Kritika, věc, kterou nesnášíš

květen – červen 2000

(věnováno ...)

V klubku dutých vláken se zaplétáš,

čím dál, tím víc.

Hledáš konec niti,

zatáhneš-li, budeš osvobozen,

konečně volný.

Ztratíš však pocit bezpečí,

už nebude tě nic u srdce hřát,

zmrzneš touhou po lidské blízkosti

a budeš mezi všemi sám.

Budeš jediný lovec tuleňů,

co ztratil jistotu v ruce,

co rukavice někde zapomněl

a zima nepříjemně zalézá za nehty.

Kolem jenom bílá pustina,

hory z ledu gigantické,

překážka nepřekonatelná

a ty jsi tu sám,

živáčka nikde nevidíš.

Co uděláš?

Řvát budeš jména svých obětí do vzduchoprázdna

a ozvěna ti je stonásobně vrátí zpět.

Krutá je doba,

slabou vůli má svět.

Vzdává se nepříteli,

skládá zbraně bez boje,

nevnímá a nechce vědět,

že tím míří svůj meč pomsty

jen sám proti sobě.