Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka jeji druhé JÁ

16. 02. 2020
3
10
666

Dívka jeji druhé JÁ

Když byla Marcela malá tak ji nikdy nepřišlo zvláštní že, nemá mamu. Celou dobu si myslela že od nich odešla. Když chodila do školy tak seji ostatní spolužáci a děti smáli a někteří oni říkali že je divná a že je s divné rodiny. Když byla Marcela moc malá tak ji zemřela maminka. A tak ji vychovával tatínek, babička s dědečkem. Když Každý den chodila domů z pláčem a s tím že už nikdy nebude chodit. Ale tatínek s babičkou a dědečkem ji to neustále rozmlouvali. Až když najednou se něco stalo. Když už Marcele bylo patnáct let tak se stala jinou osobou. Začala se jinak oblékat a jinak chovat. Začala trpět rozdvojenou osobností. V reálném životě to byla Marcela v té druhé osobě to byla REBELKA. A tak je jí život běžel dál. Postupem času se v ní projevovalo je ji druhé JÁ. Když šla se školy tak na ní někdo zavolal.

Cizí kluk - Adam:„ Ahoj kočko!!! Jak se máš?? A co dělá tvoje matka!!!???“

V tom se v Marcele projevilo se v ní je ji druhé JÁ. Marcela se naštvala a rozběhla se a začala, brutálně  začala ho mlátit. V tom se tam objevila jedna s kluku kteří chodili s Marcelou do třídy a od trhl je od sebe. V tom si všiml že má Marcela jiný výraz v obličeji než obvyklé. A tak se ji zeptal.

Patrik:„ Hele nech ji bít, jó!“

Cizí kluk – Adam:„ Hele nech mě být vole!!!“

Patrik:„ Ne, nenechám. Co si myslíš že budeš urážet holky??!! Pak se nedivím že tě napadla.“

Cizí kluk – Adam:„ No a co stejně to koza.“

Patrik:„ Hele neprovokuj nebo si to odneseš.“

A tak ten kluk se otočil a jen řekl.

Cizí kluk – Adam:„ ĆĆĆ!!!“

A to ji bylo teprve deset let a už byla silná troufalá se byt. Jednou když ji bylo deset a pul tak šla do jednoho obchodu kde prodávaly jen samé tmavé oblečeni. A tak začala chodit jen v černém i přesto že se je ji táta a prarodiče moc zlobily. Jednou když ji dědeček domlouval za to jak se chová. Tak se v ní něco pohnulo a zas se v ni probudilo je ji druhé JÁ.    

Marcela – REBELKA:„ Hele nech mě byt Dědku!“

Dědeček se zarazil a začal plakat a odešel. Marcela když byla měla své druhé JÁ tak měla jinou barvu očí. Bily to černé jako kočka ale jinak ve skutečnosti byli modré jako voda. A tak když všichni odešly tak si Marcela pustila nějakou divnou hudbu byla to hudba pro tmavou magii ale přesto se o takové věci nezajímala jenom ji poslouchala. Když šel jednou kolem jejich domu kluků který ji vůbec neznal.  A nikdy ji neviděl a tak si oni myslel že je divná. A tak pro to se ji začal vyhýbat. Stejně jako ostatní děti. Někteří se ji báli a někteří zas se ji posmívali. Jednou když ji už bylo dvanáct let tak si otec našel novou matku. Marcela se s tím nikdy nesmířila a nikdy ji neměla ráda. A tehdy už se v ní více prohloubilo je ji druhé JÁ. A pro to když ji vždy viděla samotnou tak po ní křičela nebo házela po ní předměty. Například jako talíře nebo i jiné věci. Je ji nevlastní matka to stále snášela až jednou když po ní Marcela hodila nožem a rozřízla ji ruku. Tak se je ji nevlastní matka z balila a odešla. Když se ji otec od Marcely zeptal. Proč to Marcela dělá. A tak mu nato Marcela odpověděla.  

Otec - Marceli:„ Marcelo proč to děláš??“

Marcela:„ Co???“

Otec – Marcely:„ Proč nadáš své nevlastní mamě??“

Marcela:„ Co?? Jak to myslíš??“

Otec – Marcely:„ jen se ji zeptej.“

Marcela – REBELKA:„  Já si nic nepamatuji a nevybavuji se to, co myslíš??“

Otec – Marcely:„ Tak já ti to připomenu. TVÁ NEVLASTNÍ

MÁMA SI NA TEBE STĚŽOVALA. ŽE JSI NA NÍ ZLÁ. 

Marcela – REBELKA:„ Co??!!“

Táta – Marcely:„ Ano, ano je to tak a brečela u to ho.“

Marcela – REBELKA:„ Tati ale já si fakt nic nepamatuji.“

Táta – Marcely:„ Tak to aby sis rychle vzpomněla a to hned.“

Marcela – REBELKA:„ Já to fakt nevím.“

A tak se Marcela v kuchyni otočila a odešla do svého pokojíku. Když tam přišla tak se svého nočního stolku vytáhla deník kde si zapisovala veškeré své za žitky za cely den. Jednoho dne však napsala něco co bylo jiné než obyčejné věci. Bylo to v chvíli kdy měla své jiné  JÁ. Projevilo si napsala  něco jiného a bylo to.

Marcela – REBELKA:„ MILÍ DENÍČKŮ

CHTĚLA BYCH ŘÍCT ŽE CELÍ SVĚT JE NA HOVNO. A DĚCKA A MOJI PŘÍBUZNI JSOU BLBÍ. STEJNĚ JAKO MOJE MATKA KTERÁ MĚ TU NECHALA SAMOTNOU. A TAK SE PTÁM PRO SE TO MOHOLO JEN STÁT??!!

Když už to měla dopsané a pak si deník schovala tam jako pokaždé. Když už bylo po všem tak se ji znovu vrátilo je jí pravé JÁ. Poté si šla lehnout po pár hodinách vstala a šla ven. Venku šla na dětské hřiště, tam si sedla na jednu z houpaček a začala se houpat. Jak tak se houpala tak tam přišla maminka s malou holčičkou a ta maličká se hned hlásila k Marcely – REBELCE. Maminka ji řekla.

Maminka od Kamily:„ Co to děláš Kamilko????!! Ví že sem ti vždycky říkala že se nemáš hlásit k cizím lidem.

Marcela – REBELKA:„ To nic, ráda si povídám. Ale když ji to udělá radost tak proč ne.“

Maminka od Kamily:„ Tak dobře ale Kamilko buď opatrná ať se ti nic nestane.“

Marcela – REBELKA:„ Tak pojď budeme se houpat a jestli chceš půjdeme si stavět hrad z pisku nebo chceš bábovičky??“

Kamila:„ Třeba hrad.“

A tak si Kamilka a Marcela hráli a stavěli si hrad. Když u bylo pozdě tak maminka řekla.

Mama od Kamily:„ Kamilko pojď půjdeme domů. Už je pozdě a navíc se už stmívá.“

Kamilka se zeptala.

Kamilka:„ Marcelo budete tady zas zítra??“

Marcela – REBELKA:„ Ano, jestli chceš můžu přijít ale zeptej se maminky zda s tím bude“ souhlasit.“

Kamilka:„ Maminko mohla by sem zítra ta slečna přijit??“

Mama od Kamilky:„ Jestli bude chtít tak klidně proč ne.“

Kamilka:„ Přijdete??“

Marcela – REBELKA:“ Ano klidně proč ne.“

A tak jsme se domluvily na den a na čas. A tak když domluvili den a čas tak se rozloučili a Marcela šla k sobě. Když ubyla u sebe v pokojíku tak si sednula k PC začala si něco psát. V tom se tam objevila je ji sestra Alena která byla o dva roky mladší.   

Alena:„ Ahoj segra jak je??“

Marcela – REBELKA:„ Ahoj co tu vůbec tady děláš??“

Alena:„ Přišla jsem se za tebou podívat a pozdravit tě.“

Marcela – REBELKA:„ Aleno mohu ti věřit??“

Alena:„ Ano, ano klidně, klidně proč ne že.“

Marcela – REBELKA:„ Mohu se ti s něčím svěřit??“

Alena:„ Ano klidně“

Marcela – REBELKA:„ Tak se tady posaď a pořádně poslouchej. Doufám že se nezděsíš a nebudeš se mě bát???“

Alena:„ Neboj“

A tak si Alena sedla do křesla a Marcela naproti ni. A začala ji to vykládat.

Marcela – REBELKA:„ Aleno prosím tě potřebuji pomoci. Trpím druhé já.“

Alena:„ Ježiši Có!! To myslíš vážně???“

Marcela – REBELKA:„ Ano, bohužel je to tak… Co mám s tím dělat??“

Alena:„ Vyš co nechceš si semnou promluvit jako tvá druhá JÁ?“

Marcela – REBELKA:„ Nevím ale zkusím to. Ale nejprve tě poprosím o jednu věc. PROSÍM NĚČÍM MĚ, NAŠTVI OHLEDNĚ NAŠÍ MAMINKY A UVIDÍŠ SAMA. 

Alena:„ Dobrá Marcelo – REBELKO KDE JE MÁMA BRATR MĚ ŘÍKAL ŽE SI JI NIKDY NEMĚLA RÁDA. TAK KDE JE!!“

V tom, se v Marcele projevil je ji druhé JÁ.

Marcela – REBELKA:„ HELE NECH SI TO HO PŘESTAŇ MARCELU BÍT. A NENAVÁŽEJ JE DO NAŠÍ MÁMY NEBO TĚ ZABIJU!   

Jak tak se bavily tak měla jinou barvu očí. A navíc to na ní bylo vidět. Pardon ne Marcele ale je jí druhé JÁ REBELKA.

Adéla:„ Dost Marcelo to bolí!!!“

A tak ji Alena ona ji obejela a řekla ji sestřičko mám tě moc ráda. A tak se Marcela do své ho pravého JÁ. A pak ji Adéla řekla.

Adéla:„ Tak to ne ní možné. Ty jsi ta REBELKA?“   

Marcela – REBELKA:„ Ano, ano bohužel. Bohužel je to tak.“ 

Adéla:„ To není možné a jak se ti to stalo?? Že jsi REBELKA?“ 

Marcela – REBELKA:„ víš je to od té doby co nám umřela maminka.“

Alena:„ Marci neber si to tak??“

Marcela – REBELKA:„ Děkuji sestřičko ale bohužel víš Adélko to nejde.“

Adélo:„ Ale víš když se budeš snažit tak to půjde.“

Marcela:„ Víš Adélo já jsem to už zkoušela ale bohužel se mě to nepodařilo.“  

Adéla:„ Nechceš pomoc??“

Marcela – REBELKA:„ Bohužel v tom mě nikdo nepomůže.“

Adéla:„ Neboj segra to zvládneme.“ 

Marcela – REBELKA:„ Tak dobrá ale jen s tebou s nikým jiným.“

Adéla:„ Ale neboj ono se to spraví a mi ti pomůžeme.“

Marcela – REBELKA:„ Tak dobrá jak myslíš.“

Ale stejnak jak šel čas, tak jak se všichni snažily Marcele poct tak se jím to stále nedařilo. Jednou když Marcela stála venku na ulici před školou tak se tam objevil jeden kluk který chodil s je ji sestrou do třídy a začal se Marcely posmívat. Kolem bylo spousty děti i dospělých ale nikdo z nich nic neudělal. Když kdy přišel Aleš blíž a začal se ji smát a plivl ji do obličeje a jen dodal.

Aleš:„ Si obluda nikdo tě nemá rád a všichni se tě bojí!!!“

V tu chvíli se v Marceli pro jevilo je ji druhé JÁ. Najednou se rozběhla a Aleša kopla mezi nohy. A Aleš se složil na zem. Bohužel to nebylo všechno. Marcela – Rebelka ho kopla tak silně že mu až zlomila ruku pak uděla to samé co on jí a řekla.    

Marcela – REBELKA:„ Hele nech Marcelu a je ji kamarádi i sourozence být nebo se vrátím a bude to ještě horší!!!“ 

Když už byl konec tak odešla všichni co tam stáli tak se mu začali smát. A jen mu řekly.

Kluci a Holky:„ ty si ale hloupí!!!!!!!! Podívej se na sebe jak vypadáš…. Nechat se zmlátit od holky. No že se nestydíš??????“ 

A tak Aleš vstal a v slzami v očích utekl jako malí kluk. Ostatní děti jak kluci tak i holky odešly a zůstal tam jen Šimon a jejich kamarádka Simona. Jedna z jejích sourozenců moc krásně maloval a byla to zrovna ta nejmladší sestra Soňa. Jednoho dne nakreslila namalovala svou setřičku Marcelu v třidé pohledu. Je ji pravé JÁ a na druhé straně byla zas je ji druhé JÁ Rebelky. Pak když Marcela nebyla doma a zapomněla si zamknout svůj pokojík. Soňa vešla do jejího pokojíku a na stul ji postavila obraz který ji namalovala potichu se vytratila. Když se Marcela vrátila tak na stole našla obraz na kterém byla nakreslená ona nějaká holka. A tak ten obraz vzala a šla za svou sestrou Soňou a zeptala se ji.        

Marcela – REBELKA:„ Soňo to jsi malovala ty??“

Soňa:„ Ano, ano to jsem kreslila já.“

Marcela:„ to je moc krásné?? A kdo je ten obličej ze zadu??“ 

Soňa:„ To jsi ty a tvé druhé JÁ.“

Marcela – REBELKA:„ To je moc krásné, mohu si to nechat??“

Soňa:„ Ano, klidně můžeš proč ne.“

A tak si ji Marcela odnesla do svého pokojíku a pověsila si ho na zeť pro ti své posteli. A když měla špatnou náladu a byla je ji druhé JÁ. Se na ten obraz dívala jak by to bylo je ji tělo ale přitom vůbec nebylo. A s toho když byla v pravém JÁ tak ho vždycky měla otočení správním směrem. Jak má obraz správně vyset a smutné je zas vzhůru nohama. Tak má ještě jeden háček na pověšeni. A tak s nim občas otáčela.

Ale i ona měla svůj talent. A to by na vytváření soch s hlíny. Jednou když měla svůj den REBELKY šla do své dílny kde měla uschovanou sádru  Které pak vytvářela různé sochy. Jednou tak když si vydlabávala jednu ze svých soch tak mezi dveřmi stál jeden jejich bratrů a pozoroval ji jak tam tak stojí pracuje. Když to REBELKA zjistila tak po něm hodila kouskem měkké hlíny. Luboš se strašně lekl. Raději utekl a jak tak utíkal tak potkal Soňu a všechno ji řekl. A ona mu nato odpověděla. 

Soňa:„ Hele Luboši bít tebou tak bych si s naší sestrou nic nezačínal. Ona když není ve své kůži tak by tě byla schopná i zmlátit.“

Luboš:„ Počkej Soňo jak to myslíš?“

Soňa:„ Tak ji někdy pozoruj jak se chová a poznáš to sám.“ 

Luboš:„ Dobrá Soňo ale budeš u toho semnou já se ji bojím.“

Soňa:„ Dobrá, neboj budu.“

A tak si chvíli povídali kyš v tom přišla Marcela. A zeptala se jich.

Marcela – REBELKA:„ Co potřebujete že se o mě bavíte??“

Soňa ji na to opověděla. 

Soňa:„ Nic. Jen tak jsme se bavili o tom jaká báječná sestra.“

Marcela – REBELKA:„ Co??“

Soňa:„ Ano.“

V tu chvíli se Marcela rozčílila a začala na Soňu strašlivě křičet.

Marcela – REBELKA:„ sež blbá!! Ty krávo!!! No počkej ty dostaneš!!! Já ti dám!“

V tom se tam objevil Luboš. A než

Se tam objevil tak se Marcela jí snažila udeřit. Vtom se tam objevil Luboš. 

Luboš:„ Co se tu děje??“

Soňa:„ Marcela mě chtěla zbít!!“

Marcela – REBELKA:„ To je pravda. Ale to proto že mě provokovala.“ 

Soňa:„ To není pravda, Marcela je na mě sprostá!!!“ 

Luboš:„ Vyté co nechte toho a každá běžte každá do svého pokojíku. A tak se holky a Luboš rozešly a každý šel do svého pokojíku jen Luboš šel do kuchyně a psal si referát do školy. Jak tak byla Klára v pokojíku najednou zaslechla divný křik. Z vedlejší místnosti. Byl to pokojík Marcely – REBELCE. Znělo to jako by se z někým hádala. A le přitom tam sní nikdo nebyl. Byla tam jen ona sama a je ji druhé JÁ. Ale jak tam tak Luboš se nejmladší sestrou Soňou. Soňa ji potají vyfotografovála jak je ji pravé JÁ tak i je ji druhé JÁ. Aniž by si toho Marcela byla vědoma. Když Marcela odešla s pokojíku tak se tam nenápadně Soňa vplížila do jejího pokojíku. V tu chvíli se Soňa lekla když spatřila ten binec. A tak raději utekla, než aby viděla tu spoušť kterou tam Marcela nadělala. Tak cestou potkala Kláru. Klára se na Marcelu jen podívala řekla ji.

Klára:„ Ty jo Marcelo to je mazec. Já jsem z jistila že máš asi jiné JÁ.  

Marcela – REBELKA:„ Bohužel ano Kláro ale nevím co s tím mám dělat. A tak potřebuji pomoci.“

Klára:„ Někoho ti doporučím je to můj nejlepší kamarád a doktor.

Marcela – REBELKA:„ Tak dobrá sestřičko. A děkuji.“

Klára:„ Není zač Marcelo.“

Marcela – REBELKA:„ Ale je.“

A tak jednou když Klára potkala svého kamaráda který dělal psychologa a někdy i psychiatra. A tak se tam je jí sestra za ním zastavil a hned se ji zmínila o své sestry. Které je moc nemocná. Ale ne jako mít odřené koleno nebo byt nachlazená ale byla na tom špatně psychicky. A tak pro to ji poslechla začala pravidelně každý Patek k němu chodit. A tak tam chodila asi čtyři roky dokud se ji nesrovnalo je ji pravé JÁ. Ale jednou potkala jednoho kluka který se jmenoval Patrik. Byl to jeden s kluk které ho potkala na táboře kde byla jako čtrnáctiletá. Teď je mi čtrnáct let začala jsem na učiliště. Kde se učím obor automechaničkou. Dneska děla slohovou práci na téma jak se správně spraví kolo od auta. Ale zkoušky bohužel nedopadly dobře a tak dostala čtyřku. A když Denisa odcházela ze školy tak se začala vztekat. Je jí vztek se tak zvyšoval až se v ní probudilo je jí druhé JÁ. V tu chvíli tam místo Marceli stála REBELKA. Najednou vykřikla.       

Marcela – REBELKA: „ Nechte Marcelu být!!!“

Najednou všichni otočili a za sebou spatřili stát Marcelu. V očích měla jiný vyraz a je ji oči měli jinou barvu. Místo modré byli černé. A hlas měla také jiný. Jediný kdo se k ní odvážil přistoupit byla je ji dlouhodobá kamarádka Lucie Žáková.     

Lucie Žáková – spolužačka:„ Ahoj Marcelo jak se vede??“

Pozdravila Marcelu a snažila ji podat ruku. Ale nepovedlo se ji to. Marcela sebou cukla a jen řekla.

Marcela – REBELKA:„ Necháš mě!!“

A tak Lucie Žáková se otočila a se smutným výrazem v očích odcházela. Cestou ji potkal Patrik. Zeptal se ji proč pláče.

Patrik:„ Co se děje Lucko??“

Lucie Žáková:„ Ale nic. Jen to že mi Marcela nadávala a byla na mě zlá.“

Patrik:„ Počkej já se ji na to zeptám. A řeknu ji aby se ti omluvila.“ 

Lucie Žáková:„ Dobře. A mockrát ti děkuji.“

Patrik:„ Není zač.“

Lucie Žáková:„ Ale je.“

A tak Patrik šel za Marcelou – REBELKOU a zeptal se ji proč byl na Lucku zlá.

Patrik:„ Ahoj Marcelo. Proč si na Lucku zla??“

Marcela – REBELKA:„ Hele nech mě. Nejsem Marcela ale v mém druhém JÁ  jsem REBELKA.“

Patrik:„ Co?? Marcelo já tě nepoznává. To nejsi ty. Takovou tě neznám.“

Marcela – REBELKA:„ Vždyť ti říkám že nejsem Marcela. Jsem REBELKA.“

Patrik:„ To není možné. Vždyť jsi moje Marcela, tu kterou já znám. A ne žádná REBELKA prober se Marcelo.“ 

Nejsi REBELKA jsi Marcela prober se Marcelo.“ 

Marcela –REBELKONA, Nech mě!!!“

Patrik:„ Ne, ne já chci abys ses probrala a byla zas Marcelou.“

A tak sní zatřásl a v tom se Marcela probrala a byla zas Marcelou. A tak Patrik pochopil co se děje. Když se jednou potkal s její sestrou Klárou a zeptal se ji.

Patrik:„ Kláro nevíš co se děje s Marcelou?“

Sestra – Klára:„ Nevím ale je to divní. Ale i já to vím. Vím co ji je. Má totiž rozdvojenou osobnost.“

Patrik:„ Co???“

Sestra – Klára:„ Ano. Ano je  to tak. Bohužel má rozdvojenou osobnost.“

Patrik:„ Jo ráno jsem se o tom přesvědčil. Bohužel se to  na ní projevilo.

Sestra – Klára:„ Aha pro to byla tak divná.“

Patrik:„ Neboj ona ti neublíží je jen prostě taková.“

Sestra – Klára:„ Já se nebojím to spíš se bojí naší sourozenci.“

Patrik:„ Tak jim vyřiďte ať se nebojí. Ona je prostě taková ale nikomu neublíží maximálně sama sobě.“

Sestra – Klára:„  Bohužel je to tak. To si myslím taky tak jim to vyřídím.“ 

A tak se Patrik s Klárou rozloučil a odešel. Mezitím co se ti dva bavily tak se Marcela – REBELKA převlíkala do své černé barvy.

Nikdo však netušil co i Marcela – REBELKA kromě je ji rozdělené osobnosti má i magické schopnosti i to umožňuje je ji před těl ování v jinou osobnosti. A tak pro to Marcela – REBELKA se chová jak se chová. Občas se bojí i sama sebe. Jednoho dne kdy se je ji nejmladší bratr zvědavě koukal mezi škvírkou po otevřených dveřích tak si všiml co Marcela dělá. Když si to ho Marcela všimla tak šla a zavřela dveře a pustila si hudbu aby zakryla své věci které tam dělala. Ale ještě předtím se ještě v pokojíku zamkla aby tam nikdo nesměl je ji bráška jen zavolal.

Nejmladší bratr – David:„ Marcelo otevři.!!“

Marcela – REBELKA:„ Vypadni a neotravuj!!!“

Nejmladší bratr – David:„ Marcelo otevři!!“

Marcela – REBELKA:„ Běž doháje a neotravuj!!!“

Za chvíly se tam oběvila je ji starší sestra Alena a také to skoušela. V tom Marcela – REBELKA otevřela dveře a i poní něco hodila. Byl to hrnek od čaje který měla usebe. Který měla z kuchyně.

Druhá starší sestra –  Alena:„ Ježiši Marcelo ovládejse. A vůbec to strašně bolí. Vždyť jsi mě trefila do loktu.“

Nejmladší bratr – David:„ Marcelo co si to udělala???“

Marcela – REBELKA:„ Co je ti dotoho!!!“

Druhá starší sestra –  Alena:„ Dobře jak myslíš.“

Nejmladší bratr – David:„ Já si myslela že jsi fajn sestra ale jak se divam tak asi ne.“

Marcela – REBELKA:„ Jdi pryč!!!“

Nejmladší bratr – David:„ Ja to totiž Aleně nevěřim a snad nebu věřit. Slíbila jsem ji něco zvláštního.“

Marcela – REBELKA:„ A Co???“

Nejmladší bratr – David:„ uvidíš sama. A proto že ji nevěřím.“

A tak se rozloučily a odešli ale jen dodal.

Marcela – REBELKA:„ Jdi do hájev a neles my do pokoje.“

Druhá starší sestra –  Alena:„ Marcelo neubližuj nám.“

Marcela vyšla se svém pokoje zala po Aleně křičet.

Marcela – REBELKA:„ Jdi do hájev a neles my do pokoje!!!!“

A tak Druhá Alena odešla všechno řekla Davidovi. A tak ji na to odpověděl.

Nejmladší bratr – David:„ Ne, radši ji vyfoť ať mám důkaz abych ti mohl věřit proto že já ti nevěřím.“

Druhá starší sestra –  Alena:„ Prosím věř mi. Já ji fakt viděla jak se chová když je jiná.“ 

Nejmladší bratr – David:„ Dobře jak myslíš. Já se s tebou někdy budu když s tebou bude Marcela.“

Druhá starší sestra –  Alena:„ Děkuji ti Davide.“

A tak se společně domluvili jak to udělají. A proto že už bylo velice pozdě tak každý z nich šel do svého pokoje. V tom se u Aleny v pokoji objevila Marcela – REBELKA. V tom si Alena zapnula odposlouchávaní na telefonu tak aby Marcela – REBELKA nic netušila. A tak se i konalo. Když Anena byla s Marcela – REBELKA v pokojiku a povídali si. V tom přišla řeč na maminku. V tu chvíli se to stalo. Marcela už nebyla Marcela ale byla to jeji druhé já ale REBELKA. Mezitím co ty dvě  si povídali tak je David poslouchal a dival se co se tam děje. Když už bylo povšem a Marcrla byla sama sebou tak se ji Alena zeptala.

Druhá starší sestra –  Alena:„ Marcelo neboj budu se ti snažit tipomot.

Marcela – REBELKA:„ Děkuji ale v tom mi nikdo nepomůže. Už to prostě je a bude.“

A tak když Marcela odešla tak Alena vipla mobil a schovla ho do stolku. Zachvíli se tam obějevil David. A tak Alena řekla.

Druhá starší sestra –  Alena:„ Marcelo musím jít tak se tu zatím měj. A ty namě počkej Davide.“

A tak vytahla ze stolku mobyl a šla z Davidem prič. Mezitím si marcela v pokojiku vytahovala velký obraz. Byl něm vyobrazená jejich maminka po které Marcele bylo moc smutno. Dala si ho nastul a  začala si sni povídat. Když vto někdo otevřel dveře, byl to Aleš. Marcela – REBELKA se otočila a řekla.

Marcela – REBELKA:„ Co tu dělaš Aleš. Okamžitě odejdi. A říkm ti to jednou podruhé ti to nebudu opakovat!!!

Okamžitě vipadni!!!“

A tak se Aleš otočil a odešel. Šel za babičkou a všechno ji řekl. Babička mu nato řekla.

Babička – Soňa:„ Alešku já o tom vím ale že je taková tak to jsem nevěděla.“

A tak se otom bavili a mezitím si Marcela povídala z maminkou. Jednoho dne když byla Marcela velice unavena. A usínala tak jak spala se ji vespánku zjevila jejich maminka a řekla ji.

Maminka – Lída:„ Ahoj dceruško. Marcelko prosím vraď se spátky a přestal byt v druhém JÁ. Prosím buď jen Marcelkou.“

V tom se Marcela probudila a s vyděšenym výrazem v obličeji. Najednou zjistila že je ne ně co jinak. Jak tak šla do školy tak ji potkal Alan a začla se ji posmívat. Že je čarodějnice a jiné věci. V pozdáli stálo spousti děcek a zvědavě se dívali jak se Marcela zachová. Ale s Marcelou to vůbec nehnulo. Děcka kteří tam byli tak jen udiveňě kooukali někteří normálně a někteří z otevřenou pusou. Marcela jim řekla.

Marcela:„ Co tak hledíte??“

No a tak se všichni rozešly ašli každý svou cestou jen jediny kdo tam zůstal byl Patrik. Který Marcelu strašně miloval. I přesto jaká byla a je. A tak se stalo že Marcela začala chodit s Patrikem. Prožívali společně spoustu krásnych i zlích chvil. Snad i pro to společně tak dlouho vidržely.

                                              KONEC

          

 


10 názorů

Jaropeace
12. 10. 2020
Dát tip

Přečetl jsem si to ještě jednou a souhlasim s Majaksem: je to opravdu mimořádná četba a to písmo, chyby atd. to dělají ještě charismatičtějším. Hodně dlouho mě nezaujalo něco, jako toto fantastické dílo. Škoda, že nejde dát víc tipů, při minulé četbě jsem ho už použil. Díky Bohu, že mi toto dílo umožnil objevit. A díky Pavle Milagros.


Jaropeace
03. 10. 2020
Dát tip

Líbí se mi to a dávám TIP.


Děkuji vám všm. mohu však opuzornit nato že jsm tělesně pestižena a čeština my nikdy moc nešla. me knih jsou buď vimyšlené nebo i zeživota. mám kamaráda ktery je sice slepí ale mé hrubky a psaní vždyopraví. ae mate někdo nějy napad třak mi napište na tento meil  pavla.holanova82@gmail.com


K3
19. 02. 2020
Dát tip

Pavlo, přečetl jsem to skoro do konce, pak jsem to vzdal, nechtělo se mi dál prodírat těmi písmeny a chybami. Kdybys to přeložila do češtiny podle pravidel češtiny, rád bych si to celé přečetl znova.


andy.pup
18. 02. 2020
Dát tip

Velika pismena s kombinaci hrubých gramatických chyb.... to mě odradilo hned po prvním odstavci..... 

 


Farina
17. 02. 2020
Dát tip

Fajne, přečetl jsem to celé a nebylo to vůbec špatné!


Farina
17. 02. 2020
Dát tip

Ještě jsem to nedočetl, ale je super, že ti jako málokomu došlo, že velká písmenka sye čtou o něco lépe.


Gora
17. 02. 2020
Dát tip

Asi by se nějak dala zmenšit písmenka - aby text byl vůbec čitelný a také vychytat spousty hrubých chyb... tedy pokud chceš získat čtenáře.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru