On-line

Příliš brzký den abych nazval ránem,

a příliš pozdě v noci abych nazval večerem,

snad poslední na planetě, živ, byl jsem,

míchal svobodu čerstvého vzduchu,

se sevřením dehtu z mé poslední cigarety,

prostupuje zevnitř ven a zvenku pryč,

já, zespodu světa,

pro trochu víry postavil minarety,

zbořil zdi a otevřel okenice,

pro trochu ranního světla,

či snad pro poslední myšlenku,

než nahradí mou bezostyšnou bdělost tma,

tu já mám nejraději.

Příliš brzký den nazval bych ránem,

a příliš pozdě v noci nazval bych beznadějí.