Kanibal

Moje srdce tepe blahem,

že opékám ho nad kahanem.

Tetelím se radostí,

srdce je mou slabostí.

Nač bych ho měl nosit v těle,

bez něj bude jistě skvěle.

Sním ho s chutí třeba s medem,

zajídat ho budu chlebem.

Žvýkat budu radši řádně,

nenabídnu žádné dámě.

Nevzala si ho syrové…

a pak, stejně na ni nezbyde.

Jakou si dát oblohu?

Porýpu se v záhonu,

Trocha křenu dodá říz.

Přemýšlím, jak dlouho píct?

Poněkud mi blednou tváře,

s tímhle musím do receptáře.

Vyhraju tak třeba pánev,

studený pot cítím v zádech.

V zrcadle se nepoznávám,

čím to bude jen tak hádám.

Nezdravou mám jaksi barvu,

težko srdce zpátky narvu.

V márnici mě poučili,

že mé dny se dotočily.

Proto radím milí lidé,

srdce nechte tam kde bije.