O dokonale chuti

čaroděj souhlasil a říká Inu dobře první vydání první spis hned poté kdy své učení završením Au končím bude tvé aby jsi ho mohl číst jako první A tehdy se událo že pan li Uzavřel dohodu a svojí část splnil pravil když odcházela Nyní mám pár cest zde po okolí Stavím se později zanedlouho zdali již budeš hotov se svojí prací, abych ji vyzvedl, poté mě čeká delší cesta a zpět se dostanu mnohem později a to by mohlo býti na škodu naší dohodě.
Nemějte strach pane li, ničeho se nebojte, než podnikneme své cesty a vrátíte se zpět ke mě ničeho vám neuteče, a zatímco své dílo pilně provedu ke konci, az připravím jeho úplne a přesně vydání pro vás, tak budete jistě na třikrát zpět ze svých cest, ikdyby byli kolem světa. Dobře tak příteli loučil se li, a přál mu náklonnosti vsi a celistve ke vzniku velkého díla a nezapomeň naší dohody.

Bytost li, byla bytost která se pohybovala v casovosti vesmíru a světu jejich vzniku a zániku, čeho bylo za chvíli pro ni znamenalo pro Evžena dobu, během které vznikne a zanikne vesmír třikrát..  Když zjistí o povaze bytosti li a uvědomí si, že se vrátí za tři vesmírné životy, zcela se přestane jejich dohodou zabývat a dílo pošle do světa, myslí si že se ničeho neděje.. Což zapříčinit, že se li, který se o tom zvi ihned cítí natolik dotčen carodejivym podvodem, že se nedokáže smířit s tím, aby neměl možnost to říci čaroděj z očí do očí a hledá možnost, jak se vrátit zpět dříve než v čase jiného vesmíru a s čaroděje se tak minout. Snaží se překonat vztek a plnit své pracovní povinnosti dále, až to nezvládne a rozhodne se pro přímý návrat zpět v yříkat si účty.   Sáhl po vesmírné bubline po pravici a další po levici a před ním i za ním, dokud na jeho bublinu nepadlo co bylo vesmíru, aby vše jak z pytle vysypal před sebe a prehrabovalse v tom.
Tady byl kus ledu, tady něco vody, k tomu tady hvězda do vnitr a pořád málo, jak Machnul, aby si udělal pořádek před sebou planety jak prach se rozlitli do všech směrů, bůhvikam a kdo tam. Trvalo to chvilku než, se všechen ten led a hvězdy spolu v bubline začali hádat, ale dařilo se a bublina se plnila vodní parou a rostla.. Sedl si na konec toho pytle plného vzduchu a rukama sviral hrdlo. Tlak byl tak vysoký, že s prstenů různých planet svazal řemen a kolem hrdla jej přitáhl. Tak a teď už můžu za evzenem, pomyslel si, však já mu to vytmavim, takhle mě pověst. A jak seděl na krku nafouknuteho pytle a cely balón měl za zády, tak se otočil přes rameno, podíval se kudy vede cesta a povolil řemen. To byl hukot, najednou se jako střela řítil vesmírem někdo nebo něco a to pozadu v rukách držel gejzír stlačeného plynu, že jednou rukou povoloval a utahoval řemen a druhou rukou otacel ústím pytle tak, aby držel správný směr. Bylo to velmi těžké a pan li lítal prostorem od jednoho konce vesmíru k druhému, a jak jimi proletal, tak je natahoval, motal, viril, plynem z pytle je rozfoukaval jak listí na podzim, trhal a bůhví o ještě, až  po tom, co bylo známo, už nebylo stop. Už se blížil, poznává ten vesmír, kde žil ten ulhany podvodník Evžen, ten vesmír byl svým tvarem unikátní, a také tím, jací tvorové tam žijí pomyslel si a rozhodl se tvar zapamatovat, aby ihned mohl vědět, že se jedná o vesmír lharu a pdvrataku. Jak se blížil manevrem se otočil, takže se ke svému cíli blížil již popredu. Povoloval řemen a brzdil zpomaloval. Nemohl tam vlitnout příliš rychle, zaprvé by prudkým uvolněním tlaku mohl vesmír rozfoukat, a to rozhodně nechtěl, alespoň ne dříve, než řekne svy evzenovi. Pak možná, uvidí co na to Evžen, pak se rozhodne. Brzdil s rezervou. vesmír byl ještě daleko, kdyz získal správnou rychlost a nyní musel čekat pár hodin, než doleti k zemi.

Ihned stanul před domem čaroděje. Stará paní otevřela na poněkolikáté a ptala se čeho si přeje.
Dobrý večer, jsem pan li. Evžen mě očekává. Pan li? Zeptala se, jako by tím dodala, a co bude příště? Mluvící ryba?
Počkejte pane li.
Promiňte, strčil nohu do dveří. Je li to možné, počkám v předsíni.
Stará paní znervoznela. Poznala, že nemá sílu k odporu, a tak poněkud beznadějně dodala.
Pane li, ale já nevím jestli vás teď pan domu přijme, je nyní velmi zaneprazdneny, dokončuje svoji velikou práci a pokaždé na mě zvyšuje hlas, když ho v ruším.
Ano, ano přesně tak. Dokončuje, ano. A starou paní zastavil rukou na rameni. Najednou si uvědomila jak je pan li vysoký a ona malička. Měla pocit, jako by se nad ní zklanel celý vesmír.
Teď si říkám paní. Už je hodně hodin, celý den pracujete, měla by jste jít domů a odpočinout si. Rukou přes rameno ji vedl ke dveřím a druhou je otevíral.
Stará paní už stala prededvermi na prudkém větru, který házel mihotajicimi lucernami a zvedal ji do obličeje mokré odumřelé listí, když se za ní zabouchnuly dveře a ona jen tiše dodala, ale já bydlím tady.
Pán li stoupal po schodech. Do druhého patra až ke dveřím od kterých bylo slyšet hlasy.
Ano, ano, no jistě. A nějaký upřímný smích. Ano, tak proste, tak jednoduché.
Pak si odkaslal a přes chodbu se ozvalo volání.
Magdo, Magdo, rychle svíci. Potřebuji svíci. Chvíli ticho a opět a mnohem hlasitěji.
Tak Magdo.. Neslyšís, že tě volám. Přines mi tu svíci.
Pán li pomalu otevřel dveře a zatímco Evžen měl řeč k magde vstouoil li do místnosti.
No to je dost, že jdeš, víš jak je důležité co dělám. Nemohu riskovat, že se jen na chvíli zastavím, a zapomenu něco. Víš kolik lidí na me dílo čeká, ani nespí.
Pán li. Se ozval a zeptal se. Kolik?
Ještě než si srovnal v hlavě cizí hlas. Tak pronesl, no mnoho, celý sv..
zarazil se a pomalu se otacel.
Myslel jsem, že je to Magda. Mluvil pomalu, ale už se začal polepsovat.
Ale koukám, to musíte být vy pane li. To je ale vzácná návštěva. A hned začal pochlebovat.
Jdete právě včas, jako na zavolání. Velké dílo bude hotovo. Pane li pojď tě, sedněte si. Řeknu magde, ať nám přinese čaj.
Magdo, tak kde jsi. Zahulakal čaroděj.
Pán li se otočil k evzenovi. Vaše služebna šla domů, přišla mi unavená, tak jsem ji pustil.
Domu? Vždyť bydlí tady. Pozvedl Evžen obočí.
Aha, to jsem nevěděl. Zareagoval pan li. A nastalo delší ticho. Které pretrhnul pan li, když z ničeho nic a prudce vstal a hlasitě pronesl.
Zapomněl jsi na mě evzene?
Zapo zapomněl?  Vykoktal čaroděj. To ne. Ne, jak bych mohl zapomenout.
To ne, vůbec.
Zrovna jsem prováděl inspekci dalekého horizontu obtocenych vesmíru, když jsem viděl, jak naše dílo v dáváš mezi lidi a všichni jej čtou, aniž bych jej četl já.
To není možné. Pane li, přece bych vás nepodvedl. Uznejte, zda li není možné, že jste byl svědkem nějaké vesmírné mylky.
Vykoktaval prosebne čaroděj, který netušil co mu tajemná bytost hodlá provést.
Evzene. Řekl jen pan li. A pak ještě párkrát. Evzene. Evzene.
Až čaroděj rozchodil rukama kolem sebe, a s netaktnim přístupem starce začal.
A co jsem měl dělat. Co pane_li. Kdyz jsem s vámi dohodu uzavřel, tak jsem nemohl tušit, kdo jste a že později u vás znamená to, co pro mě nikdy. Nechtěl jsem vás o to připravit, ale uvazte, když jsem zjistil, že vaše další návštěva nastane, až v době, kdy mezitím zanikne několik vesmíru a další vzniknou, tak jsem si řekl, že taková dohoda je určitě neplatná.
Pán li ho zastavil a skočil mu do řeči.
Nevidím důvod, proč by naše dohoda byla neplatná. Že se stavím později jsi věděl.
Pane li, vydržte. Dílo mám již hotové. Jen posledních pár vět a bude pro vás připravena. První vydání, jak jsme dohodli.
Pán li pokynul dlouze hlavou a téměř neslysne pronesl piš. A to se jako vzdálenou ozvěnou vznášelo ve vzduchu, zatímco čaroděj v mohotavem světle svíčky kreslil husim brkem posledni znaky velkého dila a pan li čekal pri kraji místnosti v hlubokém křesle.