Díky!

TP

Z pohľadu môjho tu prvého komentára, ktorý je pri tomto diele tretím komentárom (takže je až dole), ma tu zaujali zvlášť dva komentáre: od autorky Štírky a od autora Crossfittera.

Štírka: "Je to teda spíš, pěkný - dobře zachycený- mini příběh, než báseň..?"

Crossfitter: "Próza v básni? Já s tím nesouhlasím. Gora v tomto případě kreslí poměrně konkrétní obraz a ladí jeho atmosféru. [...]"

Zamyslel som sa, ako je možné vnímať rovnaký text jedným človekom skôr ako príbeh a iným človekom ako text plný atmosféry, ktorú zrejme (ako som ho pochopil) komentujúci vníma ako takú, ktorá patrí práve k poézii.

Celá báseň a zvlášť, keď autorka neskôr vypustila pôvodne posledný riadok v básni, by sa možno dala parafrázovať jediným slovom, ktoré sa v komentároch často spomína. Slovo, ktorým sa bežne označuje taký dej ako ho v básni ľudia vnímajú, že "o tom je báseň".

Ak niekomu táto báseň môže javiť skôr ako próza, môže to byť tým, že má od poézie také očakávania (a ja som v tomto na jeho strane), že sa báseň nedá parafrázovať jediným slovom, že by mala byť ničím viac.

Lenže nie je to próza, ak súhlasíme, že ani dobrá mikro-poviedka sa nedá parafrázovať jediným slovom.

Parafrázovaním myslím, že napr. istý text (nezáleží na dĺžke) nabitý emóciami prerozprávame ako: "Dialóg otca a matky po tom, ako pochovali svoje jediné dieťa."

Z parafrázovania nevyplýva, či ide o poéziu alebo prózu. Je to niečo ako "logická" či rétorická štruktúra textu ako celku. Od dobrej prózy aj poézie môžeme, záleží na nás, očakávať, že sa nebude dať parafrázovať jedniným slovom, hoci jeden spisovateľ sa raz vyjadril, že celý jeho román by sa dal vystihnúť jediným slovom: žltá.

Próza sa od poézie možno nelíši v tom, že by poézii mala chýbať komplikovanejšia štruktúra. Jej nedostatok môže práve na niekoho pôsobiť, že nejde o poéziu, že text má "logickú"/rétorickú štruktúru príliš jednoduchú, že ide skôr o príbeh. Ale dobré príbehy často túto štruktúru majú zložitejšiu, rozhodne sa nedajú celé parafrázovať jediným slovom.

Na jednej strane je tu teda štrukúra textu ako celku a na druhej je tu ale "forma", štýl, "muzikálne aranžovanie", obrazy, skrátka: lokálna textúra.

To je to, čo tento text ponúka viac než zaujímavú štruktúru, ponúka textúru, ktorú si väčšina ľudí spája práve s poéziou, ponúka obrazy, ktoré štruktúrálne plynú jeden za druhým, bez prekvapivých posunov, a tento aspekt, táto časová lineárnosť tejto básne môže zase niekomu evokovať skôr prózu.

Text nie je úplne bez posunov. Jeho posuny sú len skôr vizuálne, než rétorické. Ako napr. obraz žien, ktoré klebetia sa presunie k detailu: "střeva je třeba prolít ..."

Vizálne posuny sú časté aj napr. v haiku, ale aj kdekoľvek v inej poézii. Ide skôr o dosiahnutie prekvapivého posunu, ktorý ale zároveň pôsobí ako nevyhnuteľný, ako zmyslupný k obrazu pred posunom.

Báseň pôvodne obsahovala na konci ešte jeden riadok, ktorý bol posunom rétorickým (aspoň náznakom). Autorka ho odstránila a tým akoby definívne vytvorila to, čo niekto vníma ako nie-báseň a iný ako nie-prózu. Iní to samozrejme vnímajú ako báseň, bohatú na textúru, ktorá evokuje spomienky, čio vytvára plastické obrazy. Menej ale podľa mňa vytvára to, čo spomína autorka v jednom komentári ako niečo, čo necháva na čitateľovi, to, čo sa odhráva v niektorých postavách.

Vážená autorka a redaktorka, komentár napíšem, lebo chcem reagovať na niektoré predchádzajúce. Nemusí si sa Ti to páčiť a môžeš ma zablokovať na dve kliknutia, ale myslím, že tým, čo si napísala porušuješ pravidlá webu. Pretože vlastne píšeš, že tým, že Tebe píšem komentáre, tak som blázon, ktorý Ťa prenasleduje a škodí Ti ako osobe.

Totiž pokojne komentuj moje texty aj polemizuj s obsahom mojich komentárov, ale prosím, nekomentuj takýmto spôsobom moju potrebu či nepotrebu písania komentárov, pretože sú to komentáre, ktoré si môžeš zablokovať, ak tak uznáš za vhodné.

Bohužel přesné znění nikde nemám poznamenané, ale bylo to něco v tom duchu.

Komentář klidně napiš, ale nebudu se k němu vyjadřovat - proč, když podle tebe nic neumím, věnuješ přesto mým dílkům /nejen, spíš všemu, co zde komu napíšu/ tolik pozornosti, nedává smysl. Pokud to ovšem není z tvé strany cukerinem slazená nesnášenlivost nebo něco,  od čeho není pomoci - pak bych to snad i chápala.

Blokovat tě nebudu, ale diskutovat s někým, kdo mne bez ustání jen uráží přímo či skrytě, také ne. "Jen v dobrém, Mandragoro" - to je nyní trendy pozdrav, takže tak...

Chcem poprosiť autorku, či by komentárom nemohla uviesť (pôvodne posledný) riadok, ktorý z básne vypustila. Chystal som sa ešte napísať komentár, kde mal byť spomenutý. Zhruba si ho pamätám, takže môj zámer táto vec nevplyvní. Pamätám si ho významovo ako "nesenie svojho kríža".

Přemku, díky, že jsi připsal své hodnocení...

Jsem zase poslední. Někdy to má výhodu. Mohu si konfrontovat svůj dojem s ostatními kritiky. Nechci však hodnotit široký záběr obsahu kritiky. Jedno mám společné. Většinou je to asociace zážitků z mládí. Zabíjaček jsem zažil několik a atmosféra popsaná několika verši vyznívá tak věrně a vnímavě, že snad ani to ztišení hlasů při špejlování mi není cizí. 

Crossi, ty ženy mají svá tajemství, víc nechci prozrazovat, ono to není jen o té samotné zabíjačce. Díky moc za jeden z názorů, těší mne, jak nad textem přemýšlíš, já děkuji tobě... a název /původní / mi přišel upovídaný.

Próza v básni? Já s tím nesouhlasím. Gora v tomto případě kreslí poměrně konkrétní obraz a ladí jeho atmosféru. Je těžké rozlišit nakolik čtenáře ovlivňují jeho konkrétní zážitky ze zabijačky - na první čtení mi báseň přišla příliš romanticky laděná vzhledem k předmětu činnosti. Na druhé čtení to chápu - rutinní a příjemná událost pro aktéry zabijačky - sledováno z povzdálí jako velmi specifická věc, jejiž atmosféra může být pro leckoho, kdo nemá tu zkušenost, těžko uchopitelná. 

Aby byl požitek kompletní, chybí mi trochu pachy a vůně - zvědavostní otázka - proč se při špejlování tiší hlas - je na to potřeba vyšší soustředění? 

Jak jsem psal již výše, považuji tuto báseň za výtvarné dílo (to mě asi budou mít za blázna ) 

Díky za zajímavý zážitek, já však osobně kouzlo v zabijačkách bohužel nenašel :) T. 

PS: Proč ten strohý název? :)

Ano, Inko, /snad/ kříženec prózy a poezie, takhle se mi píše dobře - možná "můj styl"? díky za ...

Je to pěkná miniatura ze scény kterou jsem nikdy nezažila... Je to teda spíš, pěkný - dobře zachycený- mini příběh, než báseň..?

Al, děkuju ti, je to tak.

Každému, pro koho bývala zabijačka běžnou součástí života, se vybaví jiný dvůr, jiný kotel a jiní sváteční řezníci.   Tip.

B.E. - i pro mě to byly nepříliš pozitivní dny... děkuju.

Laďo, díky:-), ráda tě tu "potkávám"...

uff...nálada mi vzbudila zasutou vzpomínku, jak jako dítě utíkám od zabijačky a narazím na oko ve sněhu.  Jen se tak na mě dívalo...

Hezké, taky na to vzpomínáme.

Měl jsi pravdu. Dík.

Dík, podívám se!

Poslední řádek bych zrušil. Pro jeho zbytečnost

chuane, naše babičky bývaly vždy předzásobeny... díky:-)

uz treba chystat zasoby?

Radovane :-)) - co dodat, jen že děkuju...

to bylo mé dětství

prase kvičelo a i když mně ho bylo líto, míchal jsem krev ručkou v kastrólu přímo pod krkem

Jaroušku, i tobě díky, mám radost z tvých slov...

Jani, díky, snad už máš tedy představu :-)

Díky, Luboši, to je dobře, že tě nenutili:-)

Danny, potěšilo:_))

Karle, nejspíš ano:-), dík.

Evži, díky!

Ivi, děkuju moc, potěšilo :-)

supíku, děkuju!

Karpaťane, děkuji za milý komentář:-)

To je přesný obraz a navíc umění vnést kus  poezie do ryze materialistické scény... (:-D  T

U zabíjačky jsem nikdy nebyla, ale při čtení básně, jako bych tam byla, TIP

Než by mě donutili míchat, tak bych se asi bránil jako prase. (mrk)

Ne, nic takového mi ani trochu nehrozilo, protože – ač z vesnice – jsem u zpracovávání pašíka nikdy nebyl.

dobré, pěkně vykresleno, tip

Teď nevím, zda jsem již nečetl? Alespoň to s tím broušením. Ale nevím kde, nebo to byla původně miniatura? Tady mě nejvíc zaujalo právě to.

Já jsem jen ochutnávač. :-)))

Mně to jednak připomnělo dětství u babičky a dědečka....druhak obrázky pana Lady...Taková obyčejná událost dalo by se říct a jak krásně jsi ji uchopila..................Umíííííš..................*/***

Kolik poesie se skrývá v zabíjačce :-) Skvěle napsané, takový příjemný retrostyl. maličko tam cítím Reyneka.

Taktiež mi po prečítaní prišlo na um celkom živo detstvo a neskôr aj moje odchody z domu, len kalafunu si nespájam s touto udalosťou, skôr s klampiarčinou.

Andělko, já to poznala až v dospělosti, jinak dítě z města... takže dojmy překvapivé :-), dík.

Renato, díky, jsem ráda, že tě zaujalo...

Premýšľam, prečo si autorka zvolila takúto formu. Možno preto, že v takejto forme sa skryje to, že je to na dobrú mini-prózu málo, a tým málo nemyslím dĺžku textu. Iste, kto má rád dojemné popisy v zalomených vetách, inak plynúce ako po pravítku, bez jediného poetického prekvapenia, ten si iste príde na svoje a ocení.

Připomnělo mi to dětství, mládí. A ještě tam byly vždy schovaní psi...cítili smrt, ale měli chutík...:-))

Moc hezky poeticky vyjádřená prozaická událost!