Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevoláš
Autor
Hasalzuz
Do mraků,
voláš,
díváš se skrz paprsky ranního slunce,
přes mlhu, když voláš a pak tiše pláčeš,
tak jako pokaždé,
tak jako každou noc
přeješ si vidět sebe samu,
když už stojíš a mezi prsty
šumí vítr,
tak pokaždé se obracíš
na víčka ti dopadají kapky slz,
toho kdo je ti nejblíž.
2 názory
Chvilku mi trvalo pochopit, kdo je kdo. Nakonec si říkám, ze asi sama k sobě, lyrická subjektka :)
Trochu bych si přála, aby mi autor utribil myšlenky, než je na me vrhne:
ráno do paprsku ranního slunce places a volas jako každou noc.
Ráno když volas a pak places si prejes jako v noci, abys uz stala a mezi prsty citila vítr. Slyšela vítr...
??
celkem zajímavý mi přijde závěr, kde vyvstává, ze nejblíž je někdo v nebi, protože (snad chápu dobre) slzy padají shora. Může to být dokonce Bůh.
No ale.... mraky ranní slunce mlha a noc den, stání obrácení.... je toho pro me moc najednou. Nejsem schopná najít linii významu a záměru textu.
Zkus jednodušeji... Pro někoho jako ja, kdo zrovna nestojí v mlze.