Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 434 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Hrůzostrašný okamžik
datum / id22.01.2020 / 502534Vytisknout |
autorNajezený
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno41x
počet tipů0
v oblíbených0x
Hrůzostrašný okamžik

Pan Skuček ležel na smrtelné posteli a v tichosti umíral. Marně očekával jakoukoliv návštěvu. Nakonec se v tom mrtvolném tichu rozzuřil na celý ten nespravedlivý svět. „To mám snad za trest! Ležím tu celé hodiny zcela bezbranný jako ten největší chudák a nikde nikdo. Kde jsou všichni?! Ale možná si to zasloužím. Co jsem já v životě udělal pro druhé? Ženu jsem podváděl, matku nenavštěvoval v domově důchodců a o svého syna nepečoval, a teď je z něj pěkné dítko, když svého otce Jaromíra nenavštíví ani v tak osudnou chvíli! Spratek jeden! Celý život jsem byl ateistou, hrdý pan Skuček říkající si, kdepak se berou kdejaké náboženské pověry, jen v Nietzcheové filozofii je ukrytá pravda, ale v tuhle chvíli jsem posraný strachy, kdo že to do háje z nich měl pravdu. Snad hinduisti nebo křesťané? To je otázek před smrtí a odpověď žádná. Asi z toho předčasně zemřu.“

A měl pravdu…

Náhle se ocitl na jiném místě, které bylo nanejvýš hlučné. „Asi jsem v pekle.“ bylo první, co ho napadlo. Ale jakmile se mu vrátil jako mrtvole zrak, nestačil zírat. „Ty vole to je snad diskotéková hala nebo co?“ šoural očima po místnosti a jásal radostí. Smích ho ale nadobro přešel, když se chystal pohnout. „Co je?!“ ať se snažil, jak se snažil, stál na zemi jako přikovaný, a v zápětí zaúpěl hrůzou, když před sebou spatřil zrcadlo. Ten hrdý pan Skuček zmizel a místo něho se v zrcadle neodrážel nikdo. „Do háje! To se mi snad jenom zdá!“ a náhle jeho dolní končetiny ožily a Skuček aniž by tomu mohl jakýmkoliv způsobem zabránit, šel proti své vlastní vůli po diskotékové hale a nevěřícně zíral před sebe. Začal se cítit provinile, že jeho tělo s největší pravděpodobností někoho sleduje. Ale koho? A když se ten dotyčný otočil, Skuček myslel, že zešílí. Byl to jeho zkažený syn. „Tak to snad ne!“ Mladý Skuček se před otcem líbal asi se dvěma prostitutkami, a po minutě je vyzval k tanci. „Ne, na to se nemůžu dívat!“ úpěl. Problém byl ale v tom, že od svého syna nedokázal odvrátit zrak. „Ne, tohle nedávám…“ šílel přitom, jak musel tančit stejně děsivý tanec při té pekelné hudbě jako jeho zfetovaný syn před ním.

Nakonec ve dvě hodiny ranní, kdy se jeho synáček bez peněz plížil namol opilý a zdrogovaný s podivnými individui směrem ke svému nuznému bytu, mladého Skučka napadl šílený nápad, který prostě musel zrealizovat. „A helemese starý policejní auťák toho bastarda Franklina jednoho! Jsem kvůli němu nafasoval pěti kilo za špatné parkovaní. Co hoši, nemyslíte, že je na čase jeho zatracenému auťáku dát co proto?!“

Když mu stádo zkažených ovcí zakývalo vesele hlavou, už mu nic nestálo v cestě. „Synu měj přece rozum!“ zcela zbytečně žadonil a šlo se na věc. Silné rány šutrem o sklo a děsivý řev mladého Skučka snad musel probudit celou ulici. A o pár minut později se také že objevila první policejní hlídka, aby mladému dala, co proto. Jedním z nich byl sám Rudolf Franklin, jenž se rozzuřil jako šílený „Co to má jako znamenat?!“ „A do háje!“ zděsil se mladý Skuček, když před sebou spatřil naštvaného majitele auta a s hrůzou se dal na útěk. Naštěstí se mu podařilo sto patnácti kilovému Franklinovi a jeho nezkušeným policejním poskokům utéct, ale bylo to fakt jen o fous a nad ránem konečně jeho syn usnul ve svých vlastních zvratkách a to na podlaze. Starý Skuček byl z toho všeho zoufalý a v duchu šílel. „Jako bych viděl před třiceti lety sám sebe. Stejný dareba!“ a navíc měl obrovskou hrůzu z toho, že třeba i jeho otce Pavla Skučka mohl čekat osud stejný jako jej stejně tak jako ostatní. Vždyť též u něj jeho otec mohl nepřetržitě stát a prosit ho, ať svou ženu nepodvádí a vychovává k dobrému svého synka. Jenže co jeho syna napraví, když ho modlitbami k pánu nejvyššímu nenapravil ani jeho otec? „Ach bože, jak je to strašné!“ a to byl teprve první den nedobrovolně strávený se svým hříšným synem a před sebou mohl mít stovky, tisíce i deseti tisíce stejně hrůzostrašných dní, kdy na Adama bude muset nepřetržitě zírat…

Po dvanácti hodinách nekonečného žalu se jeho synáček probral. „No, konečně!“ zajásal otec a v hlavě si namlouval. „Celou noc jsem se za něho modlil. Teď už synu snad dojdeš k pokání a ke správné cestě!“ ale nic takového se nekonalo. Jeho synáček se rozhodl, že tento den prožije stejným způsobem jako ten včerejší.

„Už zase?!“ nejraději by mu vrazil pár facek, kdyby byl naživu a následovala další cesta do stejné diskotékové haly...

Postupem času všechno šlo k horšímu. Exekutoři už synovi za chvíli neměli co brát, tak skončil na ulici a v práci, kde pracoval jako zedník ve dvaceti minusových mrazech, dostal výpověď. Do toho se ten chudák ještě nešťastně zamiloval do šťastné vdané ženy Jarmily Poskočilové. Celý nešťasten sám a opuštěn se rozhodl, že připraví sám sebe o život a jako místo své konce si vybral krásný vrchol Ostaš 700 m. n. m., na který se vydal ve čtyři hodiny ranní, aby ho nikdo nahoře v tak osudnou chvíli nerušil a nemusel neustále odpovídat na pozdravy hrozných lidí. Při východě slunce tak akorát došel na kraj skály, udělal si poslední fotku. V tu chvíli se rozplakal. „Už jsi šťastný, můj otče?! Určitě se mi teď někde na nebi vysmíváš a chceš, abych to učinil. Zavraždil sám sebe! A já to udělám. Slyšíš to, otče?!“

„Ne, synu, nedělej to!“

„Udělám! A ty proti tomu nezmůžeš vůbec nic.“ odpovídal, jako by ho skutečně slyšel.

„Prosím!“ žadonil, jak jen mohl, ale znenadání ho v hlavě napadla velmi zlá ale zároveň osvobozující myšlenka. Přece když se jeho syn pohřbí, tak jeho očistec by tady na zemi měl logicky skončit a určitě se ocitne v nebi, ne? No, není to fantastické, si tímhle zkrátit utrpení třeba o padesát let? Celý rozzářený jako slunce začal nabádat svého syna, aby to udělal. „Tak už skoč, Adame. Stejně tvůj život stál za starou belu.“ A zoufalec Skuček tak učinil. Během pádu si jeho otec vychutnával tu slast.

Následoval tvrdý a nemilosrdný pád. Jeho syn se při nárazu proměnil v krvavou břečku.

Po krátkém okamžiku se starý Skuček probudil opět na jiném místě. První, co jeho mrtvolný čich ucítil, byla nebeská vůně parfémů. Jeho sluch slyšel téct vodu, která mu připomínala nádherné vodopády. A v blízkosti jeho se ozývala hudba andělů. Myslel si, že zemře radostí a s radostí otevřel oči, aby spatřil to nádherné nebeské světlo, díky němuž bude moct celé dny skákat radostí se svým zemřelým synem i se svatým Petrem. A málem ho klepla pepka…

To nebyl žádný ráj ani místo zaslouženého odpočinku, ale koupelna, ve které si česala vlasy jeho zoufalá žena.

„To snad ne!“ vyděšeně na ní zíral jako na zjevení. Chtěl vykročit k ní, ale tělo opět nepatřilo jemu. Začal mít pocit, že jeho utrpení na zemi bude věčné. Vždyť na zemi se nachází desítky i možná stovky lidí, kterým Skuček ublížil. Po smrti své ženy by se klidně mohl ocitnout u kteréhokoliv z nich anebo u jejich dětí, které budou kvůli rodičům, kteří prožili peklo kvůli Skučkovi, poznamenané. „Bože, tohle je snad opravdu peklo!“ hořce vzlykal, když jeho nohy pronásledovaly jeho osamělou ženu do kuchyně, aby si ze zoufalství mohla dopřát další půl litr koňaku a odložila tak sebevraždu na následující den. To už bylo na Skučka příliš. „Já už to nechci dále snášet! Já už to nevydržím! Jako malého mě sice učili, že peklo je věčné, takhle jsem si ho ale nepředstavoval! Prosím, ať je konec! Chci si odpočinout. Prosím, moc prosím celé nebe i všechny ostatní o konec téhle katastrofy. Už dost, prosím! Vyslyší mě z mé prokleté věčnosti vůbec někdo?!!“

 

The end!

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.