Noc tabletů

Zveřenuji asi rok a půl po napsání.

(Takže může být politicky a také technicky již neaktuální…)

 

Noc Tabletů

Co se mi stalo jednoho kavárenského večera… A co jsem si o tom pak zjistila…

Začněme od obecných faktů.

Také jste si všimli, že, bez ohledu na mráz, se mnohdy již koncem ledna, pokud není zataženo, k ránu a večeru ozývají ptáci, jako by mělo přijít jaro? Přitom na podzim, kdy je stejná délka dne, ptáky ke zpěvu nic nepudí… U rostlin je to jinak. Květiny, u kterých je nasazení na květ řízeno délkou dne, se ve sklenících dají pouhým přistiňováním či přisvětlováním přivést ke květu v podstatě kdykoliv. Obdobně na délku dne reagují i některé stromy. Jistě jste si už všimli, že jírovce maďaly (koňské kaštany) na podzim někdy podruhé nasadily na květ…

Ale ptáci na podzim nezahnízdí…

Tímto fenoménem se ve své práci zabýval student Biologické fakulty University Karlovy, pan Lachermann. Zjistil, že živočichové, na rozdíl od rostlin, dokáží velmi dobře vnímat i spektrální rozdíly světelného toku a, obecně, kmitočtové rozdíly jakéhokoliv modelově testovaného přirozeného záření, identického se zářením dopadajícím na Zemi. Tedy i elektromagnetického a světelného v jeho viditelné i neviditelné části spektra. Vše ovšem probíhá skrytě, protože na nejnižších biologických úrovních mozku – jde o prastarý a tedy velmi primitivní mechanismus, dochovaný z dob prvních složitějších forem života na zemi. Nebýt této schopnosti, nebyly by vyšší formy života v mírném pásmu, jakož i dále směrem k pólům, vůbec možné! Kdyby správně nepřizpůsobily svůj reprodukční cyklus střídání ročních období, nepřežily by toto střídání. A to je ten důvod, proč se ptáci nenechají zmást podzimní délkou dne, shodnou s jarní… Vzhledem k postavení Země ke Slunci se spektrum světla i další kmitočty a pulzování různých záření, které na Zemi ze Slunce dopadá, na jaře a na podzim liší. Proto i zodiakální světlo, ionizovaný „ohon“ Země, lze pozorovat na jaře před východem, ale na podzim po západu Slunce.

Pan Lachermann měl štěstí a dostal se, v rámci své práce a programu Erasmus, na University of Glasgow. Zde se seznámil se slovenským studentem Belogem, který se zabýval simulací a přenosem procesů bio-logiky do prostředí silikonové, tedy umělé inteligence.

Během několika měsíců pánové Lachermann a Belog dospěli k poznání, že všechny testované vyšší organizmy mají schopnosti podprahového neuvědomělého vnímání informací, získávaných z viditelného i neviditelného spektra různých přirozených záření. Za daných časových podmínek se ale zabývali jen zářením světelným a elektromagnetickým, o nichž se domnívali, že není riziko následných negativních účinků, jako je tomu u mnohých zářeních jiných… Používali pulzy různých délek a intenzity a s tokem v různých frekvencích.

Pánové Lachermann a Belog pokračovali ve výzkumu i po zdárném dokončený svých škol. Svou laboratoř měli v Praze a, s podporou UK, využívali technologických možností různých výzkumných pracovišť. Došli k tomu, že využitím informačních vstupů starých biologických cest lze pulzně–frekvenčně přenášet i složitější informace, a to zcela podprahově. Nejprve aktivovali sexuální pud mimo období páření – ptáci v laboratoři si začali stavět hnízda zcela nezávisle na roční době. Pak vyvolávali emoce – pokusná zvířata měla strach, euforii… Následovalo ovlivňování orientace v prostoru, navádění cesty k potravě atd. Čím vyšší druh a složitější mozek, tím větší míra efektivně předaných zpracovatelných informací…

 

 

Po několika letech laboratorních výzkumů a testů uveřejnili pánové Lacherman a Belog inzerát s textem: Naučte se současnou angličtinu novou bioedukativní metodou!

V záplavě inzerátů na „express-englisch“ však zapadl vcelku bez povšimnutí. A těch pár zájemců, kteří se ozvali, odradila nejen cena, ale především podmínka, že výuka musí probíhat výhradně jen v laboratoři nedávno založené firmy „Lacherman & Belog“ a že musejí podepsat, že výuku podstupují na vlastní riziko.

 

Až jednou, před domem, kde byla laboratoř, jejíž adresa však nebyla v inzerátu uveřejněna a název firmy byl jen na tlačítku zvonku, zaparkovala černá limuzína s kouřovými skly…

Vystoupil z ní usměvavý mladý muž s brýlemi, který se představil poněkud dětinským jménem Pasáček a uvedl, že je mluvčím velmi významné státní instituce. Jeho vystupování bylo vskutku zcela profesionální a tak netrvalo dlouho a pánové Lachermann a Belog kývli na přestěhování firmy do nových prostor, kde budou mít i státní podporu svého výzkumu.

 

Možná jste se všimli, že před několika lety byl zrekonstruován dlouhá léta chátrající Salmovský palác, stojící přímo naproti Pražskému hradu. V minulosti to byla budova určená pro luxusní rezidenční bydlení, především pak hlav a potentátů momentálně „spřátelených zemí“.

Majitelem budovy je už delší čas pražská Národní galerie, která zde nyní prezentuje své opravdu exklusivní výstavy. V paláci se však, v důsledku jeho bývalého účelu, nachází i mnoho galerijně nevyužitelných prostor, které NG, sídlící na Staroměstském náměstí, nezaplní ani svou administrativou.

A právě do těchto prostor, které jsou tak blízko k Hradu a přitom s ním, vzhledem k vlastníkovi paláce, nejsou spojovány, byla přestěhována firma „Lachermann & Belog“.

Pod státní ochranou a kuratelou byl, prý ze strategických důvodů, ale údajně hlavně proto, aby nemohl být název firmy zaměňován s vlašimskou firmou „Sellier & Bellot“, změněn název na „Bechermann & La Lock“…

Zaměření firmy se, pod dohledem státní správy, orientovalo především na práci s lidským mozkem. Další vývoj, stavějící na již dokázaných výsledcích pánů Lachermanna a Beloga o vlivu pulzů různých kmitočtů na chování vyšších živočichů, se věnoval možnostem modulace chování jedinců ovlivňovaných těmito činiteli – takzvané etiologii pulzně-frekvenčního kognitivně-behaviorálního řízení osobnosti. Výsledky byly ohromující a tedy – tajné.

V dalším vývoji však nebyly opomenuty ani fantastické výsledky ve výuce jazyků. Pokusní frekventanti, které stát pro další vývoj zajistil z řad nezaměstnaných v rámci rekvalifikace, se sice seznamovali pomocí e-learningu s cizím jazykem, ale ve skutečnosti jim byly, zcela nepostřehnutelně pod prahem vědomí, vštěpovány jazykové znalosti a dovednosti několikanásobně efektivnější metodou, pomocí pulzně-kmitočtového řízení vědomostí a chování osobnosti.

Účastníci kurzů byli většinou starší lidé, a tak pro první pokusy byl použit ruský jazyk. To pro případ nápadně dobrých výsledků – byly by omluvitelné reaktivací původních znalostí… Tím se předešlo předčasnému boomu.

 

 

Bylo totiž ještě potřebné citlivě a nepozorovaně ověřit druhou složku „jazykových kurzů“, a to působení na chování osobnosti. I zde se ukázala výhoda zvolené skupiny testovaných osob. Byli to lidé, kteří prožili mládí i svůj nejproduktivnější věk v dobách tak zvaného socialismu. Tedy lidé, kteří byli po desetiletí vystavováni tendenční ideologické manipulaci. Proto by pro jejich okolí nemuselo být až tak zarážející, kdyby se ke stáru začali chovat jako „uvědomělí svazáci“ či nižší straničtí funkcionáři oné doby…

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a, nutno říci, byly ohromující! Nejen, že frekventanti rekvalifikačního jazykového kurzu se během pár týdnů naučili velmi slušně rusky, ale začali se aktivně zajímat o dění ve svém okolí a o politiku.

Zakládali dělnické kroužky, sepisovali manifesty proti vykořisťování pracujících a zasílali je na Hrad. Též „anonymně“ (což ovšem neohrozilo vyhodnocování výsledků…) nahlašovali skutečné i domnělé daňové úniky a další nesrovnalosti, které aktivně vyhledávali ve svém okolí. Hnacím motorem jejich snah, který veřejně, a snad i na omluvu před svým svědomím, prezentovali, bylo společné blaho lidu…

Tedy nyní již bylo potřebné vyřešit jen jedno – jak dostat patřičně kvalitní techniku, která dokáže vydávat vědomím nerozpoznatelnou pulzně-frekvenční modulaci, mezi široké vrstvy obyvatelstva.

Ale i zde si stát poradil skvěle! Firmou „Bechermann & La Loc“ byly vypsány „ochutnávkové kurzy“ zcela nového způsobu výuky jazyků, založené, jak reklama uváděla, „na základě revolučních psychologických metod“. Jednalo se jen o pár lekcí, zatím čistě a pouze jazykového kurzu. Pro jeho spuštění byla vytvořena příslušná webová stránka, kde bylo ošetřeno, na jakém zařízení lze kurz spustit. Kurz byl provozovatelný jen na novějších tabletech, které jsou nyní předními výrobci vyvíjeny i za finančního podílnictví reklamních agentur, zabývajících se podprahovou reklamou…

Jako lákadlo bylo uvedeno, že kdo si následně úplný jazykový kurz zakoupí, bude mu, v rámci promo-akce, z ceny kurzu paušálně odečtena aktuální průměrná částka nákupní ceny tabletu nového typu.

Zájem předčil očekávání – zaváděcí verze byla opravdu účinná. Objednávky se jen hrnuly. Firma „Bechermann & La Lock“ ohlásila blížící se datum a hodinu zpřístupnění plné verze kurzu na svém webu. Kurz byl, vzhledem ke své „revolučnosti“, naceněn hodně vysoko. Pro méně finančně zdatné studenty tedy firma „Bechermann & La Lock“ udělala „lidumilný krok“ a v rámci kampaně „Bechermann & La Lock – vzdělání všem“ vybavila novými tablety skomírající již internetové kavárny, ale také běžné kavárenské podniky, vinárny a vybrané restaurace. Rezervační systém nahlásil za pár dní stop-stav. Všechna místa byla zadaná. Z kapacitních důvodů nebylo možné další přidávat. Bylo již zakoupeno příliš mnoho licencí…

Ten večer pršelo. Podniky praskaly ve švech. V 18 hodin nastal okamžik „O“. Pravda, někde byly problémy s připojením, ale IT firmy „Bechermann & La Lock“ odvedlo dobrou práci a tak se servery ani linky neuvařily.

 

V naší kavárně, jako na potvoru, vypadla „wi-fina“, takže jsem ten „jazykový zázrak“ nezažila… A kavárník ještě nadával, že bude mít potíže s účtováním.

Ale okolní podniky jely. Jenže – bylo obsazeno. Tak jsem rozladěně usrkávala své latté a koukala kavárenskou výlohou ven. Kavárník tedy, snad pro rozptýlení svých chmurných účetních myšlenek, pustil aktuální televizní zpravodajství. Pochvaloval si, že má štěstí, že ještě nemá internetovou televizi…

Asi okolo sedmé hodiny se v okolních podnicích skoro od všech stolů lidé zvedli a ukázněně kráčeli k pultům a barům, kde byly pokladny.

Za chvíli televize hlásila, že spadl registrační systém maďarsko-slovenského magnáta, Děda Kise [Kiše], což je tedy, mimo jiné, protimluv k nomen-omen, protože „kis“ maďarsky znamená „malý“. Pád „Dědkišova“ systému prý způsobila nečekaná špičková zátěž z pražských kaváren a podniků a dalších českých univerzitních měst. Prošetřuje se prý, zda nejde o studentskou recesi, nebo sabotáž, případně přípravu k teroristickému činu.

Stále pršelo. Z okolních podniků začali vycházet první hosté. Samí mladí lidé. Každý, ale skutečně a opravdu úplně každý, se zastavil ve dveřích vedoucích z kavárny na ulici. Předpažil pravou ruku, dlaň otočil nahoru a zase zpět, a aniž by připažil, něco řekl. Pak následovali další a další. Vycházeli na ulici s předpaženou pravicí. Rukou otáčeli nahoru hřbet-dlaň, hřbet-dlaň… Ostatní ukázněně čekali, až na ně přijde řada. Pak prováděli to samé.

Nechápu. Házím padesátikorunu na stůl a vybíhám na ulici. A zírám… Všude okolo mne jdou hloučky mlaďochů. Nevnímají mne. Koukají před sebe jak do prázdna, Kráčejí zcela nezúčastněně a jako by ani nepršelo, nikdo z nich neroztáhl deštník, nenasadil čapku, nic… Jen kráčejí a, stále sem a tam otáčejíce předpaženou pravou rukou, do rytmu říkají „It is raining. It is raining. It is raining. It is raining. It is raining.…“

 

 

Poznámka:

V této práci byly využity veřejné informace volně dostupné na Internetu. Tedy ověřitelné. K informacím neveřejným se však zdroje neuvádějí…

Jména osob byla z pochopitelných důvodů pozměněna.

Jména lokalit jsou pravá.

 

 

---