá nátlaku chvíle.

Mám problém uvěřit mu. Ty rekvizity jsou příliš zprofanované. Na rozdíl od teisana mám dojem, že prázdné křeslo je v tomto kontextu naopak velmi sentimentální obrat, působící docela lacině. 

Navíc, asi je to jen můj boj, ale vzah oněch dvou rovin - obraz prázdného křesla a vymazávání kontaktu mi nesedí v jedné časové ose, v jedné rovině, nýbrž každá nezávisle na sobě. A i kdyby se jednalo o vzpomínku na prázdné křeslo (akce), která vyvolá reakci (smazání kontaktu), ta syntéza mi pořád nefunguje, protože tohle racionální myšlení: děda zemřel/prázdné křeslo/musím vymazat kontakt (nebo ještě hůř: zemřel jsi nám/a tak tě nyní mažu) v těchto případech takto prostě myslím nefunguje.

K vymazávání kontaktů po zesnulých milovaných členech rodiny se většinou neodhodláváme hned, ale až s odstupem, ve chvíli, kdy jsou všechny rituály spojené s odchodem za námi. Stejně jako si nosíme své mrtvé v srdci, nosíme si je dost často ještě dlouho v mobilu. Prostě je běžné, že se nám nechce s nimi tak rychle loučit. Všechny vzpomínky jednoduše smazat - přičemž i takto může text vyznívat.

Jiná rovina je ta, že k vzpomínce na prázdné dědečkovo křeslo dochází zpětně jako asociace při vymazávání kontaktu. Nevím, jestli to v haiku takto může být postavené. V tom případě by byl ten protiklad asi v pořádku. Jenže k takovému pohledu se nutně dostanu až po rozpitvání celého textu, což zrovna u haiku bezesporu není žádoucí.

Pro mě osobně prostě problematický text. Rozumím mu, asi celkem chápu i ten obraz, ale nepřijímám ho, připadá mi vlastně bizarní. Ale možná se v tom jen zbytečně pitvám...

To zcela určitě... ale pokud se povede, je to lahůdka:-), třeba to od Santóky... obdivuji!

Asi jde spíš o formu, ne vždy je zde /myslím v ČR/ ceněna jiná než 5-7-5...

Gora...ovšem podle mě dostat něco do dvou řádků s dostatečnou vypovídající hodnotou je podle mě obtížnější než "české" 575.

Při úmyslném "odstupu" vypravěče z posledního slova /pointy/ zamrazí.

Dík, teisane, za tvé komentáře.  Zmíněná verze o dvou verších by byla také skvělá.

Když jsem kdysi četl výborné haiku od Santóky říkal jsem si...lépe, jednoznačněji a bez veškerého sentimentu o stárnutí - a to všechno na dvou řádcích - to snad již napsat nejde.

oholil jsem se

ale těch vrásek

Teď jsem si přečetl tvoje haiku a říkám si...lépe, jednoznačněji a to opět bez veškerého sentimentu o ztrátě někoho blízkého...atd.

Výborná stavba, kompaktnost, srozumitelné ale přitom jednoduché, přesahující až někam za obzory, stačilo prázdná židle/ vymazávám kontakt...současné dílko, urban haiku dnes ve světě naprosto běžné. Řadím do kategorie výborné (a Goře gratuluji...poznala, pochopila a asi (také) proto začíná být tak haiku-dobrá...:).

TP