Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Válka robotů

09. 02. 2020
1
1
363
Autor
Paa

Jedna ze série krátkých SF (v tomto případě výjimečně fantasy) povídek, které vznikly cca v roce 2000.

"Byla zjištěna nepřátelská aktivita v sektoru, všichni piloti nechť se hlásí v hangárech."

"Oni se zbláznili, v neděli ráno," blesklo mi hlavou a nacvičeným skokem z postele jsem si obul boty. Vyběhl jsem ze své buňky a na chodbě vzal mobilní komunikační modul. Sledoval jsem stahovaná data a poslepu běžel směrem k hangáru, tam, kde parkoval můj stroj. Několik satelitních fotografií značilo přistání velké transportní lodě několik kilometrů od základny. Veškeré informace z radarů naznačují, že jde o několik strojů a spousty vozidel. Pravděpodobně se takhle pokouší oplatit nám náš předvčerejší úspěch. Navázal jsem komunikaci s hangárem a nechal si připravit svoji mašinku. Každý z pilotů má vlastní oblíbené zbraně, které různě kombinuje. Stejně tak i já. Nechal jsem si namontovat dva mohutné raketomety na ramena stroje, místo rukou plazmový kanón a rotační šestihlavňový velký laser. Mezi nohy pak zbraň, na jejímž vývoji jsem se podílel. Jde vlastně jen o kovový, metr široký projektil, který je pomocí explozivního materiálu vymrštěn obrovskou rychlostí kupředu. Zpětný ráz je vyloučen tím, že nábojnice není o nic zapřená, čili cestuje opačným směrem než projektil. Celkově je proti spouštěcí výbušnině velmi odolná, ale křehká a ne příliš nebezpečná. Náboj pak vzhledem ke svojí váze a rychlosti způsobuje drastická mechanická poškození. Do nohou pak vcelku nový systém 22 rotačních 30mm kanonů, které mohou asynchronně vyhledávat menší cíle pomocí detektorů pohybu a automaticky je ničit. Na pancéřovaná vozidla jak dělané. Všude po robotovi jsou rozmístěny menší jednoduché lasery, především vhodné k zahřívání cílů. Robot obsahuje standartní autodestrukční mechanismus, který při spuštění znamená atomový výbuch o síle asi 60kt. Tento systém při obraně základny vypínám. Pro případ nouze však nosím trojici balistických pětikilotunových hlavic. Nejednou se mi to vyplatilo. Nechal jsem vyměnit jaderné palivo a napustit chladící směsi.

Před vstupní komorou do řídícího střediska jsem odložil modul. Ruce jsem umístil na místa k tomu určená a nohy vsunul do otvorů v zemi. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Nesnáším to. Hlavou mi projel vysoký tón otáček přístrojů, které mi kolem nahých končetin omotávaly svalové senzory. Doběhl jsem do řídící místnosti právě ve chvíli, kdy systémy dozbrojovaly můj stroj. Nasadil jsem si helmu a spatřil vše, co potřebuji pro vedení robota vidět. Druhým okem jsem mohl sledovat panely s indikacemi stavu robota a zbraní. Hotovo. Vyrazil jsem cestovní rychlostí mimo hangár. Odjistil zbraně a přichystal se na střet. První z nepřátelských jednotek na mě šla zepředu, přes kopec. Vypálil jsem salvu raket do míst, kde se měl objevit. Dostal z nich většinu. Spustil jsem plazmový kanón a rotační laser do jednoho místa předního trupu. Došlo k okamžitému protavení pancíře. Zasáhl jsem reaktor. Oslepil mě slabý jaderný výbuch. Počítač okamžitě stáhl jas rozhraní na minimum. Ten robot byl vcelku chabý, dnes se příliš nepředvedli. Radar oznámil dva předtím utajené cíle a jeden další přede mnou. Byl jsem obklíčen. První dávka raket šla naštěstí mimo, porost kolem mě na zemi začal podpalovat pulzní laser. Otočil jsem se na, podle satelitu, nejslabšího robota. Pustil jsem do něj vše co jsem měl. Systém mi zahlásil částečné přehřátí chlazení. Třicetimilimetrové kanony mu poškodily řídící systémy natolik, že mohl pokračovat jen s obtížemi. Hlava robota se rozletěla na kusy a směrem k obloze vyletěl katapultovaný modul pilota.

Zahlásil se mi pilot našeho druhého robota. S částečným poškozením trupu a zadního pancéřování od poslední mise byl ještě vcelku užitečným. Minimmálně jako záloha. Včerejší ztráty byly vysoké, ale uspěli jsme. Zničili jsme jim několik skladišť zbraní, výcvikové středisko a kasárna pilotů. Zemřelo mnoho jejich lidí. Vykryjeme-li tento protiúder, můžeme nepříteli zasadit konečnou ránu. Okamžitě však, jakmile opustil hangár, zavěsil se na něj jejich velící robot. Já jsem si to zatím měl rozdat s tím druhým. Nebyl příliš dobře vyzbrojen, ale ty jeho plamenomety mě přímo rozpalovaly. Neustále střílel z kanonů malých kalibrů a rychlopalných laserů. Pancíře mého stroje byly kvalitní, tohle však nemohly snášet donekonečna. Rozhodl jsem se zakročit. Třicítky pročísly nízké stromky pod jeho nohama a začaly se zakousávat do jejich pancíře. Jedna z končetin nevydržela kinetickou sílu kanonů. Robot celou svou vahou padl, byl plně funkční. Dalo mi to aspoň pár sekund. Přiblížil jsem se a spustil to, čemu mí kolegové začínali říkat "devastátor". Při finálním obratu zvedajícího se robota jsem zahlédl toho pilota. Zděsil se při pohledu na mou rozkládající se tajnou mašinku. V okamžik výstřelu byla červená tečka v mém výhledu helmy přímo na něm. Dostal to přesně. Hlava robota se rozletěla pod vahou několika tun vystřeleného kovu. Náš druhý robot neuspěl, při chlazení v blízké řece dostal nějakou energetickou zbraní do nohy a upadl. Bahnitý terén mu neumožňoval se zvednout a to pro něj alespoň pro tentokrát znamenalo konec boje.

Velení mi oznámilo úspěšné zmobilizování letectva, které zasáhne do několika sekund. Dálkově ovládané bombardéry, stejně jako můj robot, začaly shazovat desítky vysoce hořlavých náloží. Cílem vedení tedy bylo přehřát jeho reaktor. Nepřítel si však hrozícího nebezpeční všiml a spustil systém laserových ochran. Ty sestřelovaly padající nálože na takovou vzdálenost, že vysoce hořlavý gel stihl dohořet, dříve než dopadl na zem. Vystřelil jsem na něj několik raket a zaměstnal jeho systémy. Zasáhlo ho několik bomb. On však zničil celou letku bombardérů. Do ruda rozžhavený pancíř se začal na mnoha místech ohýbat tak, jak neměl. Způsobil jsem mu několik lehčích poškození pomocí kanonů, on mi raketami a lasery vyřadil vzápětí obě ruce. Jediné, co mi zbývalo, bylo vypustit proti němu jednu z jaderných hlavic. Ta ho asi nepoškodila natolik, aby nemohl pokračovat, ale pravděpodobně při otřesu utrpěl zranění pilot. Rozoral jsem kanony zeminu před jednou jeho nohou a raketami ho poslal břichem k povrchu. Zbývalo jen vyřídit právě odlétající výsadkovou loď a tanky. Z několika pohybujících se objektů podle radaru se vyklubalo několik set tanků, transportérů a lehkých doprovodných vozidel. Spustil jsem automatické ničení rotačními kanony a vystřelil další jadernou hlavici. Většinu z vozidel jsem tím vyřadil, až na několik těžších tanků. O ty se postaraly průrazné rakety. Otočil jsem robota směrem, kam odletěl transportér, a vystřelil poslední hlavici s ručním naváděním. Robota jsem nechal vlastnímu osudu. Už nebyl potřebný. Zasáhl jsem motor obrovské lodě. Oslepující výbuch však již nikdo neviděl. Přepnul jsem na satelitní zobrazení.

Tisíce tun hořícího kovu se řítily na naši základnu...


1 názor

Z vlastní zkušenosti vím, jak moc těžké je popsat scifi akci, protože člověk se snaží to udělat tak, aby to lidi pochopili, a může se to zvrhnout do přílišný popisnosti. 

Myslím, že jsi tu povídku sepsal celkem slušně, jen prostě tomu něco schází. Mám fakt rád scify, a momentálně čtu něco z universa Vetřelců. Je asi nefér porovnávat někoho, kdo pro peníze píše něco, co už je vymyšlený a někoho, kdo to píše jen pro radost, ale první rozdíl je v tom, postavy v té knížce mají dějově budovaný charakter. tzn. charater se buduje hlavně z toho jak se chovají, jak mluví, a jen pro doplnění myšlenkami. Vím, je to klišé, ale obvykle hlavní hrdina je tvrďák, mluví drsně, je sarkastickej, má jizvu přes oko, je to hovado, prostě má něco, co vybočuje. U tebe nevybočuje nic moc. Když odmyslím výrazy z vesmíru, tak styl vyprávění je podobný, jako bych jel do města a dělal tam vcelku běžný věci.  Takže... chybí mi, že hlavní hrdina není prostě větší borec, a to v jakémkoliv směru.

Druhý rozdíl je ta ohromná popisnost. Celý první odstavec máš popisy zbraní, navíc popisy opět v běžné mluvě. Ve výsledku si stejně pod tím nic nepředstavím. Rotační laser, plazmový kanón, systém 22 rotačních kanónů. A podobně. Ty máš krátkou povídku, přičemž první odstavec popisuješ zbraně, a když se vrátím ke knize, kterou čtu, tak tam jsem okamžitě vržen do děje a autor se nebojí zbraň nazvat smyšleným názvem a ty se vlastně někdy vůbec ani nedozvíš, co je to za zbraň, anebo tozjistíš, až ji použije. Myslím si, že v krátké scifi povídce by víc než kde jinde mělo jít hlavně o děj a risknout i to, že čtenář něco nepochopí. Ubral bych klidně i 50% popisností.

Třetí rozdíl je ve výrazech. Scifi je vědeckofantastická literatura, takže wau efekt je u mě to, že si autor vymyslí něco nového, co působí i vcelku reálně. V některých scifi to je třeba pohon, jinde speciální zbraně, oblek, cokoliv. Myslím, že scifi je prostě hlavně o tom. U tebe je to 100% recyklace všeho napsaného. Máme pancíř, máme roboty, jaderné hlavice, všechno je realtivně ok, ale u povídky o vesmírném souboji bych očekával alespoň jednu, dvě vlastní myšlenky, aby to něčím vybočilo.

Jinak ale sám jsem kdysi chtěl psát scifi povídku o souboji a došel jsem do půlky, abych si uvědomil, že to prostě nedávám, že je to uplně naprd a zbytečná práce, takže u tebe oceňuju, žes to dal. Ve výsledku to není zas tak špatné.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru