Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já už ti nechci říkat strejdo

06. 02. 2020
9
23
1100
Autor
stromeček

                                                                                        moto: chceš li boha pobavit, sděl mu svoje plány.                                                                                                                                                                          Kapitola první: Venkovská romance                                                                                                                   

  Soused Donát byl nepříjemný drobný mužíček se špičatým obličejem, věčně nasupeným výrazem a nažloutlou pletí. Jeho jedinou starostí bylo propíjet svůj invalidní důchod, a jak s oblibou říkal „vychovávat rodinu“. Jeho výchovné metody jsem často slýchával přes zahradu a jeho monotématické výlevy už znala celá vesnice. Je pravdou, že na malé vesnici každý vidí každému až do talíře, ale plést se někomu do vaření je věc druhá, a tak každý jen litoval tu tichou nahrbenou paní Donátovou, která pracovala na družstvu a po večerech ještě uklízela kanceláře, aby se dokázala postarat o mentálně postiženého Jarouška a starší patnáctiletou dceru Šárku. Jaroušek trávil většinu času v ústavu a domů jezdil jen na návštěvy. Šárka byla hubeňoučká dospívající dívka uvržená do klatby svých vrstevníků, neboť bez mobilu a šminek se přece žít nedá. Kdykoliv jsem jí potkal, jen tiše pozdravila „dobrý den strejdo“, jak to bývá na vesnici zvykem a s očima zabodnutýma do země a ustrašeným výrazem zmizela za nejbližším rohem.

  Podzim toho roku byl slunečný, ale večery už dávali znát, že léto je definitivně pryč. Stál jsem na zápraží, kouřil svou věčerní cigaretu a sousedův křik se nedal přeslechnout. Bylo po desátém, kdy chodí důchod, takže intenzita sahala o oktávu výše přiměřeně vypitému alkoholu. Znechuceně jsem típnul cigáro a otočil se ke dveřím, když jsem najednou zaslechl z garáže nějaký neurčitý zvuk. Dveře ze dvora se nikdy nezamykaly, a tak jsem rozsvítil a přejel pohledem po místnosti...regál plný plechovek, ponk se svěrákem, zimní gumy, auto a u jeho zadních dveří....???.....pečlivě srovnané dětské bačkůrky. Nevěřícně jsem chvíli zíral a pak se šel podívat blíž. Šárka se choulila na zadním sedadle jen v noční košilce a třásla se zimou. Sáhl jsem za sedadlo, vytáhl huňatou deku a přehodil jí přes ní,.....máš hlad? Z pod deky na mně hleděly jen dvě vyplašené oči. Když jsem se za chvíli vrátil s namazaným chlebem se šunkou, už spala. Položil jsem talíř vedle ní, zhasnul a šel taky spát. Ráno byla deka pečlivě složená a talíř prázdný.

  Postupem času jsem si zvykl na občasné návštěvy v garáži a i Šárka se mi už dokázala podívat do očí a někdy se dokonce pokusila o úsměv. Uběhlo několik let, z Donáta se stal ležící pacient, který tyranizoval vše a každého ve svém nejbližším okolí, a tak se stalo co se muselo stát. Šárka nevydržela ten tlak a v 18 ti utekla s prvním grázlíkem, který jí nasliboval lepší život.

  Donátův pohřeb byl tichý a za pár měsíců si na něj už nikdo ani nevzpomněl. Paní Donátová přestala chodit do dvou zaměstnání a často sedávala na zápraží,nebo pečlivě udržovala malou zahrádku.             

Kapitola druhá: Já už ti nechci říkat strejdo                                                                                         

  Uběhlo patnáct let a z mého života se stalo spolubydlení v jednom domě s bývalou přítelkyní a asi bylo dobře, že jsem jako obchodník byl většinu času na cestách po celé zemi. Děti pomalu dospívali a tak jsem si čím dál častěji připadal jako bankomat.

  Jednou mě cesta zavedla do Chomutova a já si v poledne zaskočil na držkovou do bufáče na stojáka. Rachot, cinkání talířů a najednou proti mně stojí v gumové zástěře........Šárka. Z ustrašené dívky se stala dospělá žena s unavenýma , smutnýma očima. Šárko.......,zvedla oči od špinavého nádobí a podívala se na mně. "Strejdo......jsi to ty? Kde se tu bereš? Jak se máš?" Nejširší úsměv, jaký jsem kdy u ní viděl.

  Seděli jsme v poloprázdné kavárně a já se postupně dozvídal, jak otěhotněla s klukem, který si jí ani nevzal, o životě jako na houpačce, kdy bylo jednou peněz jako želez a za týden nebylo ani na sunar. O drogách a soudu, který nadělil jejímu příteli 15 let nepodmíněně. Malé Šárce je dnes 14 let a začíná se z ní stávat nezvladatelná puberťačka s nároky, které máma nedokáže naplnit.

  Rozloučili jsme se jako přátelé a já slíbil, že se zastavím pokaždé, když budu ve městě. Sliby se mají plnit, a tak jsem vždycky nakoupil tašku potravin a zastavil se na kafíčko. Trochu stěžování, občas nějaká drobná oprava a ahoj za pár týdnů.

  Život někdy tropí hlouposti, a tak se jednou stalo, že mi právě v Chomutově auto vypovědělo službu, a protože náhradní díl byl k dispozici až druhý den, tak je ze mne bezdomovec s igelitkou plnou potravin v ruce. Šárko....vysvětluji jí situaci s tím, že jí zanesu nákup a pak se vydám hledat penzion. "To je přece nesmysl, malá Šárka je u kamarádky a ty můžeš spát v obýváku na gauči." Bylo to milé a já neodporoval. Povídali jsme dlouho do noci a vypili i tu láhev vína pro kterou jsem došel do večerky.

  Probudil mne tichý zvuk někde poblíž. Pomalu jsem se rozkoukával ve tmě a uviděl jí stát uprostřed pokoje. Šárko....pořebuješ něco? Silueta v noční košily se pohnula ke mně. "Pavle, já už ti nechci říkat strejdo"......jeden rychlý pohyb a košilka sklouzla na zem.

  Ráno jsem se probudil na uzoučkém gauči sám a z kuchyně cinkal porcelán. Oba jsme se usmívali, ale o minulé noci nepadlo ani slovo. Když jsem odcházel, natáhla se aby mi dala pusu, a jak stála na špičkách župánek se jí rozevřel. Na okamžik jsem zahlédl tmavý trojúhelníček, ale rychle se otočila , zasmála přes rameno a zavřela dveře.                                                                                                                                     Opravdu si nemyslím, že je nutné vše pojmenovat, mně bylo 55 a jí 32,......přátelé, milenci....prostě jsme si tak nějak zbyli. Čtyři roky jsme se takhle potkávali a řešili věci příjemné i problémy, kterých bylo stále více. Malá Šárka začala mít problémy s drogami a když v 18ti otěhotněla, číše přetekla. Šárka začala pít a nebylo v mých silách zabránit tomu co se nevyhnutelně blížilo.

  "Pavle potřebuji prachy"....byla úplně namol, "Šárina udělala průser, potřebuji 15 000,-". Poslyš, tohle není řešení povídám, víš, že ti rád pomůžu, ale takhle ne. "Já chci prachy" blábolila.....když už chrápu se starým chlapem, tak z toho chci něco mít.........???.......!!!

  Jedna postava odchází, ale život je velké divadlo, které se nikdy nezastaví a každý je nahraditelný.         

Kapitola třetí: Každý si zaslouží kousek štěstí 

  Pan Myšička je milý noblesní pán, který si žije ve svém malém světě sestávajícím z hezkého domku v tiché čtvrti, který pečlivě udržuje obětavá paní Myšičková a denních rytuálů, které činí život příjemným.     Pan inženýr v důchodu má po celém domě modely mostů, které stavěl 40 let po celém světě. Každé ráno nažehlený oblek připravený u postele, na stole voní snídaně, vyleštěné boty v předsíni. Procházka pro noviny v každé roční době je nutností. Tichý život tichého pána s dokonalým servisem. Paní Myšičková znala svou nezastupitelnost, a tak když se s věkem objevily zdravotní problémy, nikdo by to nepoznal.

  To listopadové ráno uslyšel pan Myšička z kuchyně ránu a našel svou paní zhroucenou vedle stolu. Záchranka to neměla daleko a tak byla na místě za pět minut. "Františku, nezapomeň si ohřát oběd.....,"nezapomenu Zdeničko, dávej na sebe pozor, přijdu za tebou.

  František se pečlivě dooblékl, vzal hůlčičku, cestou koupil noviny, pomeranče v síťce a zamířil do nemocnice.

  I když lékaři dělali co mohli, srdíčko paní Zdeničky se definitivně zastavilo jen několik minut poté, co sanitka dorazila na urgentní příjem.                                                                                                                 

  Drobná shrbená postava uprostřed dlouhé nemocniční chodby, z kapsy trčí noviny a prsty ještě stále svírají síťku s pomeranči............Dotek lidské pomíjivosti ve své nejdrtivější podobě.

  Také Šárka se mezitím na své trnité cestě dostala dále o několik kapitol. Její dcera jí před dvěma roky porodila krásnou vnučku, malou Šárinku a hned po porodu zmizela, kdesi v podsvětí hlavního města. Babička na plný úvazek změnila zaměstnání a chodila večer uklízet do nemocnice, aby se přes den mohla věnovat Šárince. Tříštivá zlomenina snů a ambicí jí paradoxně pomohla přestat pít a život se vrátil k tomu, co by se mohlo podobat normálu.

  Když toho večera dokončila svou práci, uviděla toho plačícího starého pána a stalo se něco zvláštního. Tahle unavená, životem ze všech stran otlučená ženská se zastavila a něco uvnitř se v ní sevřelo. V mysli se jí vynořil obrázek dědečka, kterého poznala jen jako velmi malá.

  "Pane....slyšíte mně, potřebujete něco?" Ten hlas k němu promlouval z hrozné dálky, rozuměl, ale nechápal. "Je vám dobře? Nemám zavolat doktora?" Jen zavrtěl hlavou. "Počkejte tu na mně, já se za chvíli vrátím." Když se za půl hodiny vrátila převlečená, seděl stále na stejném místě, jen plakat už neměl sílu. "Pojďte pomůžu vám domů." Dva prášky na uklidnění udělaly své a František usnul tak jak byl oblečený. Přikryla ho peřinou, uklidila nedojedenou snídani, umyla nádobí a napsala vzkaz, že se ráno zastaví.                               

  Z hlubokého spánku ho probudil zvonek. Teprve v kuchyni si uvědomil, že je stále ještě oblečený a na stole uviděl lístek.

  Otevřel vchodové dveře a u branky stála ta milá žena, která se ho včera ujala a kolem ní pobíhala malá culíkatá holčička. Nečekal to, jen překvapeně stál na prahu a nevěděl co říci. "Dobré ráno. Můžeme dál, přinesly jsme vám snídani." Na talíři leží čerstvé pečivo a kuchyni provoněla káva. "Strejdo, co to je?"       Malá Šárinka stála před ním a držela model viaduktu. Ucítil na sobě tu malou ručičku a ústa se mu zachvěla úsměvem. Šárko,můžu vám tak říkat.....to je vaše? Teď už ano, ale to je na dlouhé vyprávění. Víte, rád si to poslechnu, já mám času dost.

  Pravidelné návštěvy jsou stále častější a pan František se zase usmívá a chodí na procházky. Těší se na malou Šárinku i velkou Šárku a protože je to člověk, který chce mít ve všem pořádek, tak se na podzim příštího roku stala ze Šárky Donátové, Šárka Myšičková.                                 

  A co je nového u nás? Stará paní Donátová usoudila, že už na údržbu domu nestačí, prodala ho chalupářům a odstěhovala se do Chomutova........prý musí pomoci hlídat pravnučku. 


23 názorů

8hanka
09. 08. 2021
Dát tip

do kelu, Ty mi dávaš, pripadám si ako pubertiačka, stále tu slzím...inak, Oldjerry je ako môj "mluvčí" veľký súhlas s ním...

radšej sa nejdem pýtať, čo všetko je pravda,  proste verím, že všetko!!!

A čo je vlastne pravda? Tých právd jeeee....


stromeček
28. 02. 2021
Dát tip 8hanka

Máš pravdu, opravdu většinou čekám než mi v hlavě něco uzraje, a potom to píšu tak dvě hodiny. Ty chyby budu muset dohledat a opravit, týká se to povídek starých několik desetiletí, kdy jsem psal většinou do šuplíku a na formě mi moc nezáleželo, dnes už se to stává jen vyjímečně. Každopádně díky za ocenění.


Oldjerry
28. 02. 2021
Dát tip 8hanka

Spontánní, neskutečně skutečné, několik pravopisných chyb jsem přeletěl ve snaze znát pokračování. Chlape ty ses minul povoláním. Dovedu si představit, že to napíšeš stylem START-CÍL a ani to po sobě nepřečteš. Kurňa - má to šťávu. *  Jsou tu korektoři, ale myslím si, že bys to zvládnul sám, kdyby sis to po sobě přečetl...


stromeček
22. 07. 2020
Dát tip

Lakrov

Je to z několika skutečných příběhů, díky za tip.


Lakrov
22. 07. 2020
Dát tip
První kapitola (Venkovská romance) mě od začátku zaujala. Druhá kapitola (Já už ti nechci říkat strejdo) má ood začátku úplně jiný nádech; je to na mě dost prudký "střih". (Tady je překlep: ...Děti pomalu dospívali... ## LY) Z názvu je patrné, kam se příběh bude ubírat, a jen se bojím, aby nekončil happyendem... Nekončí. Konec je na můj vkus možná až trochu překombinovaný, ale jelikož mám při čtení třetí kapitoly dojem, jako by to bylo založené na skutečném příběhu, nebrání mi to dát Tip.

stromeček
07. 06. 2020
Dát tip

vesuvanka

vidím, že sis na mojí tvorbu vyhradila volnou neděli, děkuji.


vesuvanka
07. 06. 2020
Dát tip

Zajímavý příběh :-))) TIP


stromeček
11. 05. 2020
Dát tip

díky


Moc dobře se mi to četlo.


bixley
09. 02. 2020
Dát tip

příběh se mi líbil, je ze života. T.

P.S. Ještě bych opravila noční košilY na košilI


K3
07. 02. 2020
Dát tip

A mezery ta tečkami a čárkami... Dobré čtení.


Gora
06. 02. 2020
Dát tip

Tohle je zase pěkný příběh, stromečku. Nejlepší je - po všech životních peripetiích - ten závěr... každý našel znovu něco, proč se dá žít.

Opravuju jen závažnější nedostatky, čárek nepočítaně:-)

Díky za hezký příběh!

....................

dívka uvržená do kletby svých vrstevníků, - spíše klatby než kletby /klatba - osamocení, kletba - kouzla, čáry :-)/ a U svých vrstevníků

ale večery už dávali znát - dávalY

dětské bačkůrky - už jí bylo 15, dala bych jen dětské nebo malé bačkory...

Děti pomalu dospívali  - dospívalY

Šárko....pořebuješ - poTřebuješ

Dotek lidské pomýjivosti - pomíjivosti


Danny
06. 02. 2020
Dát tip

jenom jsem kdysi po poradě s někým, kdo víc používá Word a Excel zjistil, že shift+enter by měl vytvořit řádkový zlom bez prázdné řádky "mezi", třeba ti to pomůže


Danny
06. 02. 2020
Dát tip

Hmmm, tak to ti víc asi neporadím: neznám totiž vnitřní mechanismus fungování toho editoru děl, nejspíš asi kontaktovat nick "Olda", to je tvůrce serveru a mohl by ti pomoct.


stromeček
06. 02. 2020
Dát tip

jedu na chromu a text na stránce pečlivě upravím a stejně se po odeslání takhle přeformátuje.Snad alespoň obsah překonal formu :-)


Gora
06. 02. 2020
Dát tip

Danny, vřelý dík.


Danny
06. 02. 2020
Dát tip

Gora, Stromeček: nejlépe asi kontaktovat Oldu. Jediné co mě napadá je, jestli je to zkopírované z Wordu, tak jako mezistupeň zkopírovat do Poznámkového bloku, který odstraní veškeré formátování.

Stromeček: jaký prohlížeč používáš? Pokud lezeš na net přes "modré E", tak to je Explorer či Edge a to je špatně, děravé a chybující, čili bych radil nainstalovat Firefox nebo Chrome, případně sehnat někoho, kdo ti to nainstaluje.


Gora
06. 02. 2020
Dát tip

Danny, s dovolením, měl bys nějakou radu pro nového prozaika? Díky.


Gora
06. 02. 2020
Dát tip

Tomu formátování nerozumím, no, proti minulému je aspoň o chlup větší písmo. Nelze aspoň udělat mezery mezi odstavci??


stromeček
06. 02. 2020
Dát tip

omlouvám se,ale pokaždé když odešlu nějaký text,tak se přeformátuje do této prapodivné podoby a nevím proč


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru