I. Mužský archetyp
Já jdu.
Dopředu. Nevidíš tam, ale příboj je v doslechu
a vím, že neklamu ženská těla pukající proti všemu
co zrovna rozkvete.
Říkám si, že západy, východy,
kyvadla naší existence
svaly napnuté k lovu
žen
stopy honby k lani,
která se napájí pravidelně přisátá krkem ke lvům
zkrotlých věkem - to nechci
chtít lovit je tak mužné, ale - prosté
já jdu. Stále dopředu. A ty se můžeš opřít
abys unesla tíhu ženy a mě v sobě nevidíš dopředu
kde krátká vášeň jen kape z odpadu
II. Ženský princip
Vznikla téměr z ničeho. Ze záblesku světla a ze chvění.
Zprvu slabý pramínek, který pozvolna mohutněl
v nespoutanou a krutou bouři - jen plivnutí do šálku od čaje.
Rychlé vzplanutí, vír, reje a jiskry v oblacích náhle klid a ticho pomalu doutnajícího zbytku táboráku.
Něco jsi otevřel. Pousmál ses a pak beze slova odešel.
...
Sedím u stromu a číhám. Nebo spíš pozoruju.
Poznám tě.
To když se změní vítr a přivane vůni.
Nejsem kořist ani lovec, jen divák.
Potutelný a občas zlomyslný kejklíř, co ti nastaví nohu,
zrovna když procházíš kolem.
III. Mužská surrealita
Rozpláclý na Zemi, přes její okraj
kapu
abych snad rozesmál, snad naštval
všechny tvé prsty a donutil je šmodrchat
mrakama nesmyslné vzkazy do hladin rybníků.
A může za to nastavená noha! Výš, právě po ní,
kde mravenci blázní ve tvém klíně po jablku
,,Vypíšu ti tam abecedu," říkali jsme jako malí kluci
a jazykem tvořili chumláže až se luky propínali
ženy hekly
a ze spadnutých hrdiny na chvíli
než jsme šli dál. Tam, kde je to ticho. Tam, kde je ta tma.
Tam stojíme stromy v doutnajícím táboráku.
IV. Koncentrát vztahovosti
Já jdu.
Dopředu. Nevidíš tam, ale příboj je v doslechu
zprvu slabý pramínek, který pozvolna mohutněl
abych snad rozesmál, snad naštval
neklamu ženská těla pukající proti všemu
co zrovna rozkvete
- jen plivnu do šálku od čaje.
A může za to nastavená noha!
Něco jsi otevřel
ženy hekly zkrotlé věkem jen divákem
tam, kde je ta tma
která se napájí pravidelně přisátá krkem ke lvům
stromy v doutnajícím táboráku
já jdu. Stále dopředu. A ty se můžeš opřít
jazykem tvořt chumláže ze spadnutých hrdinů
jako zlomyslný kejklíř zrovna když procházíš kolem.
Poznám tě.
Písmák