na nebi dál září hvězdy

    Viděl jsem ženu, která jela nahá na kole.
    Nebyla nahá, ale já ji tak viděl.
    Kdybych měl kolo, tak bych jel za ní.
    V naší staré kůlně byla hromada kosterních pozůstatků po bicyklech.
    Možná, že můj děda, jehož jsme znal jen z vybledlé fotografie na hřbitovním pomníku, za nahými děvčaty jezdil.
    Babička, která je na tom pomníku vyobrazena vedle něj s lehkým úsměvem na rtech, mu ty stroje nejspíš rozbíjela.
    Ale on se nevzdával.
    Proto bylo tolik oněch koster v kůlně.    
    Možná, že proto mu vypovědělo srdce službu tak brzo.
    Máme jen tolik času kolik je potřeba.
    Je svět spravedlivej?
    A proč by měl bejt?
    Je k tomu nějakej důvod?

    "Mohu si položit ruce na tvá záda?"
    Fenomen nádechu a výdechu.
    Miluji ženská záda.
    Ženská záda v sobě mají uhrančivost a tajemství.
    Klidně ať mi ženy ukazují záda.
    Mě to nevadí.
    Žena na kole se vzdaluje.

    Pro mojí matku byla většina holek, co jsem přivedl domů, děvky.    
    Někdy bylo až s podivem, jak rychle si utvářela svůj názor.
    „Dneska hned každá vleze klukovi do postele.“
    A já jsem kýval hlavou: „Kéž by!“
        „Za našich časů to nebylo,“ vedla si dál svou.
        Nějak zapomněla na to, že se musela v 18 letech vdávat, protože byla těhotná.
        „To bylo něco jinýho.“
     Jako obvykle.
    Je zvláštní jak je svět jinej, ačkoliv je pořád stejnej.
    Spravedlivě nespravedlivej, když nám ukazuje záda.

PS.
    Kdo je horší?
    Geny anebo sudičky?