přistavte, prosím, jednu židli

pro elina m.

Ano, to se mi taky stává. Někdy si něco přečtu a najednou vidím další úhel pohledu. Člověku pak docvakne...a nebo ne. 

To znám. Hlava si dělá co chce, i když se vlastně v životě nestane nějaká nová převratná událost. Najednou vidím všechno jinak a v duchu se ptám, proč jsem to takhle neviděla už dávno.

pro Elina m.

Někdy ti někdo zcela neromanticky sebere i tu poslední představu, které se držíš a zbude smutek...spíš s ním, snídáš, nechce odejít. Všechno je jako dřív a přitom není. Hlava si dělá, co chce...   :)

Myslíš, že už jsou definitivně pryč ony romantické časy, kdy ženy trávily v myšlenkách se svým vyvoleným i pobyt ve vězení nebo v nějakém lágru ?Možná, že v dnešních vztazích je mnohem míň protivenství než dřív.

pro Lnice

...tak nějak to je...a tak děkuju...  

líbí moc.-)

elina m.

tak nějak to bylo

On kdesi v temném lese a ona v duchu s ním, snad vedle něj, možná na druhé židli jako obrys mrznoucí páry na posedu.

tak zas něco vlož, jsem jedno ucho ... jidášovo:)))

Děkuji všem, co četli a napsali ozvěnu, moc a moc...

...jakoby předzvěst maturitního plesu... :)

*

Moc hezké.

Velmi příjemné čtení, čisté, průzračné.

Text skvelý, bez akýchkoľvek výhrad. A je to plnokrvná poézia, tak nechápem prečo v kategórii prozaická miniatúra.

komenty přede mnou to vystihly přesně...přidávám se*****

A přineste prosím malou otep slunečních paprsků- ať zahřejí a prosvětlí co čeká ....

Píšeš jako když odkapává čas... !

:) proč je to vždycky od tebe tak milé? mile smutné. smutné - ale na konci očekávání ... :) nebo jen vzkaz - nezatápěj v krbu, budu hořet ... :)