Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ZA VŠECHNO MŮŽE PRAOTEC

06. 02. 2020
11
18
933
Autor
zeleda

Moře je fenomén, který se mi nikdy nemůže omrzet. Moje žena milovala moře stejně, jako já. Když jsem sedávali v pobřežních kavárničkách, vždy si sedala tváří k moři. Hudba moře je jak relaxační hudba od Vangelise. Už tak nikdy sedávat nebude. Loni v létě zemřela. 

To, že u nás v Čechách nemáme moře, je docela škoda. Často jsem vyčítal osudu, že mne nechal zrodit se v této krajině, která je sice velice pohledná, leč má tu vadu, že od nejbližšího teplého moře ji dělí zhruba 800 kilometrů po silnici. Říkám teplého, protože polský Balt je asi o 50 kilometrů blíž.  Jenže proti Středozemí má tohle moře fůru nevýhod.

Jednu zkušenost s Baltem, tedy nikoli polským, ale ještě enderáckým, máme se ženou již za sebou. Bylo to uprostřed léta, slunce svítilo jako o závod, voda měla třináct stupňů a vzduch šestnáct. A byl tam pořád vítr, který honil po pobřeží slunečníky, za nimi jejich uživatele i nízké ohrádky proti větru. Naše malé děti měli modré tváře i zadnice, ale spokojeně se v moři ráchaly, já byl tehdy taky spokojený, protože tam bylo moře, vlny šplouchaly o břeh s borovým hájem, ve kterém rostly houby a v dáli na obzoru kotvily trajekty.

Když jsem ale poprvé smočil nohu v teplém moři Středozemním, umínil jsem si, že tohle je to pravé moře pro mne. Později jsem se sice smočil i v jiných mořích, ale ten prvotní zážitek z vysokých španělských vln s hustou, šlehačkovou pěnou, přelévajících se daleko po pláži, z kávy a sklínek ginu s  kulisou autentických španělských slaďáků, zpívaných každého večera na pláži mladíkem se sametovým barytonem, ten se mi navěky zažral do duše.

Člověk je věčně s něčím nespokojený. Já bych konečně bral i ten Balt, i když je studený. Ale jen v krajním případě, kdyby už žádné jiné moře neexistovalo. Na Baltu však není a těžko někdy bude ten vzrušující a rozvolněný středomořský životní styl, ani dlouhé siesty při víně, nebo kapučínu, ani dědkové s fajfkami na lavičkách, řešící problémy politiky a fotbalové ligy, nejsou tam charakteristické mediterrání macchie na skalnatých stráních a nejsou tam ani prastaré, křivolaké uličky, vonící historií a spoustou květin na malých dvorcích. A hlavně tam není to optimisticky pálící jižní slunce, které vám ráno vleze neurvale až do postele a rozpaluje všechny vaše smysly.

To ovšem neznamená, že mám něco proti naší české krajině. Právě naopak. Pokaždé když přijíždím od Prahy po dálnici a před očima se mi poblíž Roudnice otevře to neopakovatelně krásné panorama středohorských kopečků, vím, že jedu domů. I náš slavný praotec při pohledu z Řípu potěšil své oko i duši. Já si tedy myslím, že moc toho vidět nemohl, protože kolem dokola byly samé lesy. Ale profesor Jirásek potřeboval naši existenci v  této krajině nějak smysluplně vysvětlit a tak měl na praotcův řipský prvovýstup jiný názor. Vytvořil mýtus. Každý národ by měl mít svůj vlastní mýtus. A když ho nemá, je třeba ho dodatečně vytvořit.

Když tak nad tím přemýšlím, musím bohužel konstatovat, že nás praotec o to moře vlastně ošidil. Tady musím souhlasit s panem Miroslavem Horníčkem, který také ve svém útlém a moc pěkném dílku Dobře utajené housle přičítá absenci českého moře právě praotci Čechovi. A pan Horníček byl moudrý člověk a dobře věděl, co říká.

Praotec si mohl přeci pod Řípem jen odpočinout, posvačit a pak se zvednout a jít ještě těch 800, nebo i 900 kilometrů dál na jih. Co by mu to udělalo! Vždyť se tenkrát stěhovaly celé národy. My bychom se pak rodili u Středozemního moře, pili bychom středomořské víno z vinic, malebně rozmístěných po vápencových svazích hor, drželi polední siestu a milovali středomořské holky. A hlavně bychom koukali na moře.

 

 * * *


18 názorů

Aru
16. 05. 2021
Dát tip

a co to maďarský moře, to je přece teplejší, než Balt, a není to zase taková štreka :D

jinak tedy až do 18. roku jsme moře měli, byť tedy pod C. K. Mocnářstvím, ale češi si prostě řekli sami že žádný moře vlastně nepotřebujou, ani dobrý sousedský vztahy mimo jiný :)


Celou svou duší souhlasím a připojuji se ke kritice lenocha Čecha. Určitě by nám to u Baltu slušelo víc.


zeleda
02. 05. 2021
Dát tip

Díky, Magdaleno. Musíš si, holt, vybrat dobu, kdy je teplo. Ale já stejně preferuji spíš střední a východní Středomoří. 


Magdalene
02. 05. 2021
Dát tip

Španělské moře je studené. To já raději Maltu, tam je moře jako vlažný čajíček.:-) Hezké povídání. TIP.:-)


karkulka100
29. 03. 2021
Dát tip

Moc hezkej kousek a krásná hra s šeštinou. Inspirativní :). Mimochodem. Horníčka mám moc rád.


A kam bysme pak jezdili v létě?


clovrdik
17. 02. 2020
Dát tip

Jsem obecně spíš zimomil, ale moře je moře, o tom žádná ... . Cca 14 dní zpátky jsem byl pracovně v Belgii, jeli jsme se podívat do Brugg a z nich je k moři jen kousek. A to je skoro povinnost tam zajet, večer nevečer, únor neúnor :-))


Musaši
07. 02. 2020
Dát tip

Taky mám zkušenosti s mořem na jihu i na severu. Na Balt - na Rujanu ale nevzpomínám ve zlém. Během těch veder, která nás v posledních letech v létě sužují, by bylo u Baltu možná líp.  Škoda, že mi už letní povinnosti kolem zahrady nikdy nedovolí k žádnému moři jet.

Moc pěkná fotka i článek. Tip.


zeleda
07. 02. 2020
Dát tip

Přátelé, vřelé díky, rád jsem se vrátil a rád budu své texty opět dávat. Úvodní foto je pohled z věže kostela sv. Eufémie v istriské Rovinji. 


vesuvanka
07. 02. 2020
Dát tip

Honzo, ještě se vracím k moři. Jako první jsem zažila Černé moře v Bulharsku, kde jsme byli v červnu 1982 s dětmi. Měli jsme smůlu na počasí, voda byla studená, že jsme do ní šli jen s velkým sebezapřením  a navíc stále vanul studený vítr, takže celkově zklamání.  O rok později jsme byli u Baltu v Kuhlungsbornu (bývalá NDR) příjemně překvapeni počasím i vodou, která byla tehdy určitě teplejší než v Černé moři. (Pro zajímavost - obě cesty jsme podnikli vlakem, což byl další krásný zážitek.) Nejlepší koupání bylo v Tyrhénském moři u ostrova Vulcano, kde je voda u břehu vyhřívaná fumarolami. Moře má i svoje barevné kouzlo - různé odstíny barev, na něž má vliv chemické složení vody (poměr solí) a barva hornin dna, ale  také denní doba, sluneční svit a vůbec počasí. 


revírník
07. 02. 2020
Dát tip

S radostí tě, Honzo, vítám zpátky po dlouhé odmlce, a dodatečně ti vyslovuji upřímnou soustrast s tvou velkou ztrátou. Jsem rád, že ses znovu představil právě takovou "středomořskou" úvahou, právě tímto tématem. Napsals to moc hezky, velmi upřímně jsi zas vyslovil to, co ti odjakživa leží na srdci, a to způsobem, který ti každý musí bezpodmínečně uvěřit, ať už s tebou v jádru souhlasí, nebo ne.


vesuvanka
07. 02. 2020
Dát tip

Honzo, jsem ráda, že jsi vložil na Písmák dílo. . Je to pěkná a zajímavá úvaha. TIP.  Moře je asi to jediné, co nám chybí, ale jinak je naše země krásná a na poměrně malém území najdeme velm různorodou krajinu, na níž se částečně kdysi dávno podepsalo moře a zanechalo tu své stopy.  Dokonce i Hefaistos se u nás na "chvíli" zastavil. Středohorské kopečky miluji, považuji je za jedno z nejkrásnějších pohoří. Podobné bychom našli až ve Francii. Zaujala mě krásná fotografie, tipovala bych, že je to někde na rozhraní Itálie a Slovinska, ale mohu se mýlit, nikdy jsem v této oblasti nebyla. Dodatečně čtu prolog, a to je mi moc líto...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru