Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Večery

13. 02. 2020
32
43
2621
Autor
Gora

Televizní noviny se hlásily ke slovu.

Usedla do křesílka a odložila hůlky tak, aby zůstaly zapřené. Grif několika posledních let se dobře hodil - než jej dostala do krve, byly jako živé.

Brexit v Anglii, nový virus v Číně, volby v Irsku.

Ztlumila zvuk. Blížila se osmá hodina. Z kuchyně, oddělené jen zádveřím, se opět ozvaly ty zvuky.

Jakmile v domku zhasne, odněkud, snad od kuchyňské linky zaznívá jemné, ale zřetelné škrábání a hlodání. Párkrát se tam co nejrychleji přemístila, pozotvírala dvířka skříněk a prosvítila baterkou. 

Nikde nic. Ani myška, rejsek, nic. Ani bobeček. Další podvečer strčila dovnitř kulatou klícku s návnadou. Nechce ublížit, pustí ho na dvorek. Ráno nedočkavě kontrolovala – zase nic.

Zato z brambor navařených den předem na salát ujedeno! Vida, tak typ A mu jede.

Vzpomněla na jakousi bajku či pohádku, kde někdo neznámý spal v cizí postýlce a ujedl z cizího talíře. Už neví, jak to v bajce bylo dál. To je let, co ji vyprávěla vnoučatům.

Anežku potěšilo, že zvíře, jak mu v duchu říkala, nehladoví. Šedesát let krmila na dvorku toulavé kočky. Sny o koťatech, která ji, celá zubožená a hladová, marně hledají, patřily v posledních letech k těm nejstrašnějším.

Syn si u domu nic živého nepřál, a tak dochovala kočky, vysloužilé slepice a nové si nepořizovala.

Chodívá k ní jednou týdně s nákupem a vždycky spěchá. Bydlí v podkroví.

„V práci celej den mezi lidma, aspoň doma chci mít klid. Když něco potřebuješ, polož na botník seznam, abych sem nemusel zacházet.“ řekne syn, když ho pozve na kávu a kousek řeči. Svým způsobem ho chápala. Ve svém věku by měl mít manželku a ne věnovat volné chvilky staré ženské. Těžko si však nějakou paní k sobě najde, když je deset hodin denně ve své malé firmě.

Tak se domluvili a tak to je. Na botník položí pak i nákup, zbytek peněz a jde do své bytové jednotky.

Jakmile zaslechla Anežka povědomý šramot, rozechvěla se. Sama nevěděla, jestli radostí nebo obavami. To náhlé tajemství ji zcela vykolejilo. Něco se  konečně děje. Zase má nějaké zvíře!

Nevadí, že je ještě neviděla. Jak baštilo, opíralo se bříškem o bílý talíř, z nějž později smyla několik delších chloupků.

Na dnešní noc připravila talířek s francouzskými bramborami. Snad mu budou chutnat. Do kelímku od tvarohu nalila vodu.

Vypnula zvuk u televize. Chtěla naslouchat, co dělá zvíře.

Klimbala vsedě v křesílku. Zdálo se jí o stříbrném kocourovi. Říkávali mu Tlusťoch.

Když starou paní po chvíli roztřásl chlad, probrala se a sáhla po kostkaté dece. Už věděla, jak se bude jmenovat její zvíře.


43 názorů

Gora
18. 06. 2020
Dát tip

Díky za zastavení a komentář!


Lakrov
18. 06. 2020
Dát tip
Zpočátku je to takové útržkovité, ale možná právě tím je to zajímavé. Od určitého momentu se pak z toho stává strhující čtení završené úsměvným koncem, který potěší. Tip.

kvaj
08. 03. 2020
Dát tip Gora

Asi bych to nepropracovával. Má výhrada mířila spíš k označení psychologická.


Gora
08. 03. 2020
Dát tip

Díky...chichi, srovnání s textem Mládka mne nenapadlo:-)), ale ten termín jsem jen převzala od příbuzného té paní... chtěla jsem, aby zazněl tak, jak zní i jí. Dík... mohla jsem to víc propracovat.


kvaj
08. 03. 2020
Dát tip

Ty samozřejmě psát umíš a tato miniatura je určitě líbivá. Mám-li však být upřímný, na psychologický příběh mi přijde poněkud plytká. Tip ale dávám.

Mám výhradu k termínu "bytová jednotka", neboť mi připomněl Mládkovu písničku - Pojď v mojí realitu, mám k tobě citový vztah..., tato moje nemovitost vedle vodní plochy leží, zaměstnanci lesní správy rybí maso z vody těží...


Gora
26. 02. 2020
Dát tip

Díky za odkaz:-))


Zbora
26. 02. 2020
Dát tip

https://www.databazeknih.cz/edice/ceska-povidka-797/strana-1

Mají to ve všech knihovnách, protože tím, jak jsou povídky čtenářsky nenáročné, je tahle edice dost oblíbená. V každé z těch knížek je jedna dvě tři povídky, které stojí za to. Takže je prima pozorovat ten kontrast vůči povídkám které jen bezduše naplňují téma a jsou zoufale nudné. 


Gora
26. 02. 2020
Dát tip

Honzo, děkuju ti... jen na vysvětlenou - bajka či pohádka - je to stará paní, která si  /v povídce/ nemůže vzpomenout, kdy a kde to vlastně četla, jen jí ta situace připomenula cosi vzdáleného... takže účelem nebylo podráždit ty, kdo vědí :-) Možností, jak mini zakončit, se nabízelo víc, od myši chycené do klícky po prchlého /cizího/ domácího potkana, kterého si paní ochočí nebo že vetřelce její syn něčím majzne:-) nebo že se u ní projevila psychická nemoc z přílišné samoty a i tu bramboru snědla sama... vybrala jsem si tuhle, aby v povídce v prvé řadě převládla nostalgie paní po starých časech, vlastně i nepochopení priorit jejího dosavadního života od nejbližších, její nutnost přizpůsobit se jejich přáním - ta neumenšuje stesk po něčem, co ztratila. To jsou pocity, s nimiž se setkávám a které jsem chtěla ztvárnit.

Publikace Listen jsem nikdy neviděla, poohlédnu se po něčem, jen tak, pro srovnání.

Jinak - tuto povídku jsem měla na litwebu PP, kde jsou převážně povídky, a /vyjímečně/ nebyl snad nikdo ze čtenářů proti, naopak sklidila pochvalná slova, i když jindy měli "kolegové" k mým povídkám značné výhrady. Což mi samozřejmě teď po tvých slovech trochu hořkne na patře:-), ale výhrady přijímám -  máš pravdu i s odstupem, kterého však mnohdy nejsem pro netrpělivost danou nejspíš věkem schopna. Kdyby mi bylo třicet, času na "odležení" by bylo dost:-))

Děkuju za náročnost, protože vím, že je třeba, pokud autor nechce rezignovat na další vývoj tvorby. Jsem ráda, že ses stavil!

 


Zbora
26. 02. 2020
Dát tip

Jsem z ní trochu rozpačitý. Připomíná mi stylem vyprávění některé zavedené autorky, které moc nemusím, a které houfně publikují své povídky ve výborech, které nakladatelsví Listen pod názvem Povídky o... chrlí na trh hlava nehlava. Třeba Natalii Kocábovou... Ona to vlasně může být na druhou stranu pochvala, protože to znamená, že je povídka asi docela trendy a formálně celkem zvládnutá (dokonce z ní zmizel ten protiklad něčím by to zvíře praštila/nechce ublížit). Ale osobně se přiznám, že jsem při čtení byl trochu napnutý a trochu znuděný (panuje tu jistá předvídatelnost, která nedělá moc dobrotu). Závěr mě pak vysloveně zklamal, protože je takový jako: čtenáři, domysli si vlastní konec, ale moc to podle mě nefunguje, protože tomu volnému konci schází nějaký přesah do dramatičnosti. 

Ta pohádka (nikoli bajka) se jmenuje O Mášence a třech medvědech a je to pohádková superklasika. Pracovat s tímto tématem způsobem, jakým se to děje v textu (vzpomněla si na nějakou snad bajku...) mi připadá nešťastné. A takových momentů je v povídce víc. Stejně jako povídky z nakladaleství Listen často působí, že si je po sobě kvůli dedlajnu neměli autoři čas pořádně přečíst, působí podobně i tento text. Obecně bych Ti doporučil to, co tady všichni doporučujeme horem dolem novým autorům. Odložit a vrátit se k textu po čase. Tady by to myslím bylo ku prospěchu :)

Tip dám. To zase jo. Koukám, že jsem se tady do Tebe pustil. Asi na Tebe mám vyšší nároky... :)


Gora
16. 02. 2020
Dát tip

vždycky píšu "o životě", troji:-) a díky


trojort
16. 02. 2020
Dát tip

...konečně něco, co žije...


Gora
16. 02. 2020
Dát tip

Oldjerry, děkuju ti, že ses stavil...


Oldjerry
16. 02. 2020
Dát tip

Až ve stáří člověk zjistí, jak málo vlastně... stačí člověku ke štěstí


Gora
15. 02. 2020
Dát tip

Díky:-)


black8
15. 02. 2020
Dát tip

Pohladilo *


Gora
14. 02. 2020
Dát tip

Jiři, asi by je nejedl, je totiž vegetarián:-)

a děkuji.


srozumeni
14. 02. 2020
Dát tip Gora

Hlavně, aby ty francouzské brambory nakonec neužíral ten ne moc zvedený syn....Pěkně se četlo...*****


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Luboši, ty máš fakt bujnou fantazii, Kostkatá deka, chichi... jinak díky, jsem ráda, že se minipovídka líbí!


Kočkodan
13. 02. 2020
Dát tip Karpatský knihomoľ

Většinou je život se zvířetem (teď nechám stranou pohlaváry apod.) přinejmenším zajímavější. I když přesně neznáme druh stravujícího se zástupce fauny, tak se mi ale jméno Kostkatá deka přece jen nezdá být zcela ideální. (mrk)

 

Ale vážně – tvoje dílko se mi safraportsky líbí. Lépe než Přemek bych to nenapsal, tak se u něj podepisuji a už mohu komentátorsky odejít.


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Evži, nasadilas mi brouka do hlavy - s tím pokračováním... dík... jdu si zjistit, co že je velekrt :-)))


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

dada, díky, přece Tlusťoch :-)


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Schwalbe: díky...


Pokud ho bude i nadále takto vykrmovat, tlustý bude určitě. Pokud žere brambory, pes by to neměl být. Já jsem pro velekrta nebo mývala. Také malý rosomák by byl super.

Doufám, že bude pokračování. 

Příběh krásný a dojemný.


dadadik
13. 02. 2020
Dát tip

Jak se bude jmenovat? :)

pěkný to je


Schwalbe
13. 02. 2020
Dát tip

Dobře napsaný silný příběh *


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

vďaka za slova:-)), dievča


skryté potešenie ... a život je živý


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Ivi, díky moc :-))),  ačkoli - kdo ví, co se ze zvířete vyklube,  za tu obnovenou radost to určitě stojí!


Samota je zlá..... a tady.....hurá....."Něco se  konečně děje. Zase má nějaké zvíře!".............už není sama.......*/********


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Di, děkuju pěkně:-)


Diana
13. 02. 2020
Dát tip

Působivé. Moc pěkně napsáno,


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Děkuju, Přemku, za možnosti, které nastiňuješ...


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

KK, bude se jmenovat Tlusťoch, přece :-) a co je to za zvíře je na každém čtenáři... děkuju!


lastgasp
13. 02. 2020
Dát tip Kočkodan, Gora, Karpatský knihomoľ

Poutavý příběh má v sobě několik rovin. Čtenář si může vybrat, podle svých představ, zájmů, osobních zkušeností, zážitků a postavení. Od jejího přizpůsobení synovu politováníhodnému chování, pocitů osamoceného stáří, až po sympatickou snahu hledání zvířecí společnosti, na kterou byla zvyklá a ve vzpomínkách a ve snu se vrací. Je jasné, jak se bude chroustající strávník jmenovat. 


Tie nezodpovedané otázky - Čo je to za zviera? Ako sa vlastne bude volať? Domyslel som si svoj vlastný koniec tohto pútavého minipríbehu.


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Jani, také tobě děkuju!


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Hanko, děkuji, to tvůj komentář mi /většinou/ vžene slzu... díky moc.


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Děkuju moc, Karle, jsem ráda :-)


vesuvanka
13. 02. 2020
Dát tip

Smutný příběh, krásně napsaný. TIP


8hanka
13. 02. 2020
Dát tip

krásne a dojímavé ako vždy...Tvoje príbehy o ľuďoch a zvieratách majú kúzlo...pochopenie druhého, snaha pomôcť, neublížiť...

s pribúdajúcim vekom stále viac chápem starších ľudí, ich potrebu komunikovať s niekým, podeliť sa o svoje myšlienky, spomienky, pocity... až pričasto nie je s kým...pani býva so synom a je osamotená oveľa viac ako s mačkami na dvore...dúfam, že Tlusťoch bude bývať "doma" každý večer...

ďakujem za zimomriavky...

************


K3
13. 02. 2020
Dát tip

Uklidňuje to, přitom je to smutné čtení. O samotě, kdy se tonoucí stébla chytá a je vděčný za každou maličkost. Přitom by stačilo tak málo. Dobře jsi to vystihla, Ireno.


Gora
13. 02. 2020
Dát tip

Renato, díky a jsem ráda, že souzníš :-))


bixley
13. 02. 2020
Dát tip

Hezký příběh, Ireno. Člověk zvyklý na zvířata je zkrátka potřebuje. Sama jsem toho důkazem. Dnes v noci se mi můj mrtvý pejsek ve snu proměnil v opičku, která mi skákala po posteli. T.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru