Sbírka - Ach jo 2002

Jméno

 

Nechci zapomenout na ten oblak,

ve kterém je zapsané Tvé jméno.

Nezapomenu.

Mrak zastřel hory.

Ta skutečnost zůstane vyryta uvnitř,

vetkaná v morku kostí, v mé duši.

 

Nalezená důvěra

 

Znovu jsem objevil Tvou důvěru

a s ní jsem našel vše.

Přišlo jaro do mého srdce,

uhnízdilo se a nechtělo odejít.

S ním jsem našel vzácný poklad v moři.

Cennost, které si vážím,

s ní jsem našel i sám sebe.

 

Jed či lék

 

Mé srdce stůně.

Nemůže zapomenout na oči,

které ho pronásledují.

Utekl bych, ale ony mě stále provází.

Ach, mé srdce, netrap mě víc.

Je mi, jako bych zůstal hladový uprostřed hostiny.

 

Pozdrav

 

Ukázala jsi mi známé gesto.

Pocítil jsem známku tvé náklonnosti.

Branou důvěry a přátelství ses mi vtiskla do duše.

Vážím si tvé otevřenosti a upřímnosti,

je mi cenná,

i když je projevena jemným posunkem.

 

Setkání

 

Rozezvučel se zvon

a ty jsi přišla.

Mé srdce se naplnilo štěstím.

Odhodil jsem smutek a on odešel.

Otevřel jsem ti zlatou bránu

do svého srdce.

Chvěji se štěstím z tvé přítomnosti.

Tvůj hlas mě naplnil pocitem blaha

a uspokojení.

Naše ruce se setkaly a našly si cestu.

Naše myšlenky se propojily ve slova,

být s tebou a pro tebe.

 

Dopis

 

Posílám dopis, zapečetím obálku,

pohladím voňavý papír - v něm něžná slova.

Na rozloučenou pošeptám, že čekám.

Ještě ho zavážu na mašli stuhou.

Běžím na skálu a prosím vítr,

aby donesl mé psaní a vyřídil, že vyhlížím.

Odpověď pošli na mou adresu.

Věřím, že si cestu najde.

Vím, že když ji rozlepím, najdu tam tvůj usměv.

Těším se.

Vítr odvál mé přání a já odcházím.

Cítím, že se směješ radostí ...

 

Žár touhy

 

Posmutnělo se mi,

že den našeho navštívení už minul

a zítřek přivál čas větru.

Posteskl jsem za oblakem,

tváří výšin a jejich bezpočtem tajných snů.

Věřím v den navštívení,

probuzení uprostřed ráje.

Běduji, že na tvůj obličej budu dlouho čekat.

 

Láska?

 

Snad každý čeká na lásku

upletenou z lýkových provázků.

Trní a mnohdy okovy.

Duše citlivá vždy zabolí.

V samotě proklaté

tiché listí zaváté.

Prázdno nás ubíjí,

a to radost zabíjí.

Ona je trvalá i skrytá,

ale každý ji vždy tajně vítá.

 

I já moc po ní toužím.

 

 

Hm, hm, ta vůně

 

Ach, ten parfém pronikavý,

někdy vážný, a pak hravý.

Chodí v něm snad kouzelná komtesa

nebo striktní noblesa.

Ten dech burcuje i bolí,

někdy léčí, někdy hojí.

Ostražitost nosíváš,

poklady cenné ukrýváš.

Schované pro věky budoucí,

pro pravdivost lásky rostoucí.

 

Vzdálení

 

Jak vzdálené břehy proti sobě stojíme.

To, co nás dříve spojovalo, nás teď rozděluje,

nedokážeme k sobě najít správná slova,

když nás něco uvnitř ubíjí a bodá.

Slova, co nás pojila, své kouzlo zlomila.

Ach, proč tolik, tolik bolesti,

snad abych mohl cenu lásky nalézti.

 

Modré oči

 

Oči modré, září nebe,

některým hřeje, druhým zebe.

Vím, že tě něco provází,

bílý potištěný papír - snad od sazí.

Na cestu slepenou pouze z papírků.

Nůši plnou malých andílků.

 

 

Čokoládové oči

 

Čokoládové oči,

celý svět se mi točí.

Snad pro hnědé uhlíky,

přestanu jíst rohlíky.

Pro ta kukadla hnědočerná

vím, že mi zůstanou navěky věrná.

 

Vlasy

 

Pro pramínek lesklých vlasů,

rozdrobený na tisíc časů.

Snad pro jejich rozcuchání i

romantické vyzývavé učesání.

Tak moc rád k nim přivoním,

v zamilovanosti se opojím.

Upletly mi trnovou oprátku,

chtějí vše i mou malou zahrádku

schovanou uvnitř sebe,

někdy kvítí i modré z nebe.

 

Přání

 

Přál bych si, aby se slunce

nikdy nevzdálilo a má naděje s ním.

Světelný paprsek, který zahřeje tělo i duši.

Prosím, nezapadni nad mým životem.

 

Šálek sympatie

 

Rozplynou se mnohé neznámé vůně,

ochutnávám a sním plnými doušky.

Vychutnávám: Dar života a vděčnost

za dobré pocity, sladkosti a vůně,

za šťastné chvíle, za nové tváře.

V myšlenkách sdílím chvilku nad šálkem.

Radostné chvíle po doušcích upíjím.

Čím více ubývá, tak si uvědomuji,

že kdybych ztratil dobré vzpomínky,

vyprchala by mi chuť a vůně šálku sympatie.

 

Povzbuzení

 

Ach, ty víš, jak potěšit.

Povzbudit mé sklíčené srdce.

Víš, jaký akord mým uším lahodí

a jakou slastí je mi tvé povzbuzení,

které mohu zakoušet.

Známka tvé přízně.

 

Kopretina

 

Líbeznost nebo omyl v sadu.

Plná světlých a jemných tahů.

Vyjádření jsi prostoty bez vtírání.

Překvapivé milé přivítání.

Kopretina žlutobílá,

tančící má spanilá víla.

 

 

Pampeliška

 

Jak mě lechtáš pod víčky,

pampeliško něžná.

Svými žlutými jazýčky,

kněžno hvězdná.

Kvítku májový,

kdo mi tě napoví.

Ach, tají, tají se mi dech.

 

Sponka

 

Chtěl bych být sponka v trávě.

Jako motýl tě hladit ve vlasech.

Oči tvé mě našly brzy a hravě.

Smím s tebou zůstat ve zlých časech.

Usměj se prosím neváhavě.

 

Kapka

 

Kapka vody, která po tvém těle stéká.

Proniknout dál, až tam do daleka.

Touží téci po hladkém těle,

poznat tě takovou celou a směle.

Nechci být pouhopouhá řeka,

která dolů do úvozů stéká.

Bez tebe.

 

Krásný sen

 

Jako vůně heřmánku.

Voníš mi vždy ze spánku.

Jak čerstvý vzduch po dešti.

Co modré z nebe přinést ti?

Sladká jablíčka ochutnám.

Vím, že je nebudu jíst nikdy sám.

 

Ideál

 

Rád bych ti vyznal lásku.

A tím vše složil v sázku.

Rád bych pohladil voňavé vlásky,

doufám, že ti nezpůsobím vrásky.

Smím pohladit tvé lesklé tváře?

Budou mi jak perník od cukráře.

Ty krásko moje sladká.

Ach, ta kůže sametově hladká.

Přinesu červenou malinu.

Možná i usnu tobě na klínu.

 

Útěk

 

Utíkáš pryč snad před sebou.

Cítím jak ti prsty zebou

tou cestou do nikam.

Má krásko, snad tě zamykám?

Ty hlasy křičí a chtějí ven,

vykřičet světu, v celý plen.

Smáčet v moři dlouhé vlasy,

rozpomenout se na dobré časy.

Krásná je stuha zelená,

jsi pro mě země vzdálená.

 

Zamilovaný anděl

 

Chtěl bych být jako anděl, neviděn nikým z lidí,

vznášet se za tebou v blízkosti.

Mohl bych se kochat tvou krásou,

vyrýt si ji na křídlo.

Proč nejsi jako já, vůbec mě nevidíš.

Ach, znám tvoji celou minulost.

Je mi líto, že jdeš svou cestou.

A tak se již neuvidíme,

líbezná plavovlásko.

 

Nevinná

 

Opravdu jsi tak milá a sladká,

nebo mě klame kůže tvá snědá a hladká?

Hlas máš jak odvar z májových kvítků,

oči tajemné jako řada uložených svitků.

Uvnitř mi něco stálé září,

snad světlušky, ach, ty snáři.

I krásná růže má své trní,

bodá a v duši brní.

 

Loučení

 

Nikdy nevíme, kdy řekneme poslední sbohem.

S někým, koho jsme milovali, odešlo kousek našeho já.

Těšila nás jeho přítomnost, okřála naše ustaraná srdce.

Čas a okolnosti rozdaly mince,

vzpomínáme na úlomky společného štěstí.

Někdy se spustí slzy radostí i žalem

v nadějí brzkého shledání.

 

Ach ty blondýnky

 

Líbí se mi blondýnky s vlasy jak pramínky.

Oči jako ohýnky.

Ústa samé pralinky.

Víčka lesklé kamínky.

Usměv rozkvět květinky.

Tvář voňavé kopretinky.

 

Celé září krásou, a proto mé

oči žasnou.

 

Věrnost

 

Slibuji na věky věrnost.

Vím, že se to nenosí.

Uvedu tě do svého domu.

Moje srdce bije na tisíc hromů.

V bojích nechci myslet na sebe,

vzdávám se svých představ pro tebe.

Před Bohem jsme svoji.

 

Stýskání

 

Stýská se mi, stýská,

jsi mi duše blízká.

Tvůj dárek pohladím,

na tvé oči mysl naladím.

Cítím parfém voňavého těla

a slyším slova upřímná a smělá,

proud lásky i své vlastní chtíče.

Jen kdybych neztratil klíče.

 

 

Porozumět si přeji

 

Rád bych věděl, o čem zpíváš

a co tím chceš vyjádřit.

Dej mi porozumět, o čem zpíváš

tam uvnitř.

Určitě tolik krásných slov,

která jsem neslyšel.

Mnoho zvláštních příběhů,

lásky, radosti, smutku,

stesku a vzpomínek,

které časem upadnou v zapomenutí.

 

 

Železný povrch

 

I tupý nástroj má duši vrytou.

Zlatonosnou žílu skrytou.

Zocelené stěny introvertního bytí.

Pevnost a křehkost v sobě stíti.

Jsi snad věcí prokletou

nebo pestrou paletou?

 

Pomíjivost všeho

 

Dopřej mi trochu spánku.

ve světě tmavomodrých vánků.

Pro pár tolárků,

co zůstanou v opánku

schované na věčnost,

přijít o svou bezpečnost.

 

Dětství

 

Nevím, co bych dal za trochu dětského štěstí,

střípky radosti rozpustilých kukadel.

Za babiččinu pomazánku

a ranní kakao v hrnečku.

Naivní svět malých nezbedníků.

 

Karty

 

Život je jedna velká hra,

každý má své karty a trumfy.

Přesto mně ne vždy padne dobrá barva.

To je úděl hráče - počítat s prohrou.

 

Tkanička

 

Rozvázaná tkanička a její bosé nohy.

Psát snad pro její skryté vlohy.

Upletená slova v copánku.

Zlatité nitky zalité v opánku.

Pro neohrabaný text a příběh strohý.

Ten barevný svět šňůry mnohý.

 

Hodnoty

 

Život celý je podvod,

není na vše jasný důvod.

Na mnohé věci hledíme,

v sobě myšlenky střežíme.

Co je smysl života?

Co je správná hodnota?

Jak najít vlastní klíč.

Ne faleš ani vlastní chtíč.

Vlastní srdce pochopíš,

až druhé i sebe zarmoutíš.

Poznání pravého vztahu,

není nikdy na závadu.

 

Vzít si život

 

Někdy stačí pouhé slovo,

zmůže málo, také mnoho,

od smrti skutkem odvrátí.

Ve smutku a závrati,

v spěchu honící se lidé.

Památka smutku po nich zbude?

 

Někdy je čas přítele vyslechnout

a jeho duši nadechnout,

dát mu i naději,

ve dvou se beznaděj rozdělí.

 

Těžkost

 

Proč se dobro ode mne odvrací

a zlo se mi směje,

jedovaté nitky spřádá

a vysušuje kosti mé?

Proč dobro odešlo

a zlo si našlo mou adresu?

 

Zapomenutá

 

Zářivá hvězda klesající dolů do údolí.

Její sláva zanikla,

teď smutně leží.

Její krása pominula,

teď smutně leží,

snad i pláče.

Ptá se, co se mnou bude,

nalezne mě někdo?

 

Hračka

 

Nechci být pouhá hračka,

ta se na displeji mačká.

Pohrát si a pak odhodit,

s tím se nehodlám spokojit.

Půjdu svou cestou dále,

smaž mé číslo do finále.

 

Nejistá cesta

 

Loď vyplouvá a já cestuji s ní.

Přes nejisté počasí -

jsem vydán napospas moři.

Život můj je jak zvážený měšec.

A co loďka uprostřed moře?

Sám bez pomoci jsem ztracen,

mám jen plachty a kormidlo.

Doplout, nebo zemřít,

nic míň

a nic víc.

To vše pro novou naději.

 

Kolotoč života

 

Někdy je život jako kružnice,

ve které se točíme.

Opisujeme dokola pořád to stejné,

stále a stále.

Věčný koloběh, který se rodí a umírá.

Nekončící běh, který nezachytíme.

A stále plyne a my s ním.

Co s tím zmůžeme?

A proto končím s úvahami,

zatočila se mi z toho hlava,

víc toho nepojme.

 

V hlubinách

 

Sestup do hlubin, mé srdce,

až do útrob země.

Sestup dolů, duše má,

vždyť mi život usíná.

Utop se tam v tůni,

tam, kde ticho trůní.

Proč radost není v životě,

vzpomínky se rozpustí v nahotě?

A tak nikdy nemám snít?

A dobro v životě neshledám?

Proč stále něco chtít,

rozsívat a nic nesklidit?

Pomíjivost všude tam,

kde smysl nenalézám.

 

Film

 

Každý z nás natáčíme svůj vlastní film.

V něm ukazujeme a prožíváme náš vnitřní svět,

naše vlastní pocity a myšlenky zůstanou na pásku.

A to vše odevzdáme archiváři,

ten zhodnotí cenu našeho života.

 

Krutá realita

 

Jak písek v zubech je realita, kterou vidím.

Pravda převlečená za lež.

Víš, jak mi chybíš, naděje,

prosím neodcházej, zůstaň.

Víš, jak žalostně po tobě toužím.

Budu tě něžně hýčkat,

neboť jsi to nejcennější, co mám.

 

Lítost

 

Uvízlo ptáče v trní.

"Kdo ho osvobodí?" ptám se.

Píská strachem a bolestí.

Vidím kapky krve na peří,

je mi líto, jak se trápí.

Rozhrnul jsem křoví a vytáhl ptáče.

Smutně se na mě dívá.

Hladím ho a čistím mu rány.

Pomohu mu postavit se na nohy.

Snad proto, že se dokážu vcítit

a vím, co je to bolest.

 

Stín

 

Nechci více závazků,

ve světě plném provázků,

kde každý tahá za druhé

a z chyb druhých se raduje.

Svůj vlastní stín chci mít.

A ne se vším se ztotožnit.

 

Sevření

 

Jdu úzkou ulicí.

Ach, ty černé domy tesklivě vzhlížejí.

Mám strach!

V dáli je světlo,

bojím se, že mě temnota sevře a nepustí.

 

Píseň labutě

 

Na zrcadlovém povrchu šplouchajících vln

vím, že připlouváš, jsi tam.

Někdy zaslechnu labutí píseň,

je dojemná, někdy u ní pláču,

cítím v ní tolik krásy a tolik bolesti.

Zapomenu při ní i sám na sebe,

tolik mi dává vyznání labutího srdce.

---