deepness

Pěkný nápad se zvonkohrou, skoro ji slyším, všechny ty hlasy...

Phil, je to přesně tak, odfouknutí páry (jsem doma s chřipkou, tak skládám, co mě zrovna napadne, jinak bych sem asi nic nedala), jsem v téhle práci dva roky, k vyhoření mám zatím daleko, práce je to strašně zajímavá, baví mě čím dál tím víc, dodává mi sebevědomí, rozvíjí mě, cítím se opravdu užitečná, jediné s čím se musím vypořádat je to, že za těmi sklíčky jsou opravdoví lidé, které sice neznám, ale...už jsem si "zvykla"natolik, že nad tím nepřemýšlím, jestli se uzdraví nebo ne, zkrátka udělám pro lékaře svou práci, o kterou se chtějí opřít a jdu dál, jsem ráda, že to není nikdo koho znám, s dětmi se ale vyrovnat moc nedokážu, to je opravdu těžké, ptala jsem se nedávno jednoho svého kamaráda, dětského lékaře, jak se s tím vyrovnává, řekl mi, víš, tohle mě nestresuje, oni by tu nemoc stejně měly a já jim teď pomáhám a třeba je vyléčím

děkuju Phil

Vnímám to jako odfouknutí páry, lidé na těchto místech často vyhoří. 

Řeknou, musíš si udělat odstup. Od jisté doby říkám, že všechno si každý musí prožít sám, jinak nepochopí. A to platí i o téhle básni. Pro mne je krásná, celá. Líp to napsat neumím.

díky Jarodějko.-)

Po zvonkohru * Další a další otázky a pocity ať zůstanou mezi řádky...

moc díky všem za zastavení, potěší:-)

To se povedlo!!

desivá zvonkohra

To je hezké.

Řeknu ne zrovna hezky česky, že je tvoje dílko pro mě hodně interesantní.

:)