Právě

Sluncem vstává stín můj z hrobu

vítr vane jako dech

do světla se dívám znovu

píšu tobě po zádech.

Poslepu jsem vlastně právě

pálí v očích sůl a den

na jevišti liduprázdném

hraji spánek a svůj sen.

Objevuji krásná slova

báseň píšu na kůži

a zalévám do olova

ticho padlé do růží.

A náhle se zachvěješ jen

jako vody klidné kruh

jak když v tobě před polednem

bílá s černou plete pruh.

A nevíš kam probudit se

kterou zvolit ze dvou stran

a tak hoříš jako svíce

já jsem tobě právě chrám.