Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Předměstí Vilniusu

02. 02. 2020
10
3
594
Autor
namcholtiv

občas se ztratím uprostřed věty

     a nevím

co jsem chtěl říct

pak cítím jak mě sledují

vysoké sovětské domy

s černými anténami

 

něčí holka má narozeniny

a já stojím tak daleko od všeho

     co bych chtěl

a nemůžu si vzpomenout

 

na neprozkoumané části už není čas

co nemá být zapomenuto?

a co nemá být objeveno?

 

roztřídíme

uložíme

a nevracíme se

neboť vždy je něco vpředu

 

a možná že právě ta rána

           kterou se bojíme dostat

                 dává tomu všemu smysl


3 názory

mezimraky
17. 06. 2020
Dát tip

stojím tak daleko od všeho a na neprozkoumané části už není čas

je mi to tak povědomé

 


Alegna
02. 02. 2020
Dát tip

pěkné***


atkij
02. 02. 2020
Dát tip

...a možná že právě ta rána

           kterou se bojíme dostat

                 dává tomu všemu smysl


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru