Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Můj filmový scénář, 1. část
datum / id30.04.2002 / 50244Vytisknout |
autorSagvanTofi
kategorieDramata, scénářeDalší dílo autora
zobrazeno2714x
počet tipů5
v oblíbených0x
do výběru zařadilkafka, malej_blazen,
zařazeno do klubůFilmový klub, Filmový klub, Klub emnic a citových ekzémků,
Prolog
KAMARÁD TAKY RÁD
Český film o síle opravdového přátelství

Osoby a obsazení:
Sagi (pouliční prodavač lásky) – SAGVAN TOFI
Luky (majitel vydavatelské firmy LUSTANUS) – LUKÁŠ VACULÍK
Simča (modelka) – SIMONA KRAINOVÁ
Kulatá Hela (vysloužilá modelka) – HELENA RŮŽIČKOVÁ
Lucík (oběť nekalého podnikatele v oblasti pedomodelingu) – LUCIE VONDRÁČKOVÁ
Džorž (nekalý podnikatel v pedomodelingu) – KAREL ŠÍP
Bhávátí (Hare Krišnovec) – DALIBOR GONDÍK
Dalajláma (dalajláma) – DALAJLÁMA
Josef Mužík (statečný hledač pokladů) – JOSEF MUŽÍK
Yetti (tibetský sněžný muž) – PETR NOVOTNÝ
Daniel Hůlka – DANIEL HŮLKA
...a další
Můj filmový scénář, 1. část
Obraz I.

Interiér, hala Wilsonova nádraží. Na lavičce sedí SAGI a ZLÝ PASÁK (Roman Skamene). Sagi je oblečený do kožených šortek a růžového tílka se zlatým nápisem „Love“. Zlý pasák je oblečený v šusťákové soupravě z vietnamského stánku, na rukou má zlaté prsteny, na krku zlaté řetězy.

 <?xml:namespace prefix = o ns = \"urn:schemas-microsoft-com:office:office\" />

Sagi (vzdorně): „Ne, ne, nepůjdu do toho. Chtěl jsem ti to říct už dávno. Mě se nelíbí, co děláš s ostatními chlapci. A když se to tak vezme, nelíbí se mi ani to, co děláš se mnou. Už to nebudu dělat. Vrátím se domů k rodičům. Na vesnici. Taťka už má svoje roky a na statku je každá ruka dobrá.“

Zlý pasák (posměšně): „Chceš se hrabat v hnoji, ty hňupe? Myslíš, že ti to pěstování bejků hodí takový prachy, jako máš tady?“

Sagi (jako prve, s nadějí v hlase): „Už to mám promyšlený. Bejky prodáme a budeme chovat pštrosy. Na tom se dá docela trhnout. Minulej tejden jsem si přes Annonci objednal vejce.“

Zlý pasák (zle): „Hele, kámo, nezkoušej to na mě, nebo ti zbudou akorát ty pštrosí vejce. (Vytáhne z kapsy rybičku a zlověstně přejede prstem po jejím ostří.) Já nejsem žádnej podělanej menežr. Já nedávám nikomu vejpověď. Jestli chceš vodejít, tak jedině po kouskách.“

Sagi (naléhavě): „Proč jsi tak zlý?“

Zlý pasák (s úsměškem): „Protože kdybych byl hodnej, jezdil bych dodneška v Moskviči, pitomče. Tohle je velkej kšeft a točej se v něm velký prachy, kamarádíčku. A ty jseš můj zlatej důl. Ty upocený Němčouři po tobě jedou jak slepice po flusu. Byl bych blbej, kdybych tě nechal jít.“

Sagi (prosebně): „Ale svůj dluh jsem si už dávno odpracoval!“

Zlý pasák (s ďábelským smíchem): „Jo, ten dluh... to jsem na tebe hezky nahrál. Je to pořád stejný. Mladej blbej kluk přijede do velkoměsta a chce si užít trochu toho bahýnka. Vleze do prvního báru, nechá se oškubat volavkama... a já jsem ten king, co vzádu tahá za nitky. Vlezl jsi do pasti jako voleček na porážku. A z těchhle jatek žádná cesta ven nevede.“

Sagi (vzdorně): „Však já se ti dostanu pod kůži, ty kryso. Jednou tě sejmu jako kárový eso. Nemysli si, že jsem tak měkkej jako ostatní kluci. Já jsem celej život makal rukama (strká zlému pasákovi ruce pod nos), vidíš ty mozoly?“

Zlý pasák (ironicky): „To máš od honění těch německejch drozdů! Ha, ha, ha!“

Sagi (jako prve): „Jsi zrůda. Jsi odporný lidský póvl a já ti těmahle rukama zpřerážím hnáty.“

Zlý pasák (s úsměškem): „Jasně, ale nezapomeň si předtím udělat manikýru, princezno!“ (směje se)

Sagi (smutně se odvrací, vstává, odchází)

 

Obraz II.

Interiér, nádražní hala. Sagi prochází smutně halou, když tu jej upoutá hlasitý zvuk, linoucí se od pánských záchodků. Přichází k záchodkům. Před nimi stojí tři muži – LUKY, PRVNÍ SYČÁK (Ondřej Havelka) a DRUHÝ SYČÁK (Ondřej Pavelka). Přetahují se o jakýsi kufr.

 

První syčák (opileckým hlasem): „Pusť to, frajírku, nebo ti zmalujeme fasádu, že tě ani vlastní matka nepozná!“
Druhý syčák (přidává se): „Jo... i když tě vyprdla z vlastní dělohy... hííí... phíííí...“ (směje se)

Luky (naléhavě): „Zavolám policii! Okamžitě pusťte můj kufr!“

První syčák (jako prve): „To si volej klidně maminku... héé... hééé... stejně ti nepomůže... tak už to pusť a nedělej fóry, nejseš tu sám a nám stojí práce... hééé... huééé....“ (směje se)

Druhý syčák (v křečích smíchu): „Dobře jsi mu to řekl, Ádo, hééé.... uééhééé...vidíš, jak je sraženej strachy, aby se nám tu nerozbrečel!“

Sagi přichází nepozorovaně k nim a vytahuje z kabelky vakuovou pumpu. Přejde za oba syčáky, a v jediném okamžiku kopne jednoho zezadu mezi nohy špičkou své lakované lodičky, a druhého praští do hlavy vakuovou pumpou. Syčáci se hroutí k zemi.

Sagi (k Lukymu, polohlasem): „Zdrhej, než se proberou!“

Luky (dojatě): „Hochu, ani nevíš, jak cennou věc jsi zachránil... jak se ti mohu odvděčit?“

Sagi (polohlasem): „Zdrhej k východu, tam, co stojí taxíky. Budeš mě krejt. Já poběžím za tebou. Dělej, nemáme moc času!“

 

Obraz III.

Luky a Sagi běží (dlouhý záběr na jejich svalnatá, pružná těla v pohybu); dobíhají k prvnímu taxíku, Luky usedá na přední sedadlo, Sagi na zadní; vytahuje opět vakuovou pumpu a praští taxikáře.

 

Sagi (k Lukymu): „Nastartuj a jeď!“

Luky (zmateně píchá prstem do bezvládného taxikáře): „A... a co uděláme s tímhle chlapem?“

Sagi (naléhavě): „Patří k nim... vyhodíme ho cestou. Tak dělej, jeď, jeď!“

Luky (odsunuje taxikáře a s menšími obtížemi nastartuje)

Auto se rozjede.

 

Obraz IV.

 

K odjíždějícímu taxíku přibíhá skupinka lidí; v popředí Zlý pasák, mávající ve vzduchu rybičkou, za ním oba syčáci, výhružně hrozící zaťatými pěstmi.

 

Obraz V.

Interiér, malá hospůdka s diskrétní obsluhou; v odlehlém koutě sedí u stolu Sagi a Luky. Sagi se mezitím převlékl do kožených kalhot a černé sametové košile s rozhalenkou, takže vynikají jeho zarostlé bradavky; Luky je oblečen do přiléhavých džínsů a hedvábné bílé košile.

 

Luky (dojatě): „Ani nevíš, jak cennou věc jsi zachránil. (Shýbá se ke kufru a vytahuje něco, co ze všeho nejvíc připomíná pušku na lov slonů) Tahle věcička má cenu dvou tisíc dolarů. Je vyrobená na zakázku v Los Angeles.“

Sagi (zvědavě): „Co je to? Nějaká bouchačka?“

Luky (lehce se pousměje): „No, dalo by se to tak říct. Je to speciální vaginálně orgastická pomůcka pro ženy i muže. Až to použiju na plátně, všichni se z toho posaděj na zadek.“

Sagi (trochu nervózně): „Ty... taky patříš k nim?“

Luky (vlídně): „Ale ne. Já jsem hodný. Začínal jsem jako pěstitel ředkviček, ale po těch záplavách v sedmadevadesátým jsem toho musel nechat.“

Sagi (s důvěrou): „Já taky pocházím z venkova. Moji rodiče mají mléčnou farmu.“

Luky (smutně): „Já... já už nemám rodiče. Jednou v létě jsme pleli ředkvičky, bylo veselo, byl krásný den... a najednou...“

Sagi (zvědavě): „Co se proboha stalo?“

Luky (velmi smutně): „Najednou se na nebi objevila armádní stíhačka a... bylo to tak náhlé... tak rychlé... zřítila se přímo na záhon, kde stáli naši. Kdybych zrovna neodběhl do kůlny pro novou motyčku, kdyby se mi nezlomila násada... tak bych tu už nebyl...“

Sagi (bere ho kolem ramen, vlídně): „Cítím s tebou. Vím, jak ti je. Na mého dědečka spadl o leteckém dnu reklamní balon čokoládoven Figaro. Taky byl... na místě.“

Luky (otře si rukávem oči): „Přestal jsem dělat do zeleniny a pustil se do erotiky. Myslel jsem, že snáz zapomenu.“

Sagi (mávne rukou): „To kdybych já měl vyprávět!“

Luky (přátelsky): „Já vím, muselo to pro tebe být těžké. Tam, mezi všemi těmi zlými lidmi... (nakloní se k Sagimu, důvěrně) Poslyš, něco bych pro tebe měl. Nechtěl bys hrát v mých filmech? Udělal bych z tebe hvězdu. Jsem ti tolik dlužen!“

Sagi (polichoceně): „No, to by nemuselo být špatné. Do toho bych šel. Ale... mám jednu podmínku.“

Luky (se zájmem): „Jakou podmínku?“

Sagi (vážně): „Chci, aby z nás byli kamarádi. Opravdoví přátelé na život a na smrt. Takoví kamarádi, které nic nerozdělí.“

Luky (dojatě): „Ano! I já bych si to přál!“

Sagi (trochu teatrálně): „Stvrďme tedy své přátelství po vzoru mých oblíbených hrdinů z mládí!“

(Rozbije sklenici, vyhrne si rukáv a střepem se řízne do zápěstí. Luky udělá vzápětí totéž. Oba pak zkříží ruce tak, aby se jejich řezy dotýkaly; tak, jak to známe z filmů o rudém gentlemanovi.)

 

Obraz VI.

V rychlém sledu se střídají záběry natáčení erotických filmů, v nichž hraje hlavní roli SAGVAN. Na plátně se objevují titulní stránky časopisů (LEO - Sagvan jak ho Pánbůh stvořil! EXTREME - Sagvan odhaluje své nitro! SPY - Jsem kanec, říká SAGVAN! STORY - Sagvan dostal nabídku od Terezy Orlowski! ...etc.) Během této klipové scény zní píseň (hudba, zpěv: Vladimír Štancl alias Michal David)

Kamarád

taky rád

to každej dobře zná

když jsme dva

kámoši

tak je bitva vítězná

(Jé, jé, jé...)

Ty jsi fajn

a já též

kámoši co život znaj

nemaj šajn

kluci zlý

když jsi špatnej rovnou běž

(Jé, jé, jé...)

Ref.:  Dvojka jak z románu

         večer i po ránu

        Kluci co jsou vždycky fér

        Jeden s druhým, spolu jsou

        spolu kráčej světlem tmou

        Občas dávej, někdy ber...

 

Kluci co si rozumí

vždycky spolu jdou

rány pod pás neumí

poctivou teď hrajou šou.

Kámoši jak z časáku

jedno tělo, jedna krev

ne jak stvůry z Hlaváku

pro ně teďka zní můj zpěv.

 

Ref.: Kámoši jak z románu.... atd.

 

Obraz VII. 

Luky sedí ve svém luxusním bytě, drží skleničku s pitím a smutně pozoruje obrovskou hromadu peněz na perském koberci. Vedle něj na zemi leží zlaté vidle s platinovou násadou. Je slyšet bouchnutí dveří - přichází Sagi.

Sagi (oblečený do černé kůže, vesele): \"Luky! Luky! Člověče, skoro jsem se nedostal do baráku. Před bránou ve spacákách polehává takovejch lidí... jak mě viděli, vyskočili a začali se po mě sápat. No, zvládnul jsem to. Dva nebo tři zůstali v bazénu. Nemoh´ jsem jinak, šli po mě fest. Zavolej pak komorníka, chtěl jsem si večer trochu zaplavat... a víš, jak nesnáším, když ve vodě zavadím o nějakou končetinu.\"

Luky (mlčí, smutně sleduje hromadu peněz)

Sagi (všimne si Lukyho smutného pohledu, procítěně): \"Luky, co je s tebou? Děje se něco? Nějaký problémy? Hele, jestli něco je... svěř se mi. Vždyť víš, že... (dramatická pauza) jsem tady pro tebe, kamaráde.\"

Luky (smutně, velmi, velmi ponuře): \"Víš, Sagi... trochu jsem o tom všem přemejšlel.\"

Sagi (překvapeně): \"Cože jsi dělal?\"

Luky (jako prve): \"No přemejšlel jsem o tom všem. (mávne rukou) O tady tom. Už mě to nějak nebaví. Dneska ráno jsem vstal, šel do posilovny... a nebavilo mě to. Pak jsem šel na golf... vzdal jsem to u druhý jamky. Hodinu jsem to přehazoval (záběr na vidle)... ani to mě už nebaví.\"

Sagi (chápavě): \"To je chandra, to znám. Takovej světabol občas na člověka sedne... Hele, já taky potřebuju voraz, co takhle zaletět si do Alp na lyžovačku? Koupil jsem si nedávno nový Rosignoly, tak bych je aspoň provětral.\"

Luky (jako prve): \"Ne, v tom to není. Myslím, Sagi, že náš život je jalovej. Že se z nás stávají otroci konzumu. To jsem... to jsem nechtěl. Včera večer jsem se převlíkl za normála, šoférovi jsem dal volno, a šel na hambáče do Mekáče. A před Mekáčem stála taková mladá holka...\"

Sagi (přeruší ho, spiklenecky): \"A co, dobrý?\"

Luky (trochu znechuceně): \"Na to jsem vůbec nemyslel. Ale, víš, ta holka rozdávala časopisy. Nejdřív jsem si jenom prohlížel obrázky, a asi za dvě hodinky jsem zjistil, že ... začal jsem poznávat písmenka... víš jak vypadá \"Q\", Sagi? To je takový uzlíček s ocáskem. No a tak jsem... prostě v pět ráno jsem dočetl první článek a... nějak mě to zasáhlo.\" (chytá se za srdce)

Sagi (nechápavě): \"Co to bylo za časák? Novej prostor?\"

Luky (sentimentálně): \"Ne... to ne. (záběr na Strážní věž) Psali tam o Bohu. Jak bysme ho měli hledat. Jak Bůh nemá rád bohatý, ale chudý obdaruje.\"

Sagi (nechápavě): \"Ale když je obdaruje, tak už nebudou chudý, ne?\"

Luky (jako prve): \"Obdaruje je poznáním. Věděním. Duchovníma hodnotama. To je přesně to, co hledám, Sagi.\"

Sagi (přistupuje k Lukymu, stiskne mu oběma rukama ramena, chápavě): \"Můžem letět už zejtra. Co bys řekl Aspenu?\"

Luky (bolestně): \"Ty mi nerozumíš, Sagi. Ty, můj jedinej a opravdovej kamarád mi nerozumíš. Já už nechci žít prázdnej život. Už nechci dělat do porna. Poslední tvůj film jsem spálil v krbu. Všechny kopie.\"

Sagi (žalostně): \"Ty jsi spálil ŽHAVÉ ŘITĚ, TENKÉ NITĚ??? A proč, proboha? V tom záběru s nafukovacím hrochem mi to tak slušelo...\"

Luky (shovívavě): \"Zavrhni mrzký konzum, Sagi. Pojď se mnou do kruhu bratří a sester, pojď se mnou mezi čisté, nezkažené Boží děti! Uvidíš, oč bude tvůj život lepší, až dojdeš k Poznání!\"

Sagi (rozpačitě): \"No tak jo.\"

 

Obraz VIII. 

Exteriér, ulice. Sagi a Luky jdou ulicí a drží se za ruce. Náhle proti nim vyjde skupinka Hare Krišnovců. Hrají na bubínky, cinkají na zvonečky a jsou veselí.

Luky (zastaví se, pozoruje Krišny): \"Podívej, Sagi... Jsou tak šťastní!\"

Sagi (lehce nepřítomně): \"Jo... no jo... hezký je to.\"

Luky (procítěně): \"Nechtěl bys být jedním z nich?\"

Sagi (rozpačitě): \"No ani ne, člověče. (prohrábne si vlasy) Nechtěl bych vypadat jako... jako třeba támhleten (ukáže rukou na jednoho Krišnu. Je to BHÁVÁTÍ)

Bhávátí (laskavě): \"Bratři, jak vám mohu pomoci?\"

Sagi (krčí rameny): \"Asi nijak, to je dobrý.\"

Luky (nadšeně): \"Chtěli bychom poznat pravdu. Dojít k Poznání. Už nechceme žít v luxusu a přepychu, který trýznil naše duše. Chceme být jako vy, prostí, veselí, šťastní.\"

Bhávátí (taktéž nadšeně): \"Už jste někdy slyšeli o Krišnovi?\"

Sagi (přemýšlí): \"Není to ta buzna ze smíchovskýho nádru?\"

Bhávátí (vrtí hlavou, jako prve): \"Kdeže! Krišna je cesta! Krišna je světlo! Zpívejte s námi a očistíte se!\"

Luky (nadšeně): \"Ano! Ano! Dej nám slova, do týdne se to naučíme!\"

Bhávátí (s milým úsměvem): \"To se naučíte mnohem dřív. Jsou to jen tři slova.\"

Luky (zaváhá): \"Tak do neděle.\"

Bhávátí (jako prve): \"Zpívejte s námi, bratři - Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare... Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare...\"

Sagi (přemýšlivě): \"Rama, to není dobrej margarín. Máslo je máslo. Mohl bych zpívat \"máslo\"?\"

Luky (trochu se na Sagiho zamračí)

Bhávátí (jako prve): \"Však ono to půjde. Zpívejte, tančete! Hare Krišna, Hare Krišna...\"

Luky (okamžitě se přidává)

Sagi (po chvilce rozpaků se také přidává)

Celá skupinka Krišnovců i se Sagim a Lukym odchází ulicí za zpěvu, bubnování a cinkání.

 

Obraz IX. 

Interiér, luxusní vila. U krbu stojí opřený DŽORDŽ s viržinkem v ruce a zadumaně civí do plamenů. Do pokoje vstupuje Zlý pasák (Roman Skamene) - dále jen PEDRO. Je celý rozzářený, očividně přináší dobré zprávy.

Pedro (radostně, ale tón nenechá diváka na pochybách - tento muž je zlý): \"Šéfe! Šéfe! Nesu skvělý njús! To se potrháte smíchy, až vám to řeknu!\"

Džordž (obrátí se k němu, znuděně): \"No co je, Pedro? Zas si někdo někam něco vrazil? To už mi nepřišlo směšný minule.\"

Pedro (jako prve): \"Kdepak. To byste neuhod´, šéfe.\"

Džordž (jako prve): \"Tak někdo někomu něco někam vrazil. (obrátí oči v sloup) Bóže, Pedro, ty jsi tak blbej, divím se sám sobě, že jsem tě ještě neprodal do Rumunska.\"

Pedro (velmi natěšeně): \"Tohle vás ale fakt uzemní, šéfíku. Ten buzerant Luky skončil!\"

Džordž (téměř bez zájmu): \"Kam jste ho zahrabali?\"

Pedro (jako prve): \"Ani jsme nemuseli hnout prstem. Zabalil to sám! Propustil všechny lidi, prodal studia, prostě šel od válu. Ale až vám řeknu proč, to si teprve sednete na zadek!\"

Džordž (s lehkým zájmem): \"No, tak to jsem žádostivej. Maminka mu nabacala? Nebo snad po něm začali jít benga?\"

Pedro (triumfálně): \"Nic takovýho!!! Dal se na nějaký to orientální náboženství. A ten jeho vořežprut taky. Žijou teď na nějaký farmě, dojej krávy, stloukaj máslo a jeden můj hoch viděl Lukyho, jak chodí po Karláku se zvonečkem! Dost dobrý, ne?\"

Džordž (pokrčí rameny, lhostejně): \"Jo, to je slušná magořina. Von od začátku vypadal hodně měkkej. Takovej hošánek, pchá! (odfrkne si) No aspoň máme o jednu škodnou v revíru míň. Skup co jde z jeho inventáře, bude to za pár šupů a techniku měl dobrou. A poohlídni se po jeho lidech, stáhnem je k sobě. Měl jednu dobrou děvku, ta dělala číslo s bajonetem. To když jsem viděl, jak si to tam... (mávne rukou) No nic. Už jsi mi sehnal tu holčinu pro Dietera?\"

Pedro (zaskočeně): \"Jo vy myslíte... to mladý masíčko... tak to jsem ještě.... ale měl bych jednu Vietnamku. Ta vypadá na vosumnáct a je hodně malá.\"

Džordž (vztekle): \"Hele, rákosnice si strč do prdele, kreténe. To už jsme Dieterovi podstrčili dvakrát a nebyl nijak zvlášť spokojenej. Podívej, frajere, Dieter je sakra prachatej ouchyla a drží nám trh v Hamburku. Toho nemůžu odbejt nějakou stánkařkou, kurva!\"

Pedro (koktá): \"No jo šéfe, ale když... když... já fakt dělám co můžu, včéra jsem stepoval dvě hodiny před školní družinou, až na mě školník poštval psa... mi prokousnul úplně nový šusťáky, já... já nevím, kde tu buchtu vzít!\"

Džordž (vztekle): \"Ale to mě nezajímá, kterej pes tě kousnul do kaďáku, zejtra tu chci mít nějakou holku pod zákon, jinak se neznám. Vobejdi ZOO, hvězdárnu a takovýdle místa, tam jezdí burani na školní vejlety, tam holku odlákáš a dál už si poradíš. Když jí tady zejtra budu mít, dostaneš troje nový šusťáky a když ne, tak... (pohlédne nad krb, kde je zavěšená japonská nunčaka).

 

Obraz X.

Exteriér, zoologická zahrada. Za výběhem lemurů se v křoví ukrývá Pedro, zlý pasák. K výběhu míří dvě mladá děvčátka - Helenka (zpěvačka Kristýna) a Lucík (Lucie Vondráčková).

Helenka (nadšeně): \"Jé, Lucíku, podívej, to jsou ale činaný medvídci! Jůůů a jak koukaj, viď? Máš ještě bonbónky?\"

Lucík (vážně): \"Ale Helo, to se nedělá, krmit zvířátka v ZOO. Mohly by mít bolení.\"

Helenka (vrtí hlavou): \"Jak by mohli mít bolení z takovejch žůžo karamelek? Já jim je dám na dlani a oni si to vemou. Uvidíš. Tak tu na mě počkej a já skočím ke stánku pro nějakou mňamku.\" (odbíhá)

Lucík (pozoruje lemury)

Pedro (vylézá z křoví): \"Holčičko, chceš pro opičku bonbónek?\"

Lucík (vážně): \"To nejsou opičky, to jsou lemuři. Takový velký pán a tak hloupý! To jste nechodil do školy? A kromě toho, krmit zvířátka v ZOO se nesmí.\"

Pedro (lstivě): \"Já vím, že se to nesmí. Jsi chytré děvče. Ale tvoje kamarádka bude chtít ty opičky krmit a to by jim mohlo ublížit. Víš, já tady v ZOO pracuji a když dáš opičkám tenhle můj bonbónek, už si nevezmou od tvý kamarádky a nebude jim pak na blití.\"

Lucík (nevěřícně): \"Kdybyste tu pracoval, tak byste věděl, že to nejsou opičky, ale lemuři.\"

Pedro (krčí rameny, lítostivě): \"Já jsem tu novej. Včera jsem teprva nastoupil.\"

Lucík (jako prve): \"A to tu můžete pracovat v takovejch strakatejch šusťákách? Neplaší to zvěř?\"

Pedro (vysvětluje): \"Já jsem byl přidělenej do pavilonu plazů a těm je to jedno. Ráno jsem krmil žáby. Chceš vidět, jak se to dělá?\"

Lucík (pohodí hlavou, odmítavě): \"Ani ne. Žáby si nemůžu pohladit. Žáby jsou hloupý a kromě toho jich máme doma plnej rybník.\"

Pedro (lstivě): \"Tak já bych ti to domluvil v pavilonu dravejch ptáků. Už sis někdy hladila orla? Asi ne, viď? Orly přece u vás doma nemáte?\"

Lucík (nevěřícně): \"To jsem ještě neviděla, aby někdo hladil orla.\"

Pedro (s úsměškem, stranou, tiše): \"Ale ty budeš hladit i jinačí ptáky, holčičko! (obrátí se k Lucíkovi, vlídně) No právě, žes to ještě neviděla, tak teď to uvidíš. Tak pojď, než přijde ta tvoje kamarádka, dvě bych vás do voliéry propašovat nemoh´.\"

Lucík (rozpačitě): \"Ale nejste zlý, že ne?\"

Pedro (vesele): \"Já a zlý? Jak tě to mohlo napadnout? Pracuji přece u zvířátek! To by zlí lidé nedělali, že ne?\"

Lucík (váhavě): \"No asi ne.\"

Pedro (chytí ji za ruku, vlídně): \"Tak pojď, já jsem už celej zvědavej, jak se ti to hlazení bude líbit!\"

Lucík (nejistě vykročí za Pedrem)

Pedro (vytahuje z kapsy kapesník napuštěný chloroformem, přitiskne ho Lucíkovi na obličej; Lucík omdlí, Pedro vytáhne z křoví pytel a strčí Lucíka dovnitř. Pak si přehodí pytel přes rameno a odchází.)

Helenka (přibíhá): \"Lucíku, Lucíku! (k Pedrovi) Pane, neviděl jste tady mojí kamarádku?\"

Pedro (temně): \"Ne.\"

Helenka (pozoruje pytel, zvídavě): \"A co to máte v tom velkém pytli?\"

Pedro (odsekne): \"Zdivočelý jehně. Musím ho odnýst na ošetřovnu, aby mu píchli injekci. A uhni, nebo ještě prokousne pytel a ty dostaneš vzteklinu.\"

Helenka (poplašeně couvne)

Pedro (s pytlem na zádech odchází)




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.03.2006 17:28:27dát kritice tipwoman_who_fell_to_earth
joj, můžu to natočit? já jsem totiž mladá nadějná režisérka, ale nikdo to zatim neví... *
07.03.2005 00:00:00dát kritice tipWiruZ
tak avi pro rowenu a noe1(ho) kdyz to vespa neudelala i kdyz to slibila:)
08.12.2004 00:00:00dát kritice tipPišta_Hufnágl
Hezká emnice, jen co je pravda... :)
Důvody pro zařazení jsou vysvětleny
zde, v Etickém kodexu klubu.
07.12.2004 00:00:00dát kritice tipkouzelná_květinka
klub kategorie emnice....
15.08.2004 00:00:00dát kritice tipmalej_blazen
v
19.04.2004 00:00:00dát kritice tipWiruZ
skvely!!!!!!!!! t!!!!!!!!!!!
22.01.2004 00:00:00dát kritice tipJeanJoche
Super!!!
Tohle musíme natočit!!!:)))
24.04.2003 00:00:00dát kritice tip
stejne jsem si vzdycky myslela, ze delas tohle... jsi tak spinavy sagi, takovy umouneny chalpecek.... spinavy ukopteny fracek... dej mi ho tam, sagi... dej mi... sago... ach ano ano... ach.....
07.02.2003 00:00:00dát kritice tipCáchy
Já tě Sagi nemiluju... ale na ten film se určitě přijdu podívat!
20.12.2002 00:00:00dát kritice tipViky
miluju Tě Sagi,nechceš si mě vzít?
30.08.2002 00:00:00dát kritice tipbritwa
Noooo,celkom sa to da.Idem na druhu cast...Pedra si obsadil uplne najlepsie, je to taky maly hňup!:o)
09.05.2002 00:00:00dát kritice tipSagvanTofi
Čekal jsem víc, no uvidíme, co řeknete na druhý díl, který jsem dneska zveřejnil.
09.05.2002 00:00:00dát kritice tipkafka
Sagi, moje sympatie jsi měl už dávno před zveřejněním. Vždycky jsem měla štěstí na podpultovky. ;-))
02.05.2002 00:00:00dát kritice tipVole
preco take dlhe....:(
01.05.2002 00:00:00dát kritice tipCirilla
nebuďte suchý, je to sranda! Chňo, chňáááá! Hoj hola Sagi!!! :o)
30.04.2002 00:00:00dát kritice tipSagvanTofi
Protože předpokládám, že mě máte všichni rádi, tak se těším na vaše připomínky k ději a k postavám!
Váš
Sagi
30.04.2002 00:00:00dát kritice tipRadost
docela nuda, ne?


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.