Gita muj píběh - kapitola první

Ahoj jmenuji se Gita. Je mi témě 40 let brzo budu mít narozeniny ach jo nemam to rada,jsem starší a starší a zivot mi nic hezčího neukazuje,bojím se staří.Narozeniny jsem naposledy slavila pořádně asi v detském domově. Ano od desteti let jsem vyrustala v detskem domově v Kralupech nad Vltavou. Predtim jsem byla jeste dva měsíce v diagnostickém ústavu Dobrchovice,společně se svými sourozenci Jakubem,Andreou,Davidem,Gabinou. Erika byla prevezena do kojeneckého ústavu a nasledně adoptovana.Bylo nam po ni smutno první dny,bylo to nase mimino,to si ale mladsí sourozenci nepamatují. Romana,Daniel a Josef uz měli své rodiny. Milana jsem nikdy nevideli az v poslednich letech jsme v kontaktu je to fajn bracha. Také mam jeste segru Marketu,videla jsem ji jenom jedenkrat na spolecnem sourozeneckém srazu,který se uz nikdy nekonal.Moc bych si to prala videt vsechny pohromade,jsme jedna velka rodina. No a poslední sourozenec byl Jaroslav ale bohuzel byl zavrazdený.Měl potycku v jednom baru s vietnamským barmanem ,zrejme rasizmus a skoncilo to smrtí. Nakonec jeste jedna duse k nam měla prijiít,ale ta se uz nestihla narodit. Mama mela pred porodem,kdyz byla zavrazdena. Predem se omlouvám za pravopis,opravdu si uz s tím nelamu hlavu. Takze abych to shrnula ,dle psychiatrických a psychologických posudku,kterých jsem absolvovala nespocet uz od detství pocházím z asocialní rodiny se sklony zanedbavaní a nasilí. Čímz se mi vytvorila Hraniční porucha osobnosti uz od útlého dětství ale vygradovala az v dospělosti. Velmi dlouho psychologové nemohli prijit na to jakou mi dají vlastně diagnozu. Neustale jsem měla nalepku asocialního dítěte s nejakou mentální poruchou jako retardace,kripl no jasně prostě nemocnej kripl,jak mi rikal Tomáš.S postraumatickým syndromem a zastydlou pubertou ci co. Casto jsem koncila v psychiatrických léčebnach,kolik jich uz bylo?Ustavy a nemocnice to ja fakt nesnasim. Prosla jsem skoro vsechny. Bohnice,Horní Berovice,Kosmonosy. Jeste nez jsem otehotněla,zila jsem s muzem jmenem PatriK.Patrik ma také hranicni poruchu osobnosti. Je to otec mého druhého syna Deníska.Denískovy je 5 let.Ma také poruchu osobnosti,jmenuje se Aspergrův syndrom to je druh autismu. Ma vyské ADHD ,velmi dobrou inteligenci,ale zadné socialní chování.Je velmi upovídaný a jeho koničkem jsou telefony a aplikace.Momentlně procházíme tezkým obdobím.Dendulka ma postraumatický stresový syndrom a kokta.Musí být docasně v jiné péči. Byla jsem sikanovana muzem zavislím na nitrozilních drogách.Byl velmi zlý,ale i manipulativní,dokazal mne velmi milovat.Presto mne a mému synovy více a více ublizoval. Zhroutila jsem se a nebyla schopna fungovat jako clovek ani jako máma. Abych se vubec dostala k jadru zacatku hranicní poruchy,coz je emocne nestabilní duse. Musím zacít povídat něco o mém dětství a mých rodičích,rada vzpominam na detsví ale i nerada. Díky této katastrofě se bojím opustení a zrovna toto mě provazí celý zivot.Coz me fakt depta. Kazdý kdo mne opustí,mi pripomína smrt,pohreb a neco jako ze jsem nemocnej kripl s kterým clovek nevydrzí.