Zámek

Znám i města, kde se zámek zase stal tím, čím býval kdysi : sídlem místní vrchnosti.

:) ještě jsem v žádném z nich nebyla:)) nedovolím si porovnat - všechno znám jen z doslechu, ale můžeme si klidně střihnout kámennůžkypapír - co je bizarnější, ale přely bychom se jen o hloupost:)

Alegno, dík. Jsem vždycky rád, když se mi něco povede natolik, že se to lidem líbí.

Phil,

páv jako symbol nesmrtelnosti... Třeba pýchy.

law,

ale asi nejbizarnější situace nastávaly v zámku Zelená Hora z Černých baronů.

En,

to ano. Kafka se ale děsil spíš zámku jako mocenského centra. A zámky skutečně většinou mocenským centerem byly. Vládlo se z nich. To si už dnes spousta lidí vůbec neuvědomuje. Představují si, že na zámcích žila jen rozmařilá a hýřivá šlechta.

Trojorte,

třinácté komnaty jsou dnes v módě. Já sice nepíšu o té své, ale aspoň se zabývám populárním tématem.

DN,

to bych ti raději nepřál.

Norsko,

to ano - na středověkých hostinách byl páv vždy zlatým hřebem stolu. Nejprve se stáhl, pak se upekl a nakonec se upečený oblekl do své kůže a naaranžoval se doprostřed slavnostní tabule.

Knihomole,

tvoje áno mě vždycky potěší.

povedené, moc*

...páv jako symbol nesmrtelnosti něčeho...

beru i s chlupama:) -  je to tak bizarně poskládáno, jako ona skutečnost

Ten křik páva znám. Ta místa mají fakt kafkovskou atmosféru.

...třinácté komnaty zničila tv...

Jako bych tam byl. :) 

páv je výbornej

áno, dobré

atkij, Goro,

díky za výběr i za chválu. Já samozřejmě respektuji, že někomu nesedí ta nebo ona sloka. Snažím se možná příliš "dovysvětlovat" svoje texty, jak mi vyčítá Safián.  V budoucnu se asi zas pokusím o kratší básničky, jaké jsem psával loni.

Přesně takový pocit mám ze druhé taky, jak jsem už sdělovala - i bez první bych se obešla, za poslední dvě výběr.

Výborný text. Bez druhé strofy. Ta je mi obsahově až nepříjemná. Takže ji  si pro sebe vynechávám. 

Ano, taky znám několik takových ústavů docela podrobně a vždycky mě na nich fascinovalo spojení šlechtického sídla a - jak se dříve říkávalo - ústavu pro choromyslné. Spolu s chovanci jako by se jaksi "úchylnou" stávala i architektura z osmnáctého století, dobová okna a dveře, štuky na stropech...Jak odlišné od našeho báječného nového světa !

Nechtěl jsem ale zachytit jen atmosféru zámku (viz taky stejnojmenný Kafkův román), ale i pocity někoho, kdo tam uvnitř.

Podobný "obrázek" jsem vídávala v různých ÚSP, v domovech seniorů...  k vystižení všeho, co báseň obsahuje, bych si vystačila se dvěma posledními strofami. Ty mi připadají výborné.