Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dvacet let
datum / id19.01.2020 / 502445Vytisknout |
autorK3
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno876x
počet tipů12
v oblíbených0x
Prolog

Tematický den - zůčtování.


Pouze odvyprávěný příběh

Dvacet let

 

Deset let jsem seděl za vraždu, kterou jsem nikdy nespáchal...

 

Moc dobře vím, kdo na mě tu boudu ušil. Stačilo by ukázat prstem a nešel bych tam.

Co jsem ale neudělal sám, udělal on. Tak se stalo a já se ocitnul na titulních stránkách snad všech deníků...

 

Není zrovna dvakrát dobrý pocit být v base, a přitom znát pravého viníka. To mi musí dát každý za pravdu. Zvlášť, když bezmocně sedíte za katrem, a jediné, na co se zmůžete, je, že do nekonečna počítáte dny a měsíce.

Sebelítost a pocit křivdy také není na místě.

Stále víc a víc vás nahlodává něco docela jiného, pochopitelnějšího. Touha po odplatě. Říká se jí pomsta. A její sestře nenávist. Zmocňuje se vás kousek po kousku a rozežírá vás. Proudí celým tělem jako krev, až vás zcela pohltí, a nakonec zasáhne i mozek.

Nedopřeje vám klid, dokud se to nestane...

 

V base byl i kaplan. Hodně starý pán, který dávno přesluhoval. Bral svou práci vážně. Na rozdíl ode mě. Považoval jsem ho pouze za přidanou hodnotu určenou pro někoho jiného. Zkrátka zbytečný člověk s ještě zbytečnější prací.

Jenže on se, bůh ví proč, zaměřil právě na mě. Nejspíš si usmyslil, že mi to rozmluví.

Jednou za mnou přišel a nedal se odbýt.

„Svou útěchu nehledej v pomstě, kamaráde. Tam ji nenajdeš. Najít ji můžeš jen a jen v odpuštění.“

Vysmál jsem se mu, ale jeho slova mi zněla v uších a ne a ne se jich zbavit.

 

Deset let je strašně dlouhá doba. Kdo byl na vojně, pamatuje si, jak nekonečné byly dva roky. Celé se to na vás podepíše. Období apatie a zoufalství střídají vztek a zloba. A zase zmar a deprese hraničící se zoufalstvím, a tak pořád dokola. Nejlepší je zvyknout si a zapomenout, což se podaří málokomu.

 

Musel jsem to celé vydržet.

Krátce před mým propuštěním se ale stala neuvěřitelná věc. Objevila se nová svědectví a nové důkazy ohledně „mého“ zločinu. Podařilo se vyvolat obnovení soudního procesu a určení pravého viníka, který se dostal tam, odkud jsem se já vrátil.

O mé nevině vyšel, bohužel, už jenom pouhý malý odstaveček na zadní stránce, kterého si skoro nikdo nevšiml. Některé skvrny se jednoduše nedají vyčistit...

 

Konečně nadešel čas spravedlnosti, odplaty a zúčtování.

Moje očekávání však nenaplnil. Žádné příjemné upokojení a hrdost nad sebou samým, ba ani radost nepřišla. Žádný pocit zadostiučinění se nedostavil.

Přestože bych mohl odjet někam pryč, na všechno zapomenout a začít žít nový život, nic z toho jsem neudělal. Kola osudu se začala točit jiným směrem, než jsem předpokládal.

Začal jsem přemýšlet o skutečném viníkovi.

 

A připomínat si, jaké to ještě nedávno bylo, mezi těmi zdmi. Že on jimi právě teď prochází.

Náhle mi z toho nebylo ani trošku dobře.

Svým způsobem na tom byl mnohem hůř. Měl ženu a děti.

Místo uspokojení mě to o to víc tížilo. Jako bych to všechno znovu prožíval. Jako bych byl já skutečný viník.

Vzpomněl jsem si na kaplanovy věty.

Rezonovaly mi v uších víc a víc.

 

Začínal jsem věřit něčemu jinému než předtím a všechno začal vnímat odlišným pohledem. Dny plynuly a ve mně narůstala tíseň. Všechno jsem prožíval nanovo. Druhých deset let mě změnilo ještě víc, než ty první.

 

Osudný den se přiblížil a já mezitím pomalu dospěl k názoru, že musím být u toho.

 

A tak se stalo.

Čekal jsem před vraty, a když se se skřípotem otevřela, objevil se jiný člověk. Vrásčitý, do sebe zadumaný chlap. Málem bych ho nepoznal.

Teď stál proti mně.

Když jsme se střetli pohledem, zablýsklo se mu v očích.

„Čau kámo,“ zvolal jsem na něj ještě dřív, než stačil cokoliv říct. „Co kdybychom tu naši nenávist odhodili někam strašně daleko a šli se radši napít. Moc času nám nezbývá...“

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.06.2020 17:37:52dát kritice tipK3

Lakrove, děkuji za čtení a komentář.

04.06.2020 14:10:23dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
K3
DObře se to četlo a má to dobrý konec. Když pak po dočtení odhlédnu na začátek,
už vím proč (se to dobře četlo). A oceňuji název.
TIp.
10.02.2020 14:53:17dát kritice tipK3

Nic se neděje, dík.

10.02.2020 14:51:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Omlouvám se, doplním...

10.02.2020 12:48:55dát kritice tipK3

Irčo, chtělas mě nominovat,,,?

27.01.2020 18:11:03dát kritice tipK3

Tak jo, dík.

27.01.2020 13:53:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, mohla bych tuto minipovídku nominovat do soutěže?

27.01.2020 13:07:03dát kritice tipK3

Tak to je, máš pravdu. Dík za čtení.

27.01.2020 09:03:14dát kritice tiplastgasp

Myslím, že rozdílný přístup v ublížení, křivdě a pomstě záleží na tom v co věříme. Příběh je možnost to projevit. Bezva.

20.01.2020 14:08:58dát kritice tipK3

Alegna, děkuju za názor a za přečtení.

20.01.2020 12:06:391 tipů dát kritice tipAlegna

prý reálné je úplně vše, co si člověk dokáže vymyslet, předstait a tak, takže to si nedovolím posuzovat :-), myšlenka je skvělá a i zpracování se mi líbí*

20.01.2020 10:57:54dát kritice tipK3

Musaši, máš pravdu, je to čistě idealistické, v reálném životě málo pravděpodobné. Šlo mi právě o tu ideu, kterou naznačil kaplan. Na té to stojí. Děkuji za čtení.

20.01.2020 09:40:16dát kritice tipMusaši

Souhlasím. Vidím to podobně.

20.01.2020 09:38:361 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jsem toho názoru, M, že zde jde opravdu hlavně o dobrou myšlenku, jen fantasta by to bral jako reálnou možnost...

Jsou to ideje, které mají tu moc a sílu, že člověk uvěří v dobro, a tak beru i tuto povídku - jako hezký sen :-)

20.01.2020 09:32:582 tipů dát kritice tipMusaši

Začátek mi připomínal Hraběte Monte Christa, ale abbé  Faria byl mnohem uvědomělejší. ...Nenávist opravdu ničí hlavně toho, kdo nenávidí a pomsta je vyvrchlením nenávisti.  S ideou prózy tedy souhlasím, ale pschologicky mi připadá málo pravděpodobné, že by se ve vězení napravili oba hrdinové příběhu. I jeden by byl moc.    Tip. 

19.01.2020 22:36:13dát kritice tipAndělka1

***

19.01.2020 21:33:392 tipů dát kritice tipK3

Renato, souhlasím s tebou. Už jen samotné odpuštění dokáže divy a  pomáhá i tomu, kdo odpouští.

19.01.2020 20:54:162 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Líbí se mi ten happy-end, odpouštět bychom měli umět všichni, i zdánlivě banální věci... T

19.01.2020 19:20:421 tipů dát kritice tipK3

Irčo, ani už nevzpomínám, ale je to možné. Myslel jsem to spíš obrazně, v reálu by to bylo asi uplně jinak. Ale vím že mi asi rozumíš jak jsem to myslel.

Dík opravím.

19.01.2020 19:17:06dát kritice tipK3

Norsko 1 - rozumím, taky si říkám, že jsem asi neměl vkládat, no ale už se stalo.

19.01.2020 19:13:50dát kritice tipK3

Supi - dík.

19.01.2020 17:51:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, něco v tom smyslu jsi zde napsal do nějakého komentáře k básni, že?

Moc se mi zamlouvá, jak po svém jsi Den zúčtování uchopil.

Dobře napsané.

 do kola - dokola

19.01.2020 17:41:47dát kritice tipNorsko 1

Barvotisk a spousta opakujících se frází

19.01.2020 17:31:57dát kritice tipsupizmus

Kurník, to téma dokáže dát tolik možností, že až žasnu! Perfektní příběh, díky za něj!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor