Viditelná temnota

Věnováno Williamu Styronovi

Jsem jak okultní šálek čaje

bez obsahu

bez víry v jeho krásu a sílu

oblékám si šat a

přemýšlím o své tupé bolesti

jsem součástí jednoho procesu

míjejícího další proces

jejich návaznost je až

systematicky děsivá

zapadám do toho já?

jsem si jistý, že pouze

jistým druhem osvícením

a chladu mé duše,

která už není tak krásně

harmonická jako dřív

pokouším se překonat své

euforické noci při

koukání do stropu

zahubitel svojí přízně

vynálezce tamtoho

viditelné temnoty

a přece je to málo

nevím, jak dlouho

to mohu vydržet

nevím o ní vůbec nic

ale už tenkrát v Paříži…

musím si to přiznat

padám hlouběji a hranice

vesmíru už nemají ty světlé body

jen černé skvrny

lidský výraz se mi ztratil

monotónní slova jsou mi

jen nepříjemnou nutností

už necítím tu vůni budoucna

úzkost je silnější než slova

je tu se mnou dlouho

dokonce moc dlouho

a déle už nelze

je čas skončit to s ní!

…

ucítil jsem závan křídel šílenství

---