Invaze

Tak jak to bylo?

Po jedný docela silný misi jsme dostali naše služební vznášedlo a jeli jsme, jako každej rok, naše jednotka, rekreovat prostě někam, kam jsme se po moři dostali s vyplou navigací. Letos jsme doletěli na jakýsi vcelku slušně obydlený ostrov někde v Tichomoří. U pobřeží jsme zahlédli několik hotelů a dokonce i přistávat letadlo. Navigační systémy jsme se jako vždy rozhodli spustit až v den našeho návratu. Do té doby byl náš plán nocovat venku a přežívat jen z vlastních zásob. Kontakt s domorodci, popřípadě turisty byl pro nás spíše výjimečný.

Třetím dnem ráno, zrovna když jsme se chtěli začít znovu věnovat pivu a slunci, rozeznělo se nouzové volání. Identifikovala se jako X-01 s tím, že musí nouzově přistát kvůli poškozenému motoru. Nevím, kdo tu loď řídil, nicméně to bylo nejlepší přistání, které se s takovým poškozením lodi dalo provést. Asi minutu od hlášení jsme byli všichni z naší záchranné vyšetřovací jednotky připraveni k akci. Většinu osobních věcí jsme nechali na místě a prostě se jen přesunuli do vznášedla. Radar oznámil přibližující se objekt několik kilometrů od nás. Vydali jsme se daným směrem. Jen pár sekund poté jsme ji uviděli. Tělo ve tvaru kulatého disku a dva postranní mimoprostorové motory. Jeden z nich byl jednoznačně poškozen. Celá konstrukce na té straně byla opálená, v přední části ještě hořelo. Loď spíše padala, než přistávala. Směrem do moře. V ten pravý okamžik se zbývající funkční motor rozeběhl a loď se začala otáčet směrem k pevnině. Nevěděl jsem, že tenhle prototyp měl takovou manévrovatelnost. Ostatně, my o tom prototypu věděli jen to, že existuje.

Na tom teď nezáleží, musíme zjistit co nejvíc. Pokračujte.

Stočil se teda na pláž a začal klesat na vodu. Ten poškozenej motor částečně explodoval, úplně zničehonic. S lodí to hodilo stranou, na útesy. Celkem slušně se srovnala a klesla až na vodu. Klouzala dalších pár set metrů až ke skalám. Ale ty byly příliš vysoké. Po nárazu se většina kamení rozpadla a létala všude. Loď se přední částí vymrštila vysoko nad vodu, záď se zabořila pod hladinu. Pak sebou celá plácla do vody. V trupu bylo několik děr od nárazu. Začala nabírat vodu. A pomalu se potápět. Pak vystartovaly tři záchranný moduly. Přistály pár set metrů po okolí, jeden ve vodě.

Většinu posádky jsem nechal, aby rozluštili přístupový kódy lodě. Za pár vteřin jsme našli ten modul, co spadl do vody. Naštěstí byl pro takový případ vybaven, takže se nepotopil. A i kdyby, bylo by v něm dost kyslíku na několik dní. To bychom jej už vytáhli. Odtáhli jsme jej na pláž. Pak mi chlapi nahlásili, že někdo z lodi vysílá, a přesměrovali jej přímo na mě. Byl hrozně vyděšený a panikařil. Nevěděl dost dobře, co se děje. Říkal mi něco o tom, že prováděl úklid v nákladových prostorách, kam ho za trest poslal sám kapitán. O vzniklých problémech prý vůbec nevěděl, až po nárazu při přistání zjistil něco málo z konzoly. Pak že si vzal nouzovou vysílačku a dovolal se teď mně, jelikož nikdo uvnitř lodi neodpovídal. Ostatně, ten rozhovor chlapi nahráli.

Naši lidé, pokud vím, ten záznam právě analyzují. Co bylo dál?

Řekl jsem mu, aby šel zkontrolovat můstek. Mezitím ať je s námi v přímem audiokontaktu. Nechal jsem naše napíchnout kamerový systém lodi a najít toho muže. Mezitím se nám podařilo dostat se do modulu. Byli v něm dva muži. Oba v křeslech. Oba mrtví. Oběma jako by explodovala hlava. Něco takového jsem nikdy neviděl. Nestalo se to v modulu. Někdo je tam dotáhl. Okamžitě jsem vydal rozkaz, aby se jednotka napíchla na kapitánův deník a palubní deník. Současně ať kontaktují velení a seznámí je s detaily. Deník kapitána byl několik dní neaktualizovaný. Palubní deník měl několik čerstvých záznamů. Pročetl jsem si několik posledních. Do motoru lodi několik hodin před plánovaným přistáním na orbitě Země narazil nějaký kámen. Několik minut poté v něm došlo k menší explozi, poškození nebylo vážné, ale požár se začal rozšiřovat. Tři muži, co pracovali na opravách, se najednou začali chovat podivně. Začali pociťovat podle nich divný pach v nose, závratě, trpěli ztrátami paměti. Potom přestali mluvit, přestali se hýbat, nakonec zemřeli. A jejich hlavy se rozlétly. Z hlavy každého jednotlivce vylezl jakýsi tvor, nepodobný čemukoliv, co známe. Doktorský tým byl infikován stejným způsobem, jako tito muži o několik sekund později. Kamerami pak zbytek posádky z můstku sledoval postupné umírání lékařského týmu. Netrvalo to ani deset minut. Posádka se následně pokusila dojít do bezpečnostních komor pro vybavení, na můstku zůstal kapitán s piloty a navigátory. Většina mužů nakonec zemřela, několik jich posádka odtáhla do evakuačních modulů, pro případ evakuace. Mezitím jsme prohledali další dva moduly. Jeden z nich byl prázdný, ve druhém byl jeden z členů posádky. Zemřel pravděpodobně při pokusu o přistání, nebyl upoután do křesla. Naši chlapi mezitím navázali kontakt z kamerovým systémem lodi a našli mi toho muže. Řekl jsem mu, že ho již vidíme i obrazem, načež on se rozhodl mi podat hlášení na nejbližší křižovatce. Zastavil se a pak jsem to poprvé uviděl.

Mělo to takové oválné, kulovité tělo, vypadalo hrozně křehké, spoustu tenkých chapadel, pomocí kterých se pohybovalo. Okamžitě jsem mu řekl, aby utekl. Než se stačil zorientovat, skočila mu ta věc na hlavu a těmi chapadly ji úplně obalila. Do nosu mu to zavedlo jakousi trubici. On pak hrozně zařval. Celý to trvalo snad dvě sekundy. Pak se ta věc stáhla. On spadl na zem, z nosu mu tekla lehce krev. Pustil vysílačku a začal panicky křičet. Vůbec nevěděl, kde je a ani proč. Připadlo mi, že si vůbec nic z posledních událostí nepamatuje. Minimálně to, že tu věc měl před chvílí na hlavě. Pak odběhl.

Pár sekund na to byl vystřelen výsadkový modul. Podle senzorů měl přistát asi dvanáct kilometrů od havárie. Mapa ukázala, že místo dopadu je hustě obydleno. Plnou rychlostí jsme se tam vydali. Z vedení nám nahlásili posily, které měly dorazit do pěti minut. Poslali jsme jim souřadnice havárie, jednotlivých modulů a místo přistání toho posledního. Na místo jsme dorazili dle údajů počítače asi minutu a půl od přistání. Byl prázdný.

Část letištního parkoviště pokrýval prach od přistání. Z letištní budovy začaly vybýhat davy lidí. Křičeli. Následovala je menší skupinka. Většině z nich tekla z nosu krev.