Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Ráno v Panamě
datum / id19.01.2020 / 502432Vytisknout |
autorsupizmus
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno452x
počet tipů7
v oblíbených1x
Prolog

Tematický den: Den zúčtování

Ráno v Panamě

   Byl to v životě tohoto mladého muže neobyčejně povedený den. Otevřely se před ním nové obzory, další směřování se ukázalo být jasnější, pochyby se rozplynuly jak ranní mlha. Jeho naděje se nejen naplňovaly, ale byl si jasně vědom, že dostává mnohem víc, než by si sám dovedl vysnít. Toho večera usínal ve svém pražském bytě neobyčejně šťastný, s radostí, jakou dosud nezažil.

   Krátce před půlnocí jej probudil tichý, jemný hlas: "Vstávej, je čas jít!" "To už je Panama? Vždyť nejsem připravený.", odpověděl rozespale. Spěšně na sebe něco oblékl a do batohu dal několik nejpotřebnějších věcí. Noční Praha byla nezvykle tichá a prázdná. Věren svému zvyku chodit všude pěšky vyrazil i teď k letišti po svých. Záhy pocítil nedostatečnost svého odění.

   Promrzlý a unavený došel na letiště a začal odbavovací ceremoniál. "Identita souhlasí, můžete pokračovat!", pravil mu strojově celník při prohlížení pasu. Potíže nastaly až s kontrolou batohu. I z toho mála, co si v kvapu zabalil mu několik věcí nedovolili vzít na palubu a musel se jich zbavit. Nakonec se přece jen nalodil a těšil se, že si během letu odpočine a dožene ztracené hodiny spánku.

   Žel, letadlo neodpovídalo představám a možnostem pohodlí. Nohy musel mít nepřirozeně skrčené, dostával do nich křeč a nepolohovatelné opěradlo mu nejen že nedovolilo usnout, ale rovněž probudilo i jeho dávné bolesti v kříži. Krátce po odletu se mu od personálu dostalo zprávy, že se vzhledem k technickým potížím nebude po celý čas cesty podávat občerstvení. K únavě a zimě se tak přidali i jejich věrní druhové hlad a žízeň.

   Jedna z letušek mu pro ukrácení několikahodinového letu přišla pustit film. Přestože už dopředu velmi dobře znal jeho každý záběr a detail, při určitých scénách se pokojně usmíval a při jiných... se doslova a do písmene pozvracel. "Teď už tomu rozumím...", opakoval si jako mantru pokaždé, když ze svého lačného žaludku "vyndal" i to málo, co v sobě skrýval.

   Po mnoha hodinách krajně nepříjemného letu stroj konečně přistál na letišti v hlavním městě Panamy. "Hotový očistec!", říkal si, když vystupoval. A to ještě netušil, co dalšího jej čeká... "Identita souhlasí, můžete pokračovat!", pravil mu strojově celník při prohlížení pasu stejně jako v Praze. Horší to ovšem bylo při očekávání batohu. Domníval se, že někde ztratil při transportu a neplňoval ho neklid. Zaměstnanci letiště jej však vyvedli z omylu. Batoh a věci v něm vezl byly v oblasti Střední Ameriky prohibitní a tak přišel i o zbytek svého majetku. Sám, prázdný, unavený, promrzlý, hladový, žíznivý a polámaný došel k autobusu a opustil vzdušný přístav. Konstrukce vozidla a stav silnic tomu chtěli, že ani tentokrát nezamhouřil oka.

   Když autobus zastavil v městečku Buena Vista, byla už noc. Vystoupil a nechal se odvést do malého zahradního domku. Oblečený jak byl upadl do postele konečně podlehl potřebě spánku.

   "Vstávej, je čas jít!" Stejný příjemný hlas jako v Praze ho probudil i zde. Navzdory vyčerpávající cestě byl překvapivě svěží. Den už byl v rozpuku, slunce zářilo do ulic a zahrad, vzduchem se nesl zpěv tropických ptáků. Ihned poznal tu, která jej vzbudila a stála nad jeho ložem. Se synovskou odevzdaností a hluboce oddanou úctou k ní vzhlédl. Usmála se a vzala jej za ruku. Vedla jej prašnými cestami Buena Visty až k chrámu. Z něj se ozývala radostná hudba a zpěv.

   Sotva vešel dovnitř, hudba umlkla a všichni se uctivě uklonili té, která jej doprovodila. Kněz v liturgickém oděvu jej vyzval, aby předstoupil. "Nadešel den zúčtování!", pravil rozhodným hlasem. Veškerý šepot utichl, za zdmi chrámu zmlkli ptáci a ustal i lehký vánek vanoucí směrem od průplavu. "Svůj úkol jsi splnil neobyčejně rychle a neobyčejně dobře. Chválím Tě! A když vezmu Tvůj život, den po dni - obstál jsi! Vítej doma!" Po těch slovech se opět rozehrála hudba, vytrysklo nadšení, radost a všichni v chrámu přišli nově příchozího políbit na přivítání.

   "Bohužel, musím konstatovat smrt!", pravila lékařka nad tělem mladého muže, ležícího nehybně v posteli jeho pražského bytu. "Došlo k ní patrně krátce před půlnocí a příčinou bude nejspíš srdeční selhání."




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.06.2020 14:22:02dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Dočteno, snad i pochopeno, ale nějak mě to nezasáhlo. Přeju lepší čtenáře.
20.01.2020 09:13:58dát kritice tipK3

Kdyby to tak bylo, tak by se nám tam docela chtělo. Taková příjemná smrt. Docela zajímavé provedení. Pár drobností mě zarazilo, které mi moc nepasují, jako např. nalodil se do letadla, ale jinak se mi líbilo. Možná by bylo dobré i poslední odstavec trochu víc oddělit.

19.01.2020 17:17:43dát kritice tipsupizmus

Kříže - kříž opraveny. Díky za upozornění!

19.01.2020 15:31:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mladíka je mi docela líto:-)... napsals to solidně, možná bych omezila ten výčet všech nevolností... a víc se věnovala tomu "odevzdání se osudu".  Díky za příspěvek k Tématickému dni!

i jeho dávné bolesti v křížích.  - kříži

19.01.2020 14:14:23dát kritice tipPhilogyny

Ty křeče znám, trpím latentní tetanií. 

Ta povídka je dobrá, vtáhla mne do děje.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor