tři přání

Nakapal jsem si do oka trochu alkoholu.
Nechci pít.
Jen se nechci ztratit z dohledu svému osudu.
Promýšlím jaká by měla být má tři přání, kdybych snad ulovil zlatou rybku.
Přiznám se, že nevím.
Kdysi jsem věděl, ale teď už ne.

Moje NE se pověsilo na verandě.
Moje ANO se na to dívalo a nakonec ho odřízlo.
Nemohou bez sebe existovat.
Jen mají velkou potíž být spolu.
Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik šťastný?
Mám první přání?

„Počkejte! Počkejte!“
Vtrhl jsem do výtahu na poslední chvíli a málem se srazil s prsy macaté ženy v červeném svetru.
To bylo ráno.
„Tak mně s nima pleskni!“ říkal si potají.
Tohle, že by mělo být mé druhé přání?

    Jak jsem vyšel z domu, tak tam nějaká paní bezradně bloudila očima po okolí, a tak jsem se jí zeptal jestli hledá pejska a ona řekla: „Ne! Manžela.“
    Popřál jsem ji, aby ho našla.
    A třetí přání bylo pryč.
    Zlatá rybka se mi smála a já s ní.