Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dvacet let

19. 01. 2020
12
24
1223
Autor
K3

Tematický den - zůčtování.

Pouze odvyprávěný příběh

 

Deset let jsem seděl za vraždu, kterou jsem nikdy nespáchal...

 

Moc dobře vím, kdo na mě tu boudu ušil. Stačilo by ukázat prstem a nešel bych tam.

Co jsem ale neudělal sám, udělal on. Tak se stalo a já se ocitnul na titulních stránkách snad všech deníků...

 

Není zrovna dvakrát dobrý pocit být v base, a přitom znát pravého viníka. To mi musí dát každý za pravdu. Zvlášť, když bezmocně sedíte za katrem, a jediné, na co se zmůžete, je, že do nekonečna počítáte dny a měsíce.

Sebelítost a pocit křivdy také není na místě.

Stále víc a víc vás nahlodává něco docela jiného, pochopitelnějšího. Touha po odplatě. Říká se jí pomsta. A její sestře nenávist. Zmocňuje se vás kousek po kousku a rozežírá vás. Proudí celým tělem jako krev, až vás zcela pohltí, a nakonec zasáhne i mozek.

Nedopřeje vám klid, dokud se to nestane...

 

V base byl i kaplan. Hodně starý pán, který dávno přesluhoval. Bral svou práci vážně. Na rozdíl ode mě. Považoval jsem ho pouze za přidanou hodnotu určenou pro někoho jiného. Zkrátka zbytečný člověk s ještě zbytečnější prací.

Jenže on se, bůh ví proč, zaměřil právě na mě. Nejspíš si usmyslil, že mi to rozmluví.

Jednou za mnou přišel a nedal se odbýt.

„Svou útěchu nehledej v pomstě, kamaráde. Tam ji nenajdeš. Najít ji můžeš jen a jen v odpuštění.“

Vysmál jsem se mu, ale jeho slova mi zněla v uších a ne a ne se jich zbavit.

 

Deset let je strašně dlouhá doba. Kdo byl na vojně, pamatuje si, jak nekonečné byly dva roky. Celé se to na vás podepíše. Období apatie a zoufalství střídají vztek a zloba. A zase zmar a deprese hraničící se zoufalstvím, a tak pořád dokola. Nejlepší je zvyknout si a zapomenout, což se podaří málokomu.

 

Musel jsem to celé vydržet.

Krátce před mým propuštěním se ale stala neuvěřitelná věc. Objevila se nová svědectví a nové důkazy ohledně „mého“ zločinu. Podařilo se vyvolat obnovení soudního procesu a určení pravého viníka, který se dostal tam, odkud jsem se já vrátil.

O mé nevině vyšel, bohužel, už jenom pouhý malý odstaveček na zadní stránce, kterého si skoro nikdo nevšiml. Některé skvrny se jednoduše nedají vyčistit...

 

Konečně nadešel čas spravedlnosti, odplaty a zúčtování.

Moje očekávání však nenaplnil. Žádné příjemné upokojení a hrdost nad sebou samým, ba ani radost nepřišla. Žádný pocit zadostiučinění se nedostavil.

Přestože bych mohl odjet někam pryč, na všechno zapomenout a začít žít nový život, nic z toho jsem neudělal. Kola osudu se začala točit jiným směrem, než jsem předpokládal.

Začal jsem přemýšlet o skutečném viníkovi.

 

A připomínat si, jaké to ještě nedávno bylo, mezi těmi zdmi. Že on jimi právě teď prochází.

Náhle mi z toho nebylo ani trošku dobře.

Svým způsobem na tom byl mnohem hůř. Měl ženu a děti.

Místo uspokojení mě to o to víc tížilo. Jako bych to všechno znovu prožíval. Jako bych byl já skutečný viník.

Vzpomněl jsem si na kaplanovy věty.

Rezonovaly mi v uších víc a víc.

 

Začínal jsem věřit něčemu jinému než předtím a všechno začal vnímat odlišným pohledem. Dny plynuly a ve mně narůstala tíseň. Všechno jsem prožíval nanovo. Druhých deset let mě změnilo ještě víc, než ty první.

 

Osudný den se přiblížil a já mezitím pomalu dospěl k názoru, že musím být u toho.

 

A tak se stalo.

Čekal jsem před vraty, a když se se skřípotem otevřela, objevil se jiný člověk. Vrásčitý, do sebe zadumaný chlap. Málem bych ho nepoznal.

Teď stál proti mně.

Když jsme se střetli pohledem, zablýsklo se mu v očích.

„Čau kámo,“ zvolal jsem na něj ještě dřív, než stačil cokoliv říct. „Co kdybychom tu naši nenávist odhodili někam strašně daleko a šli se radši napít. Moc času nám nezbývá...“

 

 

 

 

 


24 názorů

K3
04. 06. 2020
Dát tip

Lakrove, děkuji za čtení a komentář.


Lakrov
04. 06. 2020
Dát tip
K3 DObře se to četlo a má to dobrý konec. Když pak po dočtení odhlédnu na začátek, už vím proč (se to dobře četlo). A oceňuji název. TIp.

K3
10. 02. 2020
Dát tip

Nic se neděje, dík.


Gora
10. 02. 2020
Dát tip

Omlouvám se, doplním...


K3
10. 02. 2020
Dát tip

Irčo, chtělas mě nominovat,,,?


K3
27. 01. 2020
Dát tip

Tak jo, dík.


Gora
27. 01. 2020
Dát tip

Karle, mohla bych tuto minipovídku nominovat do soutěže?


K3
27. 01. 2020
Dát tip

Tak to je, máš pravdu. Dík za čtení.


lastgasp
27. 01. 2020
Dát tip

Myslím, že rozdílný přístup v ublížení, křivdě a pomstě záleží na tom v co věříme. Příběh je možnost to projevit. Bezva.


K3
20. 01. 2020
Dát tip

Alegna, děkuju za názor a za přečtení.


Alegna
20. 01. 2020
Dát tip Gora

prý reálné je úplně vše, co si člověk dokáže vymyslet, předstait a tak, takže to si nedovolím posuzovat :-), myšlenka je skvělá a i zpracování se mi líbí*


K3
20. 01. 2020
Dát tip

Musaši, máš pravdu, je to čistě idealistické, v reálném životě málo pravděpodobné. Šlo mi právě o tu ideu, kterou naznačil kaplan. Na té to stojí. Děkuji za čtení.


Musaši
20. 01. 2020
Dát tip

Souhlasím. Vidím to podobně.


Gora
20. 01. 2020
Dát tip K3

Jsem toho názoru, M, že zde jde opravdu hlavně o dobrou myšlenku, jen fantasta by to bral jako reálnou možnost...

Jsou to ideje, které mají tu moc a sílu, že člověk uvěří v dobro, a tak beru i tuto povídku - jako hezký sen :-)


Musaši
20. 01. 2020
Dát tip Gora, K3

Začátek mi připomínal Hraběte Monte Christa, ale abbé  Faria byl mnohem uvědomělejší. ...Nenávist opravdu ničí hlavně toho, kdo nenávidí a pomsta je vyvrchlením nenávisti.  S ideou prózy tedy souhlasím, ale pschologicky mi připadá málo pravděpodobné, že by se ve vězení napravili oba hrdinové příběhu. I jeden by byl moc.    Tip. 


Andělka1
19. 01. 2020
Dát tip

***


K3
19. 01. 2020
Dát tip Gora, Alegna

Renato, souhlasím s tebou. Už jen samotné odpuštění dokáže divy a  pomáhá i tomu, kdo odpouští.


bixley
19. 01. 2020
Dát tip Gora, Alegna

Líbí se mi ten happy-end, odpouštět bychom měli umět všichni, i zdánlivě banální věci... T


K3
19. 01. 2020
Dát tip Gora

Irčo, ani už nevzpomínám, ale je to možné. Myslel jsem to spíš obrazně, v reálu by to bylo asi uplně jinak. Ale vím že mi asi rozumíš jak jsem to myslel.

Dík opravím.


K3
19. 01. 2020
Dát tip

Norsko 1 - rozumím, taky si říkám, že jsem asi neměl vkládat, no ale už se stalo.


K3
19. 01. 2020
Dát tip

Supi - dík.


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Karle, něco v tom smyslu jsi zde napsal do nějakého komentáře k básni, že?

Moc se mi zamlouvá, jak po svém jsi Den zúčtování uchopil.

Dobře napsané.

 do kola - dokola


Norsko 1
19. 01. 2020
Dát tip

Barvotisk a spousta opakujících se frází


supizmus
19. 01. 2020
Dát tip

Kurník, to téma dokáže dát tolik možností, že až žasnu! Perfektní příběh, díky za něj!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru