Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kuchyňské rozhovory - Jezero

11. 02. 2020
2
1
234
Autor
Gustavo

Jezero

(8.2.2020, sobota odpoledne)

(Rozhovor se odehrává v jídelně. Účastníci debaty - Ing. Martinovský, František Martinovský t.č. v sextě na gymnáziu. Na stole stojí květináč se žlutými narcisy, váza s vadnoucí kyticí, darem učitelce od žáků k pololetnímu vysvědčení, hrnky s kouřící kávou, svícen se dvěma vysokými bílými svíčkami, prázdná karafa na vodu a otevřený školní penál s několika zlámanými tužkami.)

 

Ing. Martinovský si čte noviny. Do místnosti vchází jeho syn a lehá si na gauč.

 

Ing. Martinovský vzhlédne od novin: „Franto, koukal jsem na to tvoje vysvědčení.“

František Martinovský zvedne hlavu od obrazovky mobilního telefonu: „No?“

Ing. Martinovský: „Máš tam jen jednu trojku. To je dobrý. Ale, že zrovna ze zeměpisu?!“

František Martinovský: „No.“

Ing. Martinovský: „Takový jednoduchý předmět.“

František Martinovský: „No, tak mi řekni druhy jezer.“

Ing. Martinovský získává čas: „Druhy jezer? No je třeba ledovcové, pak vzniklé vrásněním.“ Zaváhá… „pak je nějaké takové to oddělené od moře, nevím jak to nazvat…“

František Martinovský: „No… a teď mi řekni, co je to antropogenní jezero.“

Ing. Martinovský chvíli přemýšlí: „Nevím.“

František Martinovský: „No vidíš! To je jezero, které vzniklo zatopením lomu.“

Ing. Martinovský: „Hm, díky Franto, koukám, že vám ta škola něco dala.“

František Martinovský: „No, ale k čemu mi to je.“

 

Ing. Martinovský mlčí a čte si noviny. František Martinovský opět hledí do svého mobilního telefonu. Venku svítí slunce a vypadá to, že letos zima, která vlastně ani nezačala, se začíná loučit.


1 názor

Lerak12
11. 02. 2020
Dát tip

Usmívám se. Realita jak vyšitá*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru